Padlé hvězdy

Kapitola 59

Tichý zpěv se linul místností, v níž zpěvačka nižšího vzrůstu čekala na populární boyband. "Neměla bys být tady." Poněkud zaskočeně se obrátila na ženu, jež měla na starost vzhled Nespoutaných. "Narodila ses pro to stát tam," kývla k obrazovce, na níž se ukazovalo dění na pódiu. "Ne k tomu, abys čekala tady." Věděla, že má žena pravdu. V onu chvíli byla ale spokojená přesně tam, kde byla. Vystupování jí chybělo ale díky té pauze si uvědomila, že tak jak to bylo doposud, to nemohlo nadále fungovat. Potřebovala něco víc. Takhle už nemohla být spokojená. Tak nemohla být šťastná. Hudba dohrála, načež se ozvalo nadšené vypísknutí. Při pohledu na Nathana, jak si cosi přebírá od jedné fanynky, se musela ušklíbnout. Ať to bylo cokoli, udělalo mu to neskutečnou radost. "Chceš to pak vrátit... Ne?" zněl až příliš nadšeně. "Můžu si to nechat?" ujišťoval se, načež vesele zatleskal. "Taky mám rád dárečky!" ozval se dotčeně Louis. "Kde je můj?" Publikum propuklu v smích. Blonďáček na svého kamaráda vyplázl jazyk, nasazujíc si růžový snapback s jakýmsi nápisem. "Ale on je nenosí! To není fér!" stěžoval si Louis. "Hehe!" uchechtl se Nathan. "Navíc je občas nosím. Takže kuš!" zašklebil se na něj. "Tenhle je odteď můj oblíbený," přejel dvěma prsty po kšiltu. "Henry! Vidíš co mám?" usmíval se spokojeně. "Tak si dostal snapback a c..." odmlčel se, když si jej pořádně prohlédl. Kamera zabrala blonďáčka detailněji, takže brunetka mohla konečně rozluštit, co je na něm napsáno. Narlene. S širokým úsměvem protočila očima, zatímco černovlásek namířil prstem kamsi mezi fanynky. "Hej! Kde je moje? Nějací zastánci Helene? Nikdo?!"

Výtah sjel dolů a ona vyskočila na nohy. Rozběhla se k černovláskovi. Zakopla však o nějaký kabel a nebýt Henryho, skončila by s největší pravděpodobností na zemi. "Opatrně, princezno. Musíš..." Pohlédla do jeho tmavých očí, přičemž se jí dech zadrhnul v krku. Henry jí rukou vyjel mezi lopatky, tisknouc ji blíž k sobě. Několikrát zamrkala, když se k ní začal naklánět. Rozum jí říkal, aby ho nechala. Že je to dobrá příležitost. Že by to měla nechat přirozeně plynout. Srdce ale protestovala. Divoce jí bilo do hrudi a křičelo, že tohle je chyba. Že by jej měla odstrčit a utíkat, protože tohle by byla osudová chyba. Nemohla se rozhodnout. Černovlásek si zřejmě všiml rozporu, jež se jí zračil v očích, protože se usmál a líbnul ji do koutku úst, propouštějíc jí ze svého sevření. Když konečně popadla dech, chtěla obejmout blonďáčka, ale ten jí obešel, sundávajíc si z hlavy kšiltovku.

"Prosím, vem to," zamumlala, doufajíc, že tak její kamarádka učiní. "Kate," vydechla úlevně, když to její dlouholetá přítelkyně skutečně zvedla. "Stalo se něco? Jsou čtyři ráno a..." "Já vím, moc se omlouvám, ale..." "M, nadechni se," doporučila jí dívka. Brunetka poslechla. Hluboký nádech následoval poněkud roztřesený výdech. "Povídej," pobídla ji. Zpěvačce se skutečně ulevilo, když se mohlo někomu svěřit s podivnou situací, jež se toho večera stala. "Myrlene," zasmála se Kate. "Prostě se tomu klukovi líbíš," sdělila jí svůj závěr. "Myslíš?" "Jsem si tím jistá, M. Otázkou je, jestli se i on líbí tobě." "Možná?" odpověděla brunetka nejistě. "Je hezkej, to jo. A měla bys ho vidět bez trička. Taky mu neskutečně moc jede pusa. Vážně. Tak ukecanýho kluka si ještě neviděla. Navíc když se směje, tak..." "M!" Kate se znovu rozesmála. "Ty jsi to trubka." Brunetka se zamračila. "Jsi v tom až po uši." Z jejího hlasu Myrlene bylo jasné, že se culí jako malé dítě. "Myslíš?" "Ježiš! Jestli se mě na to ještě jednou zeptáš, tak ti to snad položím," její pobavení každou vteřinou rostlo. "Proč jste to ještě nedali dohromady? Podle toho, co jsem viděla na netu to vypadá, že to s tím Henrym už nějakou tu chvíli táhneš." Jenže já nemluvím o Henrym... To nahlas říct nemohla. "Jsem totálně pitomá," zamumlala, rukou si přejíždějíc po tváři. "Ne. Jsi zamilovaná," konstatovala Kate. "Jen si to očividně nechceš připustit." Tak to skutečně slyšet nepotřebovala. Doufala, že se Kate plete. Že jde jen o pobláznění, které brzy odezní. Muselo to tak být. Kdyby ne, byla by v koncích.

Její život byl už tak složitý. Bez chlapů, lásky a všech těch problémů okolo. Přišla si jak v nějakém laciném románu. Nejradši by přeskočila zbytek knihy a přečetla si poslední stránku. Když nad tím chvíli přemýšlela, nejspíš by to nakonec neudělala. I kdyby mohla, asi by nechtěla vědět, jak to skončí. Kdyby to věděla, možná by se rozhodla jinak. A nebo také stejně. Možná by změnila úplně všechno a nebo naopak vůbec nic. Vyhrabala se u postele, v níž byla sama a opustila svůj pokoj. Potřebovala zjistit, jestli se Kate pletla. Potřebovala si dokázat, že je to všechno jen jeden velký omyl. Právě proto přešla k vedlejšími pokoji a povedla ruku, připravená zaklepat. Jakmile tak udělala, začala přemýšlet, jestli udělala dobře. Přeci jen, na některé věci je lepší neznat odpověď. Zatoužila utéct, ale jedna její část ji nutila zůstat a postavit se tomu s hrdě zdviženou hlavou. Dveře se konečně otevřely a ona si až bolestně uvědomovala, že už nebylo cesty zpět.

_______________________________________

Helene a jejich skoropolibek 🤷😶

Jsem na tom docela špatně s předepisováním kapitol 😅 nápadů mám dost, jen jsem líná psát 😂

💋🤗💖