88. kapitola

263 80 3
                                    

„Já si naopak vždycky chtěl zkusit, jestli by to dřevo uneslo oba dva," prohodil vesele, když ji donutil si přát to samé, co on.

Tudíž byli uprostřed moře a oba se pokoušeli vylézt na zbytek dveří u potápějícího Titanicu.

„Tak snad mě pustíš první, ne?" vyhrkla dívka, protože ta voda byla až příliš studená na to, že to byl sen a ona chtěla rychle do tepla.

Vojta ji však zadržel.

„To právě ne. Tak to bylo ve filmu a Jack umřel. Zkusím to první a pak ti sem pomůžu."

„Rose ho tam nenechala zemřít. Milovala ho!" zaprotestovala a nevěřícně zírala na jeho snahu tam vyšplhat. Nemohla uvěřit tomu, že ji opravdu nechal šlapat vodu.

Bože, to od něj je pěkně podlý, pomyslela si, zatímco mu dávala najevo svůj nesouhlas mračením se na jeho záda.

„Tak pojď, pomůžu ti," prohodil vesele a nevšímal si jejího kyselého výrazu.

Posunul se na stranu, natáhl k ní ruku a začal jí pomáhat. Dívka s námahou vylezla na kousek a chtěla se radovat, že tam je, ale v tu chvíli se převážili, takže zase pěkně rychle sletěla do studené vody.

„Sakra," zanadávala, když se vynořila. To už se ale vedle ní vynořil smějící se Vojta, objal ji a přitáhl k sobě.

„Nejspíš jsem si přál ty dveře z filmu. Ve skutečnosti by to totiž udrželo oba," prohodil vesele a nějak ho jeho neúspěch netrápil.

Rozčíleně po něm cákla vodou, ale on se jen zasmál. V tu chvíli však pocítila něco magického. Byla noc, oni šlapali vodu a ona cítila jiskření mezi nimi. Zamyšleně se mu podívala do očí a téměř by mohla přísahat, že v jeho očích viděla to samé.

To je můj sen!Kde žijí příběhy. Začni objevovat