Potkáme se v nebi

13. Kapitola

"Krásná místnost," poznamenala Gabriela potěšeně, jakmile překročila práh pokoje označeného číslem 235. Moc velký nebyl, ale obrovská postel pro dvě osoby a jedna prostorná almara jim bohatě stačila. Vedle vchodu se nacházela stísněná koupelna, obsahující pouze sprchový kout, záchod vedle něho a umyvadlo s poličkou a zrcadlem v koutu, hned po levé straně bílých dveří, kterými se vstupovalo.  

Dvojice dívek se v relativně levném hotelu na jihu Londýna ubytovala pouze dočasně. Bylo to jediné východisko z jejich prekérní situace - přijely sem znenadání, bez jakéhokoliv plánu, aniž by měly vyřešenou otázku bydlení. 

"Jo," souhlasila Kiara a usmála se na svou přítelkyni, "docela mě to překvapuje, vzhledem k tomu, že je to tu dost levný." 

Gabriela odhodila tašku do rohu místnosti a vyčerpaně se zhroutila do měkkých peřin dvoulůžkové postele. Cesta byla namáhavá.

"Třeba se dozvíme, že tu straší," zasmála se hnědovláska. "Nebo že tu žije nějaké vraždící monstrum." 

Kiara se té poznámce tlumeně zachichotala. Mírná dětinskost její přítelkyně jí připadala roztomilá. S pobaveným úšklebkem se odebrala do koupelny a nechala hnědovlásku samotnou se svými myšlenkami. 

Už bych jí o tom fakt měla říct, přemýšlela mezitím Gabriela. Do pyžama se převlékla ani ne za minutu a teď se na své straně postele nervózně převalovala z boku na bok. Ale jak? Nemůžu na ní jen tak vybalit, že jsem ve skutečnosti někdo jiný, než za koho se vydávám. 

Natáhla se k nízkému nočnímu stolku ze světlého dřeva vedle postele a zhasla lampičku, která na něm stála. Místnost se okamžitě ponořila do tmy, jediným zdrojem světla byl úzký pruh žlutavé záře vycházející ze škvíry mezi koupelnovými dveřmi a jejich rámem. Po několika minutách zaslechla, jak se s tichým vrznutím otevřely. Zanedlouho poté se ozvalo opatrné cupitání. Kiara se ze všech sil snažila vydávat co nejmenší hluk. Předpokládala, že její přítelkyně již usnula a ona ji nechtěla budit ze sladké říše snů. 

A vskutku, její domněnka byla zanedlouho potvrzena jemným oddechováním. Pousmála se. 

"Sladké sny, lásko," zašeptala si sama pro sebe, přestože věděla, že Gabriela jí už neodpoví. Nikdy by to nepřiznala, ale trochu jí záviděla schopnost usnout tak rychle. Jí samotné trvalo hodiny opakovaného převalování a vrtění, než upadla do bezesného spánku. 

Jinak se to samozřejmě neodehrávalo ani v tomto případě. Do londýnského hotelu dívky dorazily krátce před půlnocí a nyní, když se Kiara rozhodla zkontrolovat čas, se schylovalo ke třetí hodině ranní. Povzdechla si. Dnes jí spánek nejspíš dopřán nebude. 

Na malém stolku stojícím u boku lůžka nahmatala svůj mobil. Zář displeje snížila na co nejnižší a začala znuděně projíždět své profily na sociálních sítích. Nebyl to nejlepší způsob jak zabít čas, ale pořád to bylo zábavnější než zírat do stropu a uvažovat o všech trapasech, které se jí kdy přihodily. 

Nečekaně jí vyskočila nová zpráva na Messengeru. 

Kiaře přeběhl mráz po zádech, když si všimla, jak se dotyčná osoba jmenuje. Nadechla se a klikla na ikonku s její přezdívkou. 

Sia Lee: Ahoj, Sabrino. Pamatuješ si na mě? :) 

Začalo jí silně bušit srdce. Hlavou se jí honilo mnoho myšlenek a nezodpovězených otázek. Jak ji jen sakra mohla najít? A proč? Se Siou se neviděla už mnoho let. Tak proč zrovna teď, když zažívala nejkrásnější chvíle svého života? Připadalo jí to nespravedlivé. 

Klid, okřikla se v duchu. Třeba si chce jen pokecat. 

