65. kapitola

361 83 10
                                    

„Jak jsi to mohl vědět dávno?" otázala se vesele, zatímco se ho snažila rozhoupat. Jenže to nebylo tak jednoduchý a on jí vůbec nepomáhal.

„Nebyla jsi vůbec věrohodná. Bylo jasný, že kecáš," odpověděl upřímně a ona při těch slovech jen nevěřícně vyjekla.

„Lhala jsem jako profesionál," odsekla na svou obranu a konečně to vypadalo, že ho trochu rozhoupala. Vojta se však na ni otočil a pobaveně prohodil: „To ani zdaleka!"

Načež ji najednou chytil za ruku a tím její úspěch zastavil, ale to bylo jedno, protože se na ni usmál jedním ze svých vzácných upřímných úsměvů a dodal: „Ale to je dobře. Je roztomilý, že neumíš lhát."

A po těch slovech se sám odrazil a rozhoupal se, jak se sluší a patří, zatímco ona si jen v duchu promítala jeho slova. Myslel to vážně?

Několik posledních snů nechápala, jak si, kdy mohla myslet, že je příšerný. Sice se pošťuchovali, ale spíš tak nějak mile. Nebylo to nijak zákeřné, a ještě častěji se spíš společně smáli. 

To je můj sen!Kde žijí příběhy. Začni objevovat