Padlé hvězdy

Kapitola 10

Jak je Glorii? -M

Odeslala zprávu doufaje v brzkou odpověď. Nezbývalo moc času. Musela se připravit na další vystoupení. Přesto se musela zeptat. Potřebovala vědět, jak na tom mladá žena je. Při zazvonění telefonu nadskočila. "Neber to," varovala ji manažerka. Brunetka však neposlouchala. "To jsi tak zaměstnaná, že ani nemáš čas zavolat?" ozval se mužský hlas. "Spíš zbabělá," přiznala brunetka. Rukou si přejela po tváři, čímž si vysloužila vražedný pohled od kosmetičky. "Máme tak pět minut." informovala svého dlouholetého kamaráda. "Koncert začíná za necelou hodinu." "Jasný, chápu." "Kde jsi?" zamračila se Myrlene. Zdálo se jí to nebo v pozadí slyšela zpěv? "Ve studiu. Momentálně se nám naskytla skvělá spolupráce." "Paráda. Vyřiď klukům mé gratulace," usmála se. Hned na to se ozval Ronaldův tlumený hlas. Uculila se. Nemohl počkat. Musel jim to říct hned. Hráli spolu přes deset let a přesto si mezi sebou všechno museli sdělit okamžitě. Žádná tajemství, téměř žádné hádky. Někdy jim to záviděla. "Ještě pořád si mi neřekl, jak je na tom Glorie." Frustrovaný povzdech se zdál být dostatečnou odpovědí. "Posral jsem to, M. Tohle se nedá jen tak napravit." "Ale věří, že ty a já jsme nikdy..." Ron se uchechtl. "Jo. A to je právě to. Tobě věří, jenže mně ne." I přes telefon k ní doléhala jeho frustrace. "Podělal si to. Ale už je to... Kolik? Dva roky?" "Za dva týdny tři," zamručel. "Věř mi, že tuhle chybu si budu pamatovat do konce života." "Rone... Jsem tvoje kamarádka, ale taky dokážu pochopit Glorii. Podvedl si ji a na to se nezapomíná." "Já vím." Bylo jí jasné, že nemá daleko k slzám. Zaúpěla. Nechtěla se vrtat v oné ráně ještě hlouběji.

V hlavě se jí usadil nápad, se kterým se kamarádovi chtěla podělit, ale příliš se bála jeho reakce. "M, já ji miluju." O tom ani na vteřinu nezapochybovala. Ronald by udělal cokoli, aby byla Gloria šťastná. Vždycky tomu tak bylo. Ano. Jednou to zvoral. A to na plné čáře. Alespoň si díky tomu uvědomil, jak moc o svou přítelkyni nechce přijít. Gloria s Ronem byla ještě před tím vším. Před založením kapely, před slávou, bohatstvím... Jak on stoupal, ona stoupala s ním. Stála mu věrně po boku i v době, kdy smrt nejlepší přítele utápěl v alkoholu. Právě tehdy ho potkala M. Nebýt jí a Glorie, pravděpodobně by v alkoholu utopil nejen žal, ale i sám sebe. "Už nevím, co dělat, M." Jenže ona to věděla. Jasněji než kdy dřív si začala uvědomovat, co by bylo to správné. Gloria věnovala Ronovi přes dvacet let svého života. Ať už jako kamarádka nebo přítelkyně.

"Vezmi si jí," vypadlo z Myrlene. Bylo na čase, aby jí on za všechna ta léta přislíbil zbytek svého života. Protože ona si to zasloužila. Na druhé straně telefonu nastalo ticho. "Život ti protéká mezi prsty už příliš dlouho. Nenech toho jedinýho člověka, kterej s tebou je od začátku, aby od tebe odešel. Protože pokud Gloria odejde, bude to už navždy a my oba to víme. Stejně jako to, že to bude tvoje chyba," nešetřila ho. Nějak ale cítila, že právě krutý přístup nyní zabere nejvíce. "Přestaň konečně litovat toho, co si udělal a ukaž Glorii, že se jí celý ty roky čekání vyplatily. Že všechna ta péče, starost, slzy, strach a bolest nebyly zbytečný. Nikdy po tobě nic nechtěla. Nikdy neprosila, nenakazovala ani nežádala. Vždycky jen čekala. Čekala, až se k ní po koncertě vrátíš. Miluje tě," usmála se s vědomím, že tomu tak skutečně je. "I po všech těch letech a tom trápení tě milovat nepřestala. A víš co je úžasný? Že ani ty ji ne," zavrtěla hlavou. "Našel si něco, o čem já můžu jen snít. Celou dobu si to měl před nosem a ani o tom nevěděl," odmlčela se. Zdálo se, že Ronaldovi došla slova. Hudba v pozadí už dávno přestala hrát. "Dal si mě na hlasitý odposlech, že?" pochopila. Se smíchem nad ním zavrtěla hlavou. "Co když... Co když mě nebude chtít?" zeptal se muž, z jehož hlasu byla jasně znatelná nejistota.

Myrlene se rozesmála. V očích ji štípaly slzy. Vážně byl tak mimo? "Chtěla tě celé ty roky. I když si byl na dně. Proč by teď měla přestat?" zeptala se naléhavě. "Vezme si tě, Rone. Takového, jaký jsi. Se všemi tvými chybami. Otázka je, vezmeš si i ty jí?" zeptala se. Čekala, dokud se neozval dojatý smích. "Co bych bez tebe dělal, M?" "Špatná otázka, Rone," kousnula se do rtu. "Co bys dělal bez Glorie?" "Myrlene!" Jessica. "Promiň, Rone. Musím končit. Mám tě ráda. Že Glorii pozdravuju," zhluboka se nadechla. "Ahoj kluci!" houkla načež hovor ukončila. Musela se opřít o stojan s kostými, jinak by se nejspíš složila. Co řekla, byla pravda. Zatímco mladík nikdy moc neřešil, co s ním a Glorií v budoucnosti bude, ona doufala, že najde někoho, kdo ji bude doopravdy milovat a nikdy se jí nevzdá. Nechtěla ale příliš? Ne všichni mohou dostat přesně to, co si přejí.

_______________________________________

Budu se na vás těšit zase zítra 😁💞

💋🤗💖