Potkáme se v nebi

3. Kapitola

Cesta do školy mi obvykle netrvá dlouho. Necelých dvacet minut, když se loudám, deset, když pospíchám. Dnešek byl výjimkou. Do třídy jsem dorazila pět minut před zvoněním. Většinou přicházím dříve, abych se mohla ještě podívat na učivo před případným testem, ale jelikož se mi dnes do toho ústavu opravdu nechtělo, šla jsem šnečím tempem. Věděla jsem, že zmizení mé sestry bude hlavním tématem školních drbů a všichni si mě zaškatulkují jako "sestru té, co utekla z domova". 

Nesnáším holky, které tyhle bulvární zprávy šíří. Většinou jsou od reality vzdálené kilometry daleko. Všichni si přidají vlastní fámu a nakonec se z dobrovolného útěku z domova stane dramatický únos. 

Procházím hlavním vchodem a snažím se být tak nenápadná, jak to jen jde. Mířím ke svojí skříňce. Lepí se na mě pohledy ostatních studentů. Periferně si všimnu party oblíbených dívek, jak si něco šeptají a nenápadně ukazují mým směrem. Předstírám, že mi to nevadí. 

"Tegan!" vykřikne někdo za mými zády. Otočím se a spatřím vysokou blondýnku, jak ke mně kráčí. Tváří se ustaraně. Poznávám v ní Naomi Kirklandovou, nejlepší kamarádku mé sestry. Párkrát přišla k nám domů na návštěvu, takže jí trochu znám. 

"Ahoj Naomi," pozdravím zachmuřeně. Ona mě silně obejme. Z blízka postřehnu, že i ona se snaží držet emoce na uzdě. Drobné detaily mi prozradí, že není tak šťastná, jak se snaží předstírat. Naprosto ji chápu. Obě jsme přišly o někoho, koho jsme milovaly. 

"Je to hrozné." Tichým tónem se snaží, aby náš rozhovor neslyšel nikdo z přihlížejících. "Věděla jsem, že to u vás doma není nic moc, Ivy si na to stěžovala každý den, ale tohle...?" 

"Nečekala jsi to." 

Naomi zavrtí hlavou. "Ano, byla celkem... radikální. Snažila se problémy vyřešit dosti... svérázným způsobem. Ale nikdy bych si nepomyslela, že by..." Hlas se jí zadrhává. Musí se snažit, aby vybrala ta správná slova. 

"To ani já." Promnu si unavené oči. "Znám jí od malička, ale... očividně ne tak dobře, jak jsem si myslela." Nevím,jestli jsem smutná víc kvůli tomu, že odešla, nebo kvůli tomu, že se pocit, žejsem o ní věděla vše, náhle ukázal jako falešný.

"Drž se," poplácá mě přátelsky po ramenou a má se k odchodu. "Jo, ještě jedna věc," zadrží mě předtím, než odejdu do své třídy. "Radši se nezajímej o to, co o tvé sestře vykládají ty dyliny." Kudrnatou hlavou pokývá směrem k dívčí skupině, stojící nedaleko od nás. "Jen by tě to rozrušilo ještě víc." Naposledy mi zamává na rozloučenou a rozejde se opačným směrem než já. 

Rychle vcházím do třídy a okamžitě mířím ke své lavici. Vyndavám si věci z batohu a otevřu učebnici matematiky. Soustředím se na právě probíranou látku. Je to snazší než se zabývat spolužáky. 

"Ahoj Tegan," slyším už podruhé za tento den moje jméno. Všimnu si, že se vedle mě posadila Aimee, jedna z mých spolužaček. "Máš tu volno?" ptá se tiše. Přikývnu. Jsem poněkud vykolejena jejím náhlým přátelstvím, obvykle jen sedí v koutku a s nikým se moc nebaví. 

"Moc mě mrzí to s tvou sestrou," začne. Nervózně si mne pramínek světle hnědých vlasů. Vyhýbá se očnímu kontaktu. "Chci říct... že chápu, jak se cítíš. Kdysi jsem zažila něco podobného." 

"Vážně?" 

"Jo. Je to strašné, obzvlášť, když to vůbec nečekáš." 

"To rozhodně," zabručím. "Nevěděla jsem, že máš sestru." Jak bych taky mohla? Pokud si dobře vzpomínám, Aimee nikdy nemluví o svém soukromém životě. 

"Mám..." Odmlčí se. Vypadá, jako by chtěla něco dodat, ale na poslední chvíli si to rozmyslí. "Chtěla jsem ti jen říct, že pokud si chceš s někým promluvit, jsem tu kdykoliv pro tebe." Poprvé za celou dobu našeho dialogu se na mě podívá. Cítím, jak se mi její velké tmavohnědé oči vpíjejí do duše. Připadá mi, jako bych byla otevřenou knihou, v níž kdokoliv může číst. 

"Díky, moc si toho vážím." Chabě se pousměji a ona nervózně úsměv opětuje. Potom odkráčí zpět ke svému místu v rohu třídy. 

Cítím se o něco lépe. Ta slova říká skoro každý - "je mi to líto", "upřímnou soustrast", "jsem tu kdykoliv pro tebe" - ale od ní to působilo mile. Aimee není jednou z těch dívek, které by projevovaly náklonnost každému. Ona si vybírá, koho si pustí k tělu. Spřátelit se s ní není jednoduché, je velmi uzavřená a tichá. Nejspíš si v minulosti prošla něčím, co ji přimělo nedůvěřovat všem okolo ní a právě z toho důvodu si její přívětivosti vážím tak moc.