Lucka se dokonce rozhodla u nich přespat, aby jí byla oporou při problémech se sněním. Nakvartýrovala se k ní naprosto bez problémů. Rodiče její jedinou kamarádku stejně zbožňovali. Vždycky ji vítali jako ztracenou dceru.
Přitom to byla ona, kdo ji nutil do největších průšvihů. Rodiče však o většině z nich neměli nejmenší ponětí, což bylo jedině dobře, protože si tím ušetřila tak milión domácích vězení.
Měla ji ráda. Opravdu hodně. Jenže v některých chvílích na to málem zapomněla, jako když ležely ve spacácích a její předrahá kámoška jí zasvítila baterkou přímo do očí.
„Co to děláš? Vždyť oslepnu," vyjekla.
Lucka se zachumlala do spacáku a dál na ni svítila s očima plnýma nadšení.
„Snažím se tě udržet vzhůru."
„Proč?" nechápala, když si zastínila rukou oči.
„Když neusneš, nemusíš se dostávat ze snu," odpověděla Lucka brilantně a pro jistotu jí zasvítila do očí ještě jednou.
„A jak dlouho asi vydržím nespat?" prohodila druhá dívka ironicky.
„To se uvidí a netvař se tak. Dělám to pro tvoje dobro."
Tohle bude dlouhá noc, pomyslela si Sára s povzdechem.
ČTEŠ
To je můj sen!
HumorV noci většinou každý spí a sní svůj sen. Stejně tak to má Sára. Ovšem jen do té chvíle, než se stane něco naprosto neuvěřitelného a šíleného. V jejím krásném snu se totiž najednou objeví nezvaný host. Prostě se jí do něj nakvartýruje kluk, který ta...
