Padlé hvězdy

Kapitola 87

"Teď už mi to dává smysl." Myrlene se podívala na svou manažerku, jež seděla za svým pracovním stolem. Jelikož Lynda byla agresivní a nezdálo se, že by se hodlala uklidnit, vzala Jessica brunetku raději do svého bytu v centru. "Proto si váhala s odletem, že?" "Jo," přitakala dívka. "Promiň, Jess. Já vím, že jsem to měla ukončit ale... Stejně bych nakonec odletěla," ujišťovala manažerku. Žena souhlasně pokývala hlavou. "Já vím. A v tom je ten problém," smutně se usmála. "Svůj život vůbec nezaměřuješ na svou budoucnost." Myrlene se nechápavě zamračila. "Teď nás čeká ta tour, už jsme začaly nahrávat první písničku na nové album, ke kterému už plánujeme tour na příští rok a..." "Vy," povzdychla si Jess. "Padlé hvězdy. Co ale plánuješ ty?" "Já?" "Ano, ty Myrlene. Co chceš od budoucnosti? Přítele, děti, nějaký hezký domek nebo raději byt?" Myrlene dál mlčky seděla naproti ní. "Nevíš?" odtušila manažerka. "Ani mě to nepřekvapuje."

Jessica se hrabala ve svém stole, načež před dívku položila několik složek. "Mimo jiné mám přehled i o vašich výdajích. Asi uhodneš, čí je ta nejtlustší." "Lyndy." "Přesně tak," přitakala žena. "Kromě bot, kabelek, líčení a kosmetiky vlastní tři byty, vilu, menší domek na pobřeží v Itálii..." Myrlene nestačila zírat. "Byla bych tu dlouho, než bych to vyjmenovala, takže jdeme dál. Tahle je Candyina," poklepala na druhou složku, ze které následně vytáhla čtyři fotky. "Ranč nedaleko Iswely, byť nedaleko odsud a dva domy v jejím rodném městečku. Bella je na tom podobně, akorát ta má, stejně jako Lynda, nemovitosti také v zahraničí." "Hezký," uznala Myrlene, nechápajíc, kam tím žena míří. "Thea není plnoletá, takže její majetek je psán na rodiče, ale nemá toho zrovna málo." Na závěr podala dívce poměrně tenkou složku. "Víš, kdo vlastní jen hromadu oblečení, bot, pětinu domu Padlých hvězd a nic víc?" nadhodila žena s povytaženým obočím. "Ty."

Je to děsivé, když zjistíte, že jste se celé roky starali o ostatní a na tu nejdůležitější osobu jste zapomněli. Kdo se o vás postará, když to neuděláte sami? Brunetka se tak moc soustředila na budoucnost Padlých hvězd, že ta její zůstala v zapomnění. Nyní, když hleděla na složky před sebou, měla by mít výčitky. Měla by se nesnášet za to, že upřednostnila jiné před sebou. Jenže to by k ničemu nevedlo. Ona taková byla. Nikdy se nedokázala soustředit sama na sebe, vždy tu byla pro ostatní. "To ještě nic neznamená," dostala ze sebe těžce. "Ale tohle ano," povzdychla si žena, když si přečetla právě příchozí zprávu. "Holky odhlasovaly, že se s Nathanem musíš rozejít." Věděla to. Přesto to bolelo. "Teď by měla přijít ta chvíle, kdy řekneš, že je ti to líto, ale jiná možnost není," přiměla se k nešťastnému úsměvu. Jess pokrčila rameny. "Řekla bych to, kdyby jiná možnost nebyla. Jenže ona je." Myrlene okamžitě zavrtěla hlavou. "V žádném případě." "Myrlene, vyslechni mě," požádala ji žena. Brunetka však prudce vstala od stolu, odmítavě vrtíc hlavou. "Nebudu příčinou rozpadnutí Padlých hvězd." "Tak to nesmíš brát. Navíc pochybuji, že by se holky vzdaly svých příjmů. Prostě by fungovaly dál bez tebe." "Ty si se zbláznila?" zamračila se. "Myrlene, bylo by to pro tebe lepší." "Pro mě?" rozhodila rukama. "A co holky?" zajela si prsty frustrovaně do vlasů. "Pochopily by to. Ne hned, ale časem..." "Ne. Nemůžu," zavrtěla hlavou. "Promiň, ale ne. Tohle po mně nemůžeš chtít." Manažerka si povzdychla. "V tom případně zítra nastoupíš do letadla jako přítelkyně Henryho a kamarádka Nathana. Rozumíš mi?" Počkala, až dívka přikývne. Teprve tehdy pokračovala. "Večer máte rozlučku. Víš, co máš dělat." Myrlene pokývala hlavou, přičemž se jí do očí nahnaly slzy. Manažerka vstala ze židle a pevně ji objala. "Jsi moje statečná a silná holka." V tu chvíli si přišla jako všechno možné, jen ne jako statečná a silná.

Úplé červenobílé pruhované šaty nechávaly vyniknout její křivky. Sahaly do poloviny stehen, neměly nijak hluboký výstřih a i přesto dívka vypadala velice přitažlivě. Muži v klubu se po ní otáčeli, ale ona jejich pohledy ignorovala. Cítila se vyčerpaná a na konci svých sil, ačkoli vypadala plná energie. Děkovala bohu za Judith a její schopnosti. Kdyby její kosmetička nebyla tak šikovná, netroufla by si vyjít z domu. Díky líčení měla ve tváři alespoň nějakou tu barvu a oční kapky se alespoň částečně postaraly o zarudnutí očí. Nebylo to perfektní, ale v klubu stejně bylo mizerné světlo, a tak si lehce oteklých očí nikdo ani nevšiml. Seznