Potkáme se v nebi

36. Kapitola

Kiara měla pocit, že jí čelist spadla až na zem. Šokovaně zírala na dívku stojící před ní a horečnatě uvažovala, jestli má předstírat, že ji nezná nebo na rovinu přiznat, že s ní měla úlet na jednu noc. Patience to však naštěstí vyřešila za ni. 

"Nemusíš nás představovat, my se známe," zazubila se brunetka na svou partnerku, "potkaly jsme se jednou v baru." 

Rebecca vypadala zmateně. Chvilku těkala očima z jedné dívky na druhou a v místnosti zavládlo tísnivé ticho. Proto se jí to Patience rozhodla trochu ulehčit a popsala tu přinejmenším zvláštní situaci, která mezi nimi nastala. Vypadalo to, že spolu vedly otevřený a ne zcela závazný vztah, protože Rebecca jen chápavě přikývla a chabě se usmála. Nad faktem, že ji přítelkyně podvedla, se nijak nevzrušovala. 

"To je ale překvapení," zasmála se zrzka a dál to neřešila. 

"No, ráda tě zase vidím, Kiaro," uculila se drobná brunetka, aby zaplnila nenadálé ticho. "Ale pověz mi, copak se stalo, že si sem přišla?" 

Kiara si vyměnila nejistý pohled s Rebekou. Nechtělo se jí do toho zatahovat, už tak bylo dost zlé, že o tom věděla její dávná zrzavá přítelkyně. Začala litovat, že s ní o tom vůbec mluvila. Rebecca měla nesmírně laskavou povahu - byla tím typem člověka, který by za druhé obětoval i vlastní život. Při zmínce o Sie vypadala sice váhavě a vyděšeně, ale v dívce narůstalo podezření, že se jako neřízená střela rozhodne udělat něco uspěchaného. 

Prvním náznakem této předzvěsti katastrofy mohl být i její emocemi přetékající tón hlasu, jímž rozhořčeně vysvětlovala, co se Kiaře událo. 

Co jsem si to sakra myslela? problesklo černošce hlavou a znepokojeně se zamračila. Proč jsem jí to říkala? Vždyť jí tak jenom zatahuju do nebezpečí! Sakra, já jsem pitomá...

"To je můj problém," vložila se do konverzace, jakmile Rebecca ve stručnosti vylíčila celý únos Gabriely. "A ty, Becco, do toho nebudeš nijak zasahovat." 

Kiara sebou cukla. Uvědomila si, že právě udělala další obrovskou chybu. Rebecca mohla sice působit křehce a zranitelně, jako dívka, která si prošla traumatizujícími událostmi a drží se raději v přímí rutinního života bez jakéhokoliv nebezpečí, ale tento dojem nemohl být od reality vzdálenější. Jakmile si tahle zrzavá dívka něco vzala do hlavy, už jí to nikdo nedokázal vymluvit. A pokud se jednalo obzvlášť o její přátele, mohla jednat unáhleně - způsobem, který by většina lidí pokládala za hrdinský, avšak zároveň i za poněkud pošetilý. Čím více se někdo snažil vymluvit jí její plány, tím utvrzenější v nich byla. 

"Je to nebezpečný a já... já nechci, aby se ti něco stalo." 

"Ušlechtilá pohnutka," podotkla Rebecca a dojatě se uculila, "ale chci ti pomoct. Chci ti oplatit to, co jsi pro mě udělala... tehdy." 

"A nezapomeňte přibrat i mě!" vykvikla Patience a zatvářila se neobvykle nadšeně, na to, že se vrhala po hlavě do moře problémů a potenciální ztráty života. "Nechci proti tomu slyšet jediné slovo, jdu s váma dvěma, a hotovo." 

Kiara se nezmohla na nic jiného než na bezmocné zírání na dvojici dívek, které před ní stály a upíraly na ni neústupné pohledy. 

Do čeho jsem se to sakra namočila? povzdechla si v duchu. 

"Je to nebezpečný," snažila se naposledy zaprotestovat, ale ani tyto námitky nenarazily na úrodnou půdu. 

"To my víme," odpověděla za obě Rebecca, "a i tak chceme pomoct." 

"Fajn." Kiara si povzdechla a rezignovala. "Ale pevně doufám, že víte, do čeho jdete a nic se vám nestane." 

Patience se zakřenila a divoce pohodila neposednou hřívou zálivu loken. "Já se pro nebezpečí narodila!" 

"Co ale vlastně uděláme?" nadhodila Kiara. "Pokud vím, jediná možnost, při které by Orion nezabil Gabrielu, je ta, kdy bych mu přivedla Rebeku, což v žádném případě nepřipadá v úvahu!" 

Patience si skousla dolní ret a přimhouřila oči. Zdálo se, že usilovně přemýšlí. "Mohly bychom tam přijít, jakože chceme uskutečnit výměnu, a potom společně zdrhnout." 

"To je moc lehký," namítla Rebecca, "tak blbej, aby nás pustil, zase Orion není. Jsem si jistá, že dokud mě nebude mít u sebe, Gabrielu nepustí." 

"Nebo můžeme zkusit vypátrat místo, na kterým Kiařinu přítelkyni drží," navrhla kudrnovláska dál. "Třeba by se nám to povedlo..." 

Její hlas poklesl. Zdálo se, že si je sama vědomá, jak náročný úkol by to byl, a že nemají nejmenší šanci na jeho úspěšné zrealizování. 

"Mě napadlo," promluvila tentokrát zrzka, "že bych se mu mohla dobrovolně vydat. On by potom pustil Gabrielu a pak byste mi pomohly dostat se ven... Přeci jen, Sabrině se to už jednou povedlo!" Smaragdové oči, naplněné zoufalým plamínkem naděje, pohlédly na černošku a němě ji žádaly o pomoc. 

"Nikdy!" vykřikla Kiara. "To nemyslíš vážně! Ty by ses snad dobrovolně vrátila na to děsný místo?" 

Rebecca zapíchla pohled ke špičkám chodidel. Odpovědí bylo pouhé mlčení. 

"Vidíš. Navíc, předtím se mi to povedlo z toho důvodu, že jsem sama plánovala utéct a byla jsem, takříkajíc, v samotném jádru podniku. Orionovi se do té doby ještě nestalo, že by někdo utekl. Teď už to tam nejspíš bude mít zabezpečený líp." 

"Poslyš, jak dlouho na tenhle úkol máš?" zeptala se Rebecca. 

"Už jen maximálně asi čtyři dny." 

"Ale nějaká doba ještě zbývá. Co kdybychom se sešly ještě pozítří dopoledne? Potřebuju čas, abych si to celé promyslela, a kdo ví? Třeba nás do té doby něco napadne." Rebecca na své tváři vykouzlila zářivý úsměv, přestože se jí v očích zrcadlily nejhlubší obavy a neútěšný strach z blížících se událostí. Přesto se jí nedal upřít přetrvávající optimismus. Svým veselým tónem dokázala uvolnit bezútěšnou atmosféru a povzbudit svou kamarádku a přítelkyni na duchu. 

"Dobře," souhlasila po chvilce úvah Kiara. "Nejdéle pozítří, dobře?" 

Trojice dívek se domluvila na přesném čase a jakmile byla jejich úmluva zpečetěna, Kiara se odebrala z Rebečina domu pryč, pohlcená do divokého proudu sprintujících myšlenek. 

Tohle nemůže dobře dopadnout, zoufala si. Proč jsem sakra s tím souhlasila? 

Posléze si na tuto otázku odpověděla sama. Bylo bezpečnější, aby věděla a byla srozuměna s každým Rebečiným krokem a plánem, který se v mysli té odvážné dívky zrodil. Takhle měla alespoň malou šanci, že se jí bude kamarádka se vším svěřovat a budou spolupracovat. 

Nebo v to alespoň doufala. Připadalo jí, že se Rebecca změnila. Stala se nevypočitatelnou. A Kiara si nebyla zcela jistá, jestli je to zrovna změna k lepšímu.