32. kapitola

342 85 3
                                    

„Josefína opravdu, ne? To byl můj favorit," prohodil téměř zklamaně, když seděli v písku naproti sobě a bombardovali se jmény s očima jiskřícíma odhodláním. Oba chtěli být tím vítězem.

Tady šlo o hodně. O lepší místo na jedné straně hranice.

„Hloupý nápad," konstatovala suše, zatímco si svůj tah promýšlela jako tah na šachovnici. Určitě měl nějaké obyčejné jméno.

„Karel," hodila do ringu svůj nápad, ale dostalo se jí za to záchvatu smíchu jejího protivníka, který se svalil do písku.

Tak vtipný to zase nebylo, pomyslela si uraženě.

„Holka, ty jsi na tom ještě hůř, než jsem si myslel. Tohle mám v kapse," utahoval si z ní.

„Já se s jménem aspoň trefila do našeho století na rozdíl od tebe. Kdo se dnes jmenuje Josefína? Nikdo!" odsekla napruženě. Jen ať si nemyslí, že mu na to nic neřekne.

„Moje babička," vyhrkl sebevědomě.

„No, však říkám nikdo."

To je můj sen!Kde žijí příběhy. Začni objevovat