I jí samotné to znělo jako chabá a nepravděpodobná výmluva. Ze svých zkušeností už věděla, že Sia si nikdy nechce jen tak pokecat. Vždycky za tím něco vězí. 

Nakonec sebrala poslední zbytky odvahy a i s třesoucími se prsty naťukala krátkou, strohou odpověď. Doufala, že se jí zbaví. 

Kiara White: Neříkej mi tak, Sio. Co chceš? 

Sia Lee: Jsi na mě zlá, Kiaro. :( 

Kiara White: Z dobrých důvodů. Od tebe a tvých přátel je lepší držet se dál. To jsem už pochopila. 

Sia Lee: Mně to nevyčítej. Kdyby bylo po mém, nikdy bych se s tebou už neviděla. To Orion by se s tebou rád setkal. 

Kiara skousla ret a nepohodlně se zavrtěla. Vedle ní se ozvalo ospalé zabručení. Ohlédla se po své přítelkyni a s úlevou zjistila, že spí hlubokým spánkem.

Kiara White: V tom případě má smůlu. Já ho ze svého života odstřihla nadobro. Skončila jsem se vším, co jsem v minulosti dělala. Klidně mu to vyřiď. Takže... čau. 

Ráda by co nejrychleji mobil vypnula a roztříštila ho na milion kousků, kdyby to neprobudilo Gabrielu. Místo toho tupě zírala na obrazovku a čekala na Siinu odpověď. 

Sia Lee: To od tebe není nejchytřejší. On ví, že jsi v Londýně a udělá cokoliv pro to, aby tě našel. A ty moc dobře víš, že on to dokáže. Nejbezpečnější pro tebe bude sejít se a nějak se s ním dohodnout. 

Kiara svírala mobil ve zpocených dlaních. Netušila, co by měla napsat. Chtěla konverzaci utnout. Chtěla Siu zablokovat. Chtěla celou tuhle noční můru ignorovat. Chtěla - ale neudělala to. 

Sia Lee: Copak nevidíš, že se ti snažím pomoct? Čím déle to budeš odkládat, tím hůř pro tebe. Je ochotný najít nějaký kompromis - zatím. Pokud ho ale i nadále budeš ignorovat... 

Větu nedokončila. Až moc dobře totiž věděla, že Kiara si jí v mysli dokáže doplnit sama. 

Na pár sekund zavřela oči a snažila se uklidnit. Ve strachu, který ji momentálně ochromoval, rozhodně nebyla schopna vymyslet kloudné řešení. Možná by dokázala logicky uvažovat, avšak se zpocenými dlaněmi a divoce bijícím srdcem jí to moc nešlo. 

Kiara White: Co mi doporučuješ? 

Sia Lee: Sejdi se s ním. Ale pospěš si, Orion na tebe nebude čekat věčně. Nejlépe bys udělala, kdybys ještě teď zašla do jeho podniku. 

Kiara White: Je po třetí ráno! 

Sia Lee: On má otevřeno celou noc. Ale jak myslíš, dělej, jak uznáš za vhodné. Jen pamatuj, zítra ho už jen tak lehce nedostihneš. Teď je tady, v Divě. A podle mého soukromého názoru se nechystá jen tak odejít. 

Kiara White: Takže ty jsi teď s ním? Vyřiď mu, že přijdu, ale bude mi to trvat. 

Podle Kiařina odhadu by cesta do známého hnízda neřesti zabrala půl hodiny. S černým svědomím pohlédla na nevinně spící Gabrielu. 

"Promiň, zlato," zašeptala do temnoty, "ale tohle je důležité. Slibuju, že tebe před ním ochráním. Pro tebe bude nejlepší, když o ničem nebudeš vědět." Jediným rychlým pohybem ze sebe strhla těžkou peřinu a bosými chodidly našlapovala po místnosti. Nemusela se moc snažit, její přítelkyně měla většinou tvrdý spánek, přesto však nechtěla riskovat. Tiše jako myška došla ke svému nevelkému zavazadlu a vytáhla z něho třpytící fialové šaty. Patřily mezi její oblíbené. Nabíraná sukně končící nad koleny zvýrazňovala dlouhé nohy, kulatý výstřih upoutával na její přednosti a balonové rukávy skrývaly ramena, na něž Kiara nebyla zrovna pyšná. Z obavy chladu ještě popadla černou koženou bundičku a jakmile si obula černé střevíčky na nízkém podpatku, popadla peněženku s doklady a vyplížila se z místnosti na chodbu.