Hranice byly pevně určeny a všichni byli spokojení. Ve snu zavládl mír.
Ona zasněně sledovala pohupování moře.
On se snažil zahrabat do písku, ale samotnému mu to moc nešlo.
„Konečně je tu klid! Skoro jako kdybych tu byla sama," notovala si a naslouchala tomu tichu, které dělalo dobře její duši. Konečně sen podle jejího gusta.
To šumění moře bylo uklidňující. Po chvíli už skoro usínala (taková ironie ve snu), když v tom byla vyrušena náhlým křikem: „Zatraceně! Au, au! Mám písek v očích."
S povzdechem se otočila na stranu a uviděla svého společníka, jak celý od písku lítá po pláži jako slepec bez hole. Očividně nemohl najít vodu, aby si opláchl oči. Pořád se totiž motal dál a dál od moře. Mířil spíš ke skalám.
Pobaveně ho sledovala. Prostě jen blb si může dát do očí písek.
„Tak mě naviguj. Nebo oslepnu," vykřikl znovu.
V očích jí zajiskřilo, když nevinně zavolala: „Když já nevidím přes tu hranici na tvou část."
„Blbko!"
„No, opravdu ta hranice je tak vysoká," bránila se a jen stěží zadržovala záchvat smíchu.
Ovšem, když vzápětí zakopl a spadl obličejem do jediné kaluže, která se dala na jeho půlce najít, už se smála z plna hrdla.
ČTEŠ
To je můj sen!
HumorV noci většinou každý spí a sní svůj sen. Stejně tak to má Sára. Ovšem jen do té chvíle, než se stane něco naprosto neuvěřitelného a šíleného. V jejím krásném snu se totiž najednou objeví nezvaný host. Prostě se jí do něj nakvartýruje kluk, který ta...
