Stále to samé prostředí a ten stejný společník. Zoufale se rozhlédla po odporně bílé místnosti. Začínala ji nesnášet. Nedalo se tu uniknout věčné přítomnosti jejího společníka. Nemohla udělat naprosto nic, aby to neviděl.
Rozčíleně se na něj otočila a prohodila: „To nevíš, že bys měl pustit dámu sednout?"
Rozvaloval se v jediném křesle v místnosti, zatímco na ni už nic kromě země nezbývalo. Fakt úžasné vyhlídky.
„Kdyby tu nějaká byla, tak ji pustím, ale vidím tu jen... koho to jen vidím... ach, už vím. Malou holku," prohodil pobaveně s jízlivým podtónem.
Malou holku! Já mu ještě ukážu vtipálkovi jednomu. Z ní si utahovat nebude. Načež se vrhla k němu a vyjekla: „A ty si zase narušitel a ničitel snů."
„Náhodou to zní dost cool. Dík," dostalo se jí odpovědi.
Stoupla si před něj s rukama v bok a rozhodně dodala: „Pusť mě sednout."
Kluk však jen škodolibě zavrtěl hlavou.
„Však to znáš. Kdo dřív přijde, ten dřív mele. Sorry."
Rozzuřeně se k němu vrhla a začala ho tahat pryč z křesla. Měla taky právo na něm sedět. Odpovědí jí však byl jen smích, zatímco se jí nepovedlo s ním ani hnout.
„Musíš se trochu snažit. Vždyť ani necítím snahu," utahoval si z ní.
Já ti ukážu, pomyslela si bez sebe vzteky, ale to už ji napadlo jiné mnohem lepší řešení.
Ustala v boji a sladce se na něj usmála, načež dřív, než se mohl třeba jen nadechnout, si mu sedla na klín.
„Takhle je to super."
Zatímco kluk pod její vahou zafuněl.
ČTEŠ
To je můj sen!
HumorV noci většinou každý spí a sní svůj sen. Stejně tak to má Sára. Ovšem jen do té chvíle, než se stane něco naprosto neuvěřitelného a šíleného. V jejím krásném snu se totiž najednou objeví nezvaný host. Prostě se jí do něj nakvartýruje kluk, který ta...
