Šíleně jsem se na ten mejdan těšila. Táta mi to nechtěl vůbec dovolit kvůli jeho přísné výchově. Vždycky jsem z něho měla respekt a bála jsem se jeho reakce, když jsem něco chtěla. Proto jsem se bála i jeho odpovědi, když jsem ho prosila, abych mohla jít na ten školní mejdan, abych nebyla za outsidera. Když na to vzpomínám zpětně...neměla jsem tam chodit. Měla jsem radši zůstat doma a číst si.
Nikdy jsem nechápala, jak se může člověku změnit život za jediný den a po tomhle jsem dokonale pochopila.
Ten den si pamatuju jako by byl včera. Byl to halloweenský večírek u jednoho ze spolužáků. Se spolužačkou Andreou jsme se navlékly do strašidelných kostýmu připomínající zombíky. Samozřejmě, že jsme chtěly vypadat jako sexy zombící a tak jsme se ještě nacpaly do kalhot, které jsme hned za dveřmi sundaly a mířily na párty v minišatech.
Mezi ostatními jsme s Andreou byly spíš ty mladší a užívaly si zájem těch starších kluků z posledních ročníků. Někteří z nich byli fakt sladký. Bylo mi sice teprve patnáct, ale mojí pozornost upoutal Cameron Slight z maturitního ročníku. Jeho tmavě modré oči zářily na dálku. Byl vyšší než ostatní a jeho pohled se rovnal atomové bombě v mém žaludku.
Jakmile si mě všiml, musel to slyšet snad celý Boston. Střetli jsme se pohledy na několik vteřin, ale bylo to dostatečně dlouho na to, aby mi vyschlo v ústech.
Samozřejmě o tom, že byl naprosto skvostný kousek, věděl. Choval se ke každému jako by byl odpad a kvůli jeho pracháčskému tatíkovi z něho byli všichni vedle. Ačkoliv se mi líbil, nikdy bych kluka jako byl on nechtěla. Vědělo se o něm, že holky střídá jako ponožky, takže pro mě byl jen kluk o kterém jsem měla romantické představy, jak si spolu dáváme piknik někde na louce a on mi do ucha šeptá, jak mě miluje. Jak jsem byla hloupá a naivní.
,,Všimla sis, že tě pořád sleduje." dloubla do mě Andrea a vrátila pohled Cameronovi.
,,Co blázníš? Kdyby věděl, že je mi patnáct, tak bych ho nezajímala."
,,Vypadáš nejmíň na šestnáct a nech se pozvat do kina. Co je na tom?"
,,Kino? Myslíš si vážně, že mě pozve do kina?" začala jsem se červenat při jeho dalším pohledu.
Nervózně jsem už nevěděla kam s očima a celé tělo se mi třáslo. Mířil mým směrem a já nasadila sebevědomý pohled za doprovodu vypnutých prsou.
,,My se asi ještě neznáme." usmál se na mě až se mi podlamovala kolena.
,,Jsem Bonnie." zahryzla jsem se nenápadně do spodního rtu.
,,Necheš se vypařit?" úsměv náhle vyprchal.
,,Kam?" nechápala jsem.
Naklonil se ke mně, aby mi něco pošeptal, ale mně bylo jasné, že pro něho jsem byla jen další do počtu.
,,Vím o jednom pěkným místě." zamrkal na mě.
Z mého počátečního nadšení všechno vyprchalo. Bylo mi patnáct a rozhodně jsem ještě ani nepřemýšlela o tom, že bych měla lézt s někým do postele. Líbil se mi, to ano, ale ještě jsem měla ve svých představách ten romantický večer plný svíček a něžných polibků, kdy mi bude do ucha šeptat sladká slůvka. Chtěla jsem svoje poprvé zažít v atmosféře naplněné romantikou a láskou.
,,Ne, díky. Před chvílí jsme sem přišli, chci tady chvíli pobýt." pochopil.
,,Jen jsem chtěl někam do klidu na pokec." opět nahodil ten sladký úsměv až mě zlomil.
