19. kapitola

380 89 0
                                    

„Tys usnula!" probral ji rozčílený hlas kámošky.

Unaveně se posadila ve spacáku a nechápavě sledovala její naprosto naštvaný výraz.

„Byla jsem unavená," pokusila se o svou obranu, ale druhá dívka nad jejími slovy jen mávla rukou a pokračovala naštvaně: „O něco jsme se tu snažily."

Ale už při těch slovech na ní bylo vidět, že se chce zeptat, jaký byl sen. Přímo tou zvědavostí hořela. Ovšem nemohla se hned nadšeně vyptávat. Nejdřív si musela hrát na dotčenou. Jak jinak.

„A o co jsme se snažily?" nedalo to probuzené, aby se nezeptala.

„O tvou záchranu."

„Tak na tu je nejspíš pozdě. Ten blb tam pořád byl," informovala ji, zatímco Lucka se nadšeně usadila do tureckého sedu a visela na ní pohledem.

Očekávala všechny možné detaily. Jak jinak by jí mohla pomoct, že?

To je můj sen!Kde žijí příběhy. Začni objevovat