42. kapitola

341 84 10
                                    

„Opovaž se ke mně jen přiblížit. Mám tady klacek a nebojím se ho použít!" vyhrožovala mu napruženě, když stála na kameni a vraždila ho pohledem. Zatímco on bezstarostně stál jen pár kroků od ní.

„Ale, prosím tě, přece bys mě nemlátila," utahoval si z ní.

„Klidně ti to předvedu," odvětila sladce a zamáchala zbraní ve vzduchu, aby mu to předvedla.

„Stejně se netrefíš!"

„Trefím," odsekla a ustoupila, když se přibližoval. On byl snad hluchý. Jo to určitě byl. Jinak by se ani nehnul.

„Uvidíme," odvětil a už byl jen krok od ní, když v tom se po něm ohnala klackem, který ho minul jen díky tomu, že stačil rychle uskočit. Jenže to ho neodradilo. Naopak ho to snad dokonce pobavilo, protože se mu tváří mihnul pobavený úsměv.

„Aspoň to není tak lehký. Bezva."

„Vzpomeň si, že mě nesnášíš," zasténala rozhodně. Radši to než tohle.

„Jasně, však tě můžu nesnášet a přitom líbat. To se nevylučuje," odvětil nevzrušeně.

A tak vymyslela lež, která ho měla zastavit, aby jí neničil hlavu, myšlenky a srdce.

„Mám kluka!"

To je můj sen!Kde žijí příběhy. Začni objevovat