66. kapitola

298 73 3
                                    

Lucka na svém vztahu tvrdě pracovala téměř každý den a kupodivu kluk nezvolil nejjednodušší únik. Nepřestal chodit do knihovny. Vždycky, když vešly, seděl na svém místě. Očividně se nechtěl vzdát svého stolu, když si ho zabral jako první.

Chudák, nejspíš čekal, že to dřív přestane bavit dívku. To ji však hluboce podcenil.

Její kamarádka se totiž vzdát rozhodně nemínila. Šla za svým cílem jako ohař za kořistí.

Už když ho uviděla, vždycky se úplně rozzářila, posunula si brýle na nose a vrhla se k němu.

„Ahoj," vyhrkla nadšeně.

Brýlatý hoch jen zahučel čau a víc jí nevěnoval pozornost. Zatímco kamarádka ukázala Sáře zvednuté palce a kecla si vedle něj.

„Už tu matiku celkem chápu. Dostala jsem trojku z testu," slyšela odcházející dívka, když se otočila, aby šla prozkoumat regály. Nehodlala jim dělat křena.

Ještě však než mezi dalšími odděleními zmizela, zaslechla překvapivě hlasitý výkřik: „Opravdu?"

„Jasně, a to jen díky tobě," prohodila spokojeně Lucka.

Sára si uměla až příliš dobře představit, jak se klukovi musela vypnout hruď hrdostí. V tu chvíli dívka sedící vedle něj měla určitě jeho plnou pozornost.

„Jen tak dál, Lucko."

A s těmi slovy se vydala do oddělení fantasy knih.

To je můj sen!Kde žijí příběhy. Začni objevovat