Padlé hvězdy

Kapitola 63

"Všechno se děje z nějakého důvodu," zašeptala k hnědovláskovi, jež se choulel v její náručí. Co na tom, že byl vyšší a starší než ona. Když jde o lásku, jsme si všichni rovni. "Jen ne vždycky z dobrého důvodu," lípla mu pusu do vlasů doufajíc, že se celá ta situace brzy vyřeší. Právě v tu chvíli by nejradši našla nejmladšího člena Nespoutaných a pořádně jej propleskla. Věděla, že by to však k ničemu nebylu. Proto se raději věnovala Conorovi. "J-Jak dlouho... Jak dlouho t-to víš?" zeptal se roztřeseně. "Od křestu alba Soxxu." "Jak?" nechápal mladík. Křečovitě svíral její rameno, tvář schovanou v ohbí jejího krku. "Viděla jsem vás," odpověděla popravdě. To už se od ní mladík odtáhl, aby jí pohlédl do tváře. "V té chodbě?" zašeptal s vyděšeným výrazem. Přikývla. Znovu si schoval hlavu do jejího rameno, mumlajíc si pro sebe, že takhle se to dozvědět neměla.

Lítost, jíž cítila, tížila její srdce. "Chceš o tom mluvit?" zeptala se, když už se Conor přestával třást. "Není o čem." "Conore..." povzdychla si. Posadila se a mladíka vytáhla s sebou. "Vždycky je o čem mluvit," poučila jej. Chvilku se na ní jen díval, jako kdyby přemýšlel, zda jí může věřit. Nakonec přikývl. "Je to tři roky, co jsme spolu začali chodit. Bylo mu tehdy sedmnáct a trval na tom, že už ví co chce. Chvilku to skřípalo. Nebylo snadný smířit se s tím, že se musíme skrývat. Když jsme to řekli klukům, zlepšilo se to. Jenže pak mi Luke dal na veřejnosti pusu a jedna maminka se do nás obula. Prý jak můžou teploušům dovolit zpívat pro děti..." v očích mu blýsklo vzteky. "Já takový lidi dokážu ignorovat, ale Luke ne." "Ta pusa... To tě jako políbil?" Hnědovlásek zavrtěl hlavou. "Dal mi pusu na tvář. Jako to Louis běžně dělá Nathanovi," pokrčil rameny. "Ona měla ale očividně něco proti nám," pustil se jí a posadil se do tureckého sedu. Myrlene se opřela o čelo postele, pozorně jej sledujíc.

"Od té doby byl Luke odtažitej. Když jsem s ním mluvil, tvrdil, že se nic neděje. Pak jsem ho poprvé načapal s fanynkou." Brunetka zalapala po dechu. Louis jí říkal, že všichni kluci vědí, že si Luke bere na pokoj v podstatě neznámé dívky. Netušila ale, že jej Conor s jednou z nich viděl. "Přišel jsem za ním do pokoje omluvit se, že jsem byl ráno nepříjemnej. Nikdy to už nedostanu z hlavy," protřel si oči, do nichž se mu hnaly slzy. "Ještě ten večer přišel s omluvou. Byla to moje chyba, že jsme se pohádali. Říkal jsem si, že byl rozrušený a tak..." "Si mu odpustil," dořekla za něj. "Jenže pak to udělal znovu. Pokaždé když jsme se pohádali nebo něco nevyšlo tak, jak si představoval, sebral se a strávil noc s nějakou holkou," zavrtěl hlavou. Bylo na něm vidět, jak moc zklamaný byl. "A to mu jako vždycky odpustíš?" nedokázala to pochopit. Hnědovlásek bezmocně pokrčil rameny. "Miluji ho, Myrlene. Od první chvíle, kdy jsem ho spatřil. Tohle jen tak nevymažeš." Musela jej obdivovat. To jak smířeně to říkal. Ona by něco takového přijmout nedokázala. "Všechny ty roky, vzpomínky a zážitky... Od začátku jsem věděl, že to nebude snadné. Věděl jsem, že Luke není ten typ na dlouhý vztah. Když jsme si spolu poprvé začali, nevěděl jsem s jistotou, jestli to dělá ze stejného důvodu jako já. Vždycky jsem věděl, že na rozdíl ode mě on nevidí rozdíl mezi holkou a klukem," pokrčil rameny. "Věděl jsem do čeho jdu. Ale tohle..." otřel si jednu neposednou slzu. "Nejvíc mě ale štve ta Victoria..." vydechl nesnášenlivě. "Nikdy jsem nikoho neviděl nárokovat si ho tak moc, jako to dělá ona." Chtěla mu říct, že tohle je i Lukova volba. Že to je on, kdo jí to dovoluje. Když pohlédla do Conorových očí, pochopila, že to není třeba to zmiňovat. Věděl to. Věděl to všechno a přesto Lukovi pokaždé odpustil.

Potichu za sebou zavřela dveře, aby staršího mladíka nevzbudila. "Konečně." S chladnou tváří se obrátila na kudrnáče. "Co tu děláš?" "Chtěl jsem ho vidět." "Dej mu pokoj, Luku." "Musím s ním mluvit," trval na svém mladík. Přikývla. "Jo. Omluvíš se mu, on ti odpustí a ty to uděláš znova. Je to začarovaný kruh," pokroutila nad jeho chováním hlavou. "Proč se starám? Je to vaše věc," obešla jej a zamířila ke svému pokoji. "Miluju ho." Zastavila se. Přála si mu věřit. Ačkoli by mu jednu nejradši vrazila, přála si mu věřit. Kvůli Conorovi. Jenže to nedokázala. Po Conorově vyprávění nebyla schopna přijmout, že by jej skutečně mohl milovat. Kdyby ano, jak by to mohl udělat? "Nevěřím ti. A myslím si, že ti to nevěří ani on," vyjádřila své myšlenky. "Chápu, že je to asi divný, ale vážně ho miluju," snažil se jí přesvědčit. Ona však zavrtěla hlavou. "Nemiluješ ho. Nikdy si ho nemiloval. Možná si jen nechtěl být sám nebo byl prostě jen dost dobrý pro tvoje ego. Nebo ti možná pomáhal cítit se líp ve tvém mizerném životě, ale nemiloval si ho. Protože člověka kterého miluješ, bys nedokázal zničit." "Ty to nechápeš! Jemu by nevadilo, kdyby o tom lidi věděli. Už takhle mi chodí hnusné zprávy od sledujících na instagramu. Zhrošilo by se to. Ztratili bychom spoustu fanoušků a to nechci." Nemohla pochopit, že tomu skutečně věřil. "Ne každý, kdo tě sleduje, je tvůj fanoušek," připomněla mu onu nepříjemnou pravdu, než zalezla do svého pokoje, přičemž za sebou nezapomněla prásknout dveřmi.

_______________________________________

Další kapitola bude zítra ráno 🌄

💋🤗💖