Potkáme se v nebi

7. Kapitola

Nervózně přešlapuji před školou a čekám, než se Naomi objeví. Jsme domluvené na půl šestou, což je čas, kdy jí končí poslední hodina. Na hodinkách se už však ručičky přechylují ke tři čtvrtě a ona stále nikde.

Nakonec ji zahlédnu o dalších deset minut později, jak se řítí z hlavního vchodu budovy. Kráčí svižně a sebevědomě, avšak i přesto na mě působí znepokojeně. Něco v jejím postoji a výrazu nenasvědčuje tomu, že by vše bylo tak, jak má být. 

"Ahoj," pozdravím, ale odpovědi se nedočkám. Naomi se nejistě ohlíží přes rameno a oříškovýma očima obezřetně pozoruje okolí. 

"Co se děje?" 

"Asi nic," odtuší a stále se dívá někam směrem ke škole. "Povím ti to později. Teď pojď." Rázným gestem mi pokyne, ať ji následuji. Vyhovím jí. Beze slova mne vede spletitou cestou úzkými uličkami města. Několikrát jí pokládám otázku ohledně našeho cíle, ona však i nadále tvrdošíjně mlčí a nic neprozrazuje. 

Cesta trvá celkem dlouhou. Vždy jsem naše městečko pokládala za malé, nezajímavé a nudné, ale Naomi mě provádí tolika místy, která jsem za svých patnáct let života neobjevila, že svůj úsudek začínám přehodnocovat. 

"Neboj, za chvíli tam budeme," usměje se Naomi vlídně. Určitě si musela všimnout mého otráveného výrazu. 

"To jsi říkala už asi před deseti minutami," připomenu jí. 

Moji poznámku nechá bez odezvy. 

Tentokrát se však nemýlila, protože neuplyne ani pět minut a zastaví se před pochybným podnikem v zapadlé uličce. Nad oprýskanými dřevěnými dveřmi visí neonově zářící nápis, z něhož svítí už jen pár písmen a zbytek chudě poblikává nebo nefunguje vůbec, a který hlásá název onoho baru - Elysium. 

"Co to je?" vydám ze sebe a můj tón nese známky jasného pohoršení smíchané se znechucením. Naomi se zasměje. 

"Noční klub, kam často chodila tvá sestra." 

"Vždyť jí ani nebylo osmnáct," upozorním a Naomi se opět rozchechtá. Uvědomuji si, jak naivně můj argument zněl. V našem městě se očividně příliš nedbá na to, zda-li jsou návštěvníci nočních klubů plnoletí nebo ne. 

"Pojď," pokyne mi. Když vidí, že se zdráhám vstoupit, popadne mě za ruku a táhne. 

Vevnitř to vypadá stejně sešle, jako zvenčí. Stojíme ve spoře osvětlené obdélníkové místnosti, jejíž stěny jsou tmavě rudé a podlaha černá. Na levé straně od dveří se nachází bar, k němuž směřujeme. V rozlehlé místnosti jsou v pravidelných rozestupech rozmístěny kulaté stoly s židlemi. Jen čtyři z nich jsou obsazeny, což mě donutí přemýšlet, zda-li je na návštěvu příliš brzy, nebo to je jedno z míst, kterému se radši všichni vyhýbají. 

Posadíme se k baru a poté, co si Naomi objedná jakýsi alkoholický nápoj, pokračujeme v konverzaci, kterou jsme včera započaly. 

"Ivy měla spoustu tajemství," začne vyprávět a nonšalantně usrkne ze skleničky. "A nejsou zrovna dvakrát hezké." 

Zavrtím hlavou. "To mi nevadí. Chci o ní vědět víc. Vlastně... chci vědět všechno." 

Skousne si spodní ret. Podle těkavého pohledu usoudím, že přemítá, co všechno mi může prozradit. 

"Chápu, že jste byly nejlepší kamarádky," podotknu, "a rozumím ti, že nechceš vyzrazovat její soukromé věci. Ale prosím, potřebuju o ní vědět víc." Snažím se moc nenaléhat, což se mi moc nedaří, ale i přesto se Naomi nakonec rozpovídá. 

"Před tím, než utekla, byla strašně uzavřená. To, co se stalo Samovi, bylo zkrátka... příšerné." Světle hnědé oči jí posmutní. "Hele, ona mi často říkala, že se Samuel s podobnými narážkami a poznámkami setkával často - jak v dětství, tak i v dospělosti - ale nesnášel to moc dobře." 

V myšlenkách se přenesu do minulosti. Toho dne jsem se s ním setkala poprvé, avšak i na první pohled působil mile a přátelsky. Rozhodně ve mně nebudil dojem nějakého gaunera nebo zločince, jak ho rodiče nazývali. 

Hloupé předsudky. Mohl by být ještě naživu, kdyby rodiče se svými soudy počkali, dokud ho nepoznají. 

Dokonce nevypadal ani jako psychicky labilní člověk. 

"Hrozně si to vyčítala." 

Slova mé kamarádky mě opět vrátí do současnosti. "Neměla důvod si to vyčítat. Na rozdíl ode mě." 

Pokrčí rameny. "Ona už taková prostě byla." 

Přikývnu. Pohledem propaluji tmavou desku stolu. 

"Každopádně, po jeho sebevraždě se hodně sblížila s jeho sestrou," prozradila Naomi. Do jejího hlasu pronikla stopa podrážděnosti. "Imogen. V posledních dnech s ní trávila víc času než se mnou."

Povytáhnu obočí. "Žárlila jsi?" zasměji se. Z nějakého důvodu mi ta představa přijde směšná. 

"Tak trochu," připustí ztrápeně. "Ale pochop, byla to moje nejlepší kamarádka. Obvykle jsme spolu trávily celé dny. Říkaly jsme si všechno. Zkrátka jsme dělaly to, co obvykle tak blízké přítelkyně dělávají. A pak najednou..." Naštvaně stiskne své plné rty. "Pak přijde tahle Imogen a najednou je to ona, kdo s ní tráví veškerý volný čas." 

Stisknu její dlaň. "Chápu tě, Naomi. Jenže to, že měla nějakou další kamarádku přece neznamenalo, že se na tebe vykašle, ne?" 

"Já vím," povzdychne si, "byla jsem pitomá." Odmlčí se a zahledí se do prázdna. "Jenomže v tu chvíli mi to tak prostě přišlo. Chtěla jsem Ivy jen pro sebe. Byla jsem nejen blbá, ale i sobecká." 

"Je to pochopitelné," opakuji trpělivě, "byla to tvoje nejlepší kamarádka. Nebuď na sebe tak tvrdá." 

Věnuje mi upřímný úsměv. "Díky, Tegan. Jsi moc hodná. A omlouvám se, jak jsem včera na tebe tak vyjela, nebylo to ode mě fér." 

"To je fuk," odbudu to lhostejným mávnutím ruky. "Vraťme se k Ivy." 

"Ivy byla těhotná." 

Ztuhnu. Vytřeštím oči na Naomi, jako by mluvila neznámým jazykem. Očekávám, že se skácí smíchy k zemi a řekne, že jen vtipkovala, ale její výraz je smrtelně klidný - což mě znervózňuje o to víc. 

"Co?" pípnu nesměle. 

Naomi rychlým lokem vyprázdní sklenici a objedná si další pití. "Ano. Tegan byla na začátku těhotenství." 

"Já-" Lapám po dechu, snažím se najít ta správná slova, která by dostatečně vystihla mé emoce, avšak bezúspěšně. Otevírám a zase zavírám svá ústa jako ryba na suchu a nic z nich nevychází. Netuším, co říct. "Se Samuelem?" zeptám se nakonec, Naomi však jen pokrčí rameny. 

"To nevím. A mám tušení, že ani ona sama to nevěděla." 

Zamračím se. "Stýkala se snad i s někým jiným?" zeptám se, dychtivá vědět něco víc o sestřině životě. 

Naomi se hlasitě zasměje. "Prosím tě, ta se stýkala s kde kým," hihňá se. "Tedy, ještě před tím, než začala se Samuelem oficiálně chodit, se vyspala s mnoha chlapy. A pokud vím, tak i s pár dívkami." 

Míchá se ve mně obrovská škála pocitů. Ačkoliv sestra nepatřila mezi zdrženlivé stydlivky, jako já, rozhodně bych si nikdy nemyslela, že by její postelí prošlo tolik lidí. 

"Asi bych měla jít," oznámím po chvíli napjatého ticha. Schyluje se už k půl osmé a moji rodiče by se o mě mohli začít strachovat. Ode dne, co Ivy beze stopy zmizela, mě kontrolují až přehnaně moc, čemuž naprosto rozumím. Přijít i o druhou dceru by je mohlo dočista zlomit. 

"Domů dojdu sama. Ale mohly bychom se ještě někdy sejít?" 

Naomi pokývá svou kudrnatou hlavou. "Napiš a domluvíme se, jo?" 

Přikývnu a jakmile se s ní rozloučím, rychle odejdu. Nechce se mi v tom klubu zdržovat déle, než je potřeba.