Potkáme se v nebi

30. Kapitola

Aimee zalapá po dechu a vykulí oči. "Fakt?" vyhrkne nevěřícně. V jejích očích se leskne překvapení smíchané s obavami. 

"Jo," odvětím se vzrůstajícím nadšením, "tedy, prý si není moc jistý, jestli to Ivy opravdu je nebo ne, nějak očividně změnila vizáž, ale naděje tu rozhodně je." 

"Tegan, to je skvělý!" vykřikne a na okamžik mě sevře v pevném obětí nejlepší kamarádky. "Budu se modlit ke všem možným i nemožným bohům, aby to tvoje sestra vážně byla."

"Díky," usměji se. "Tak zítra. Čau!" Naposledy si zamáváme. Pak se otočím a chvátám domů. Cesta trvá nesnesitelně dlouho. Ačkoliv tempo každým krokem zrychluji dokud skoro neběžím, má mysl mě nesnesitelně souží milionem myšlenek a teoretických úvah. 

Byla to fakt Ivy? Co když ne? Co když si jí jen s někým spletl? 

Zatnu pěsti, až se mi nehty zaryjí do dlaně. 

Nedělej si marné naděje, nedělej si marné naděje, nedělej si marné naděje, opakuji si důrazně jako mantru. Pohled upírám na ulici přede mnou a netrpělivě vyhlížím část města, v níž bydlíme my. 

Naštěstí pro mé psychické zdraví, cesta uběhne rychleji než obvykle. Domů se přiřítím jako nezkrotný hurikán. Rozrazím dveře a pospíchám k rodičům, kteří mě netrpělivě čekají v obývacím pokoji. 

"Ahoj!" pozdravím hlasitěji než jsem zamýšlela. Nejistě přešlapuji u dveří a těkám pohledem mezi matkou a otcem. "Tak co? Jak to je s Ivy...?" 

Matka mi věnuje nečitelný pohled. Mísí se v něm příkrost, starostlivost i podezření. "To ještě není jisté," odpoví pomalu, zatímco si mě zamračeně prohlíží, "volali mi od policie s tím, že po netu kolují zápisky z Ivina deníku, s velmi soukromými zápisky." Odmlčí se a přimhouří oči. "Nevíš o tom náhodou něco, Tegan?" 

Skousnu si ret a uhnu očima. "No..." 

Užuž se chystám do složitého vysvětlování, avšak v tu chvíli se jako pomoc seslaná z nebes ozve zazvonění. 

"Jdu tam!" povzdychne si mamka, zvedne se a jde ke dveřím. Netrvá dlouho, a dovnitř vstupuje neznámý muž staršího věku. Tlumeně v kuchyni hovoří s matkou, která na jeho slova pouze přikyvuje. Cizinec po chvíli vytáhne z kapsy kalhot nějaký papír a položí ho před ní na stůl, za nímž sedí. Matce mírně poklesne brada. Překvapeně se zrcadlící oči a pobledlá tvář naznačuje, že je zaskočená víc, než se snaží dát najevo. 

"Tegan, pojď sem," zavolá na mě a já ji poslechnu. "Ty víš něco o tom deníku?" 

Váhavě přikývnu. "Pár zápisků jsem přečetla." 

"A mohla bys mi prosím sdělit, co přesně tam bylo napsané?" vložil se do toho muž. "Mohlo by nám to pomoci s vyšetřováním." 

"Tegan," vloží se do toho matka, "tohle je detektiv Saunders. Zabývá se případem zmizení tvé sestry." 

Zdvořile pozdravím a pokývnu. "Nestihla jsem přečíst celý deník. Nevím, jestli vám těch pár zápisků nějak pomůže." 

"I nejmenší drobnost může být důležitá," usměje se na mě. "Jen povídej." 

"Tak dobře," povzdychnu si a sednu si naproti němu. Mamka naštěstí odchází pryč a nechává nás o samotě. 

Jen co se za ní zavřou dveře, pustím se do líčení. Popíšu všechno, co jsem doposud přečetla, do nejmenšího detailu. Začnu od vztahu s Patience, pokračuji popisem jejich rozchodu, a samozřejmě se zmíním i o Samovi. Snažím se nevynechat detaily, hořce si však uvědomuji, že hodně z toho jsem už zapomněla. Detektiv ale nevypadá, že by mu to vadilo. Tiše poslouchá, přikyvuje a občas si něco zaznamená do svého notýsku. 

"To je asi vše," řeknu, jakmile vše dovyprávím. "Víc jsem toho přečíst nestihla. Pak byl deník ukraden." 

"Máš nějaké podezření, kdo ho mohl vzít?" 

Upírá na mne zvědavý, leč trpělivý pohled. Náhle se začnu cítit nepříjemně, jako by se teplota v místnosti mnohonásobně zvýšila. Ačkoliv stále nejsem o Faithině nevinnosti úplně přesvědčená, říct o její návštěvě policii se mi příčí. 

"Nemám," odpovím nakonec. "Netuším, kdo by ho mohl vzít." 

"Měla Ivy nějaké nepřátele?" zajímá ho dále. "Někoho, kdo by mohl mít důvod se jí pomstít?" 

Zamyslím se. Ve škole ji většina lidí měla ráda, nevím o nikom, kdo by ji nesnášel natolik, aby zveřejnil její nejsoukromější myšlenky. "Nevím. Myslím, že spíš ne." Chvilkově se odmlčím a potom se ostýchavě zeptám na to, co se mi už od začátku honilo hlavou. "Prý někdo spatřil Ivy, je to pravda?" 

"Ano, je," potvrdí to Saunders, "a podle tvé matky to vypadá, že doopravdy šlo o tvou sestru." Přisune ke mně papír, který předtím ukazoval i mé matce a já se zvědavě nakloním. Je to fotografie, nejspíš snímek z kamerového záznamu, zachycující hotelovou halu. U zdi, vedle recepce, stojí hnědovlasá dívka, ohlížející se přes rameno, takže její obličej je skvěle zachycen. A ačkoliv kvalita rozlišení není zrovna nejvyšší, já v té dívce nade vší pochyby okamžitě poznávám svou sestru. 

"Kde to je? Kam utekla?" 

"Jeden hotel v Londýně. Podle našeho dosavadního pátrání tam byla ubytovaná ještě s nějakou jinou dívkou. Neříká ti něco jméno Kiara White?" 

Zmateně zavrtím hlavou. "Nikoho takového neznám." 

"Podle všeho neměla tušení, že Ivy utekla z domova. Představovala se pod jiným jménem." 

"Jakým?" Ta otázka mi ze rtů vyklouzne rychleji než si to stačím pořádně rozmyslet. Nevím, k čemu mi ta informace bude, nebo jak s ní nadále naložím, ale z nějakého nepochopitelného důvodu to chci vědět. 

"Gabriela Wintersová." 

Poděkuji mu a pokračuji ve svých zvídavých - a možná i lehce otravných - dotazech. "Takže už víte, kde Ivy je, ne?" zeptám se a ať se snažím znít klidně a vyrovnaně, naděje v mém hlasu je nepřehlédnutelná. 

Na tohle detektiv jen posmutněle zavrtí hlavou. "Bohužel. Podle toho, co nám sdělila její kamarádka Ivy před pár dny zmizela a není po ní ani stopy." 

Sakra, pomyslím si, tak blízko už byli! 

I přesto mu za sdílení znalostí poděkuji a poté, co si s matkou prohodí pár dalších slov, se s ním rozloučíme. Nově nabyté informace nás všechny překvapily. Rodiče se zdají být zdrcení šířící se novinou ohledně Ivina znásilnění. To, co se jich nejvíce dotklo, bylo to, že se jim s tím Ivy nikdy nesvěřila. Předstírají, že je jim to jedno, ale já vidím za jejich masky lhostejnosti. Obzvlášť teď, když se ofocené záznamy z deníku vystavují všude možně. Fotografie se ze sociálních sítí dostaly na obrazovky televizí a titulní stránky bulvárních novin, ze sestřiných tajemství se stala nejdiskutovanější témata. Přijde mi, jako by náš život byl pod drobnohledem široké veřejnosti. 

Ach, Ivy, postesknu si, kde se jenom schováváš?