Potkáme se v nebi

20. Kapitola

Úlet s Patience nebyl tou nejhorší věcí, která se dívce za ten den stala. Další šok Kiaru čekal v podobě desítek nepřečtených zpráv. Nechtělo se jí věřit vlastním očím, když je spatřila. A jak předpokládala, jejich odesílatelkou byla samozřejmě Sia. 

Sia Lee: Čau Sabrino. Chceš vědět, co jsem zjistila? 

Sia Lee: Tak chceš??? 

Sia Lee: No tak, Kiaro. Netvrď mi, že nejsi zvědavá. 

Sia Lee: Tak ty mě budeš ignorovat, jo? Už se o svou přítelkyni nebojíš? 

Sia Lee: No, očividně ne, když máš na práci něco lepšího. 

Sia Lee: Hele, mně dalo fakt zabrat zjistit od Oriona něco konkrétního. Neměla bys mi to oplácet tímhle. 

Sia Lee: Fajn, jak chceš. Já budu na příjmu, pokud se náhodou uráčíš znovu se o přítelkyni zajímat. 

"To se mi jen zdá," zaúpěla Kiara, zatímco si pročítala mnoho zpráv od své známé. Všechny se nesly ve víceméně podobném duchu. Sia ji popichovala, vznášela obvinění, že se o svou holku dostatečně nezajímá - v tom jediném jí musela dát trochu za pravdu - a snažila se provokováním získat pozornost. Poslední vzkaz byl odeslán okolo čtvrté ráno, takže buď šla spát, nebo ji to přestalo bavit. 

Kiara White: Ahoj. Promiň, že odepisuju pozdě, ale víš, i když se to zdá neuvěřitelné, já nesedím u mobilu 24 hodin denně. Tak pověz, cos zjistila? 

Během čekání na odezvu si v telefonu otevřela mapy a snažila se zorientovat ve svém okolí. Čtvrť, která ji ze všech stran obklopovala, nevypadala ani trochu povědomě. 

Zatracená Patience, zanadávala si v duchu už asi posté, přestože moc dobře věděla, jak dětinské a bezvýznamné to je. Po chvilce se jí konečně načetla cesta zpátky k hotelu, takže okamžitě vyrazila. I když jí to štvalo, nepříjemný pocit v jejím nitru ji nutil v opakovaném kontrolování zpráv. 

Zasloužím si to, dumala Kiara cestou. Kráčela poloprázdnými ulicemi okraje velkoměsta a myšlenky jí ubíhaly všemi možnými směry - nejčastěji ke Gabriele. Ani bych se nedivila, kdyby mi to Sia chtěla oplatit. 

Kiara se rázem zastavila. Prázdným, skelným pohledem hleděla kamsi do dáli. Musela se posadit na nedalekou lavičku, aby se alespoň trochu vzpamatovala. 

Co jsem to jen provedla? ptala se mladá dívka sama sebe. Bodala ji vina, zklamání a znechucenost nad svým vlastním chováním. Já jsem hrozný člověk. Nejenom, že se s Gab rozejdu tím nejzbabělejším způsobem vůbec, ale ihned si taky začnu s někým jiným a přitom furt tvrdím, že ji stále miluju, že mi na ní záleží a že se o ní bojím? 

Zaklonila se, aby potlačila chuť zvracet. Hlava ji stále bolela, i když teď už o něco méně než po probuzení, a žaludek se jí svíral nejistotou. Ani jí samotné nepřipadaly její výmluvy realistické, co by na ně pak řekla Gabriela? Asi by se netvářila úplně nadšeně na oznámení, že ji Kiara v podstatě podvedla. 

"No tak," zamumlala si pro sebe, "musím se dát do kupy." Promnula si tmavohnědé oči a opět pokračovala ve své cestě, která i přesto, že trvala necelou hodinu, jí připadala nekonečně dlouhá. Jako kdyby se těch padesát minut protáhlo na miliony let. 

Částečně za to mohla Kiařina nedočkavost na zprávy od Sii. Párkrát dostala chuť jí napsat ještě jednou, ale pak si uvědomila, že by sklouzla na její úroveň a o to rozhodně nestála. Navíc, nepřipadalo jí, že by si zasloužila rychlou a okamžitou odpověď. Vlastně jí nepřipadalo, že by si vůbec nějakou odpověď zasloužila a byla si jistá, že i Sia by si myslela to samé. Mohla by se na ní klidně vykašlat, a Kiara by s tím neudělala vůbec nic. 

Kdo vlastně Kiara byla? Nikdo. Úplná nicka, snažící se omluvit své chování za ušlechtilou myšlenku ochránit svou přítelkyni. 

Jakmile vkročila zpět do svého pokoje, zděsila se svého zevnějšku. Vypadala přesně tak, jak se i cítila - unaveně, zničeně a bezcenně. Kudrnaté vlasy měla rozcuchané, tvář umazanou od rozmazaného líčení a pod hnědýma očima, které se nyní zdály být skoro černé, se rýsovaly temné kruhy. Působila, jako by přes jedinou noc zestárla o desítky let. 

"Já ji najdu," sdělila svému dvojčeti v zrcadle odhodlaně a přimhouřila oči. To bylo to jediné, o co jí momentálně šlo. Už jí vlastně nezáleželo, jestli s ní bude chtít Gabriela zůstat. Udělala tolik hrozných věcí, že o opětovném znovuzrození kdysi krásného a vášní planoucího vztahu vážně pochybovala. Bude jí bolet, až uvidí Gabrielu odcházet s jistotou toho, že ji už nikdy neuvidí. Srdce jí bude krvácet, až od ní uslyší všechny výčitky a věci, jimiž jí navždy zklamala. 

Jenomže pomoci Gabriele, která se nejspíš nacházela v nesnázích, pro ni představovalo nejvyšší prioritu. Ať už jí ta roztomilá brunetka s jasně modrýma očima odpustí nebo ne, hlavní je, že bude v bezpečí, živá a zdravá. 

S touto myšlenkou se cítila o něco lépe. Užuž se chystala vkročit do koupelny a osprchovat se, ale její pozornost upoutal zvuk vycházející z mobilu. 

Nová zpráva. 

Kiara na sprchu ihned zapomněla a co nejdelšími a nejrychlejšími kroky se dostala na druhou stranu pokoje. Popadla mobil. 

Sia Lee: No konečně. Kdes proboha byla? A netvrď mi, žes byla tak zaneprázdněná, žes mi to nemohla vzít, to ti nežeru. Ty odpovídáš vždycky rychle, i kdyby to měla být jen zpráva, že teď psát nemůžeš a že odpovíš později. 

Kiara zaúpěla. Bublal v ní vztek. Vážně přišlo Sie zrovna tohle nejdůležitější? 

Ano, přijde, odpovědělo jí černé svědomí, chce tě vytrestat. 

Kiara White: Měla jsem těžký den. Prosím, můžeš mi prostě jen říct, cos zjistila? 

Sia Lee: Samozřejmě, že můžu. Ale něco za něco, jak jsme se dohodly. :) 

Kiara White: Vždyť jsem ti to slíbila! Slíbila jsem ti, že udělám cokoliv jen budeš chtít. Vyklop to. 

Sia Lee: Haha. Fakt si myslíš, že jsem tak tupá? Napřed ty uděláš to, co ti řeknu a pak ti prozradím, co jsem zjistila. 

Z Kiařina hrdla se vydalo další mučivé zaúpění. Vztekem planoucíma očima propichovala tu zprávu a přemýšlela, co odepsat. Ačkoliv si to nechtěla připustit, dostala ji. Sia jí zahnala do slepé uličky, z níž nebylo útěku. Protože Sia neměla co ztratit, Kiara ano. Zdraví a možná i život její dívky byl v sázce. Aby jí mohla nějakým způsobem pomoci, potřebovala informace, které jí bohužel mohla zajistit pouze Sia. Pokud teď odmítne hrát podle jejích pravidel, ty informace se prostě nedozví. 

Kiara se zhluboka nadechla a vydechla. To několikrát zopakovala. Většinou jí tento způsob pomáhal uklidnit se a získat zpět ztracenou rovnováhu, avšak dnes nefungoval. Na situaci, v níž se nacházela, byl moc prostý. 

"To bude dobrý," opakovala si, zatímco ťukala rozklepanýma rukama do klávesnice, "děláš to přece pro Gabrielu." 

Kiara White: Dobře. Co ode mě teda chceš? 

Sia Lee: Přes zprávy to řešit nehodlám. Přijď za mnou do Divy. Dnes, okolo deváté večer.

Kiara White: Do DIVY? Zbláznila ses?! Na to místo už v životě nevkročím! 

Sia Lee: Ještě nedávno jsi tam šla setkat se s Orionem, ne? Nakonec ses s ním nesetkala, ale to je fuk... No, nevadí. Myslela jsem, že chceš pomoci své přítelkyni, ale asi jsem se spletla. Každopádně, budu tam od asi půl deváté do takových... řekněme, pěti ráno. Máš přibližně osm hodin na to se rozhodnout. Vlastně ještě déle, uvážíme-li, že je teprve dopoledne. To je fůra času. Pokud nepřijdeš, neřeknu ti vůbec nic, navždy si to nechám pro sebe a ty Gabrielu už nikdy neuvidíš. Pokud přijdeš... Budeš ještě nějakou šanci na její záchranu mít. Volba je na tobě. A teď mě omluv, chystám se za Orionem. :) 

Aniž by čekala na jakoukoliv zpětnou vazbu, odhlásila se a nechala Kiaru beze slova zírat na její zprávu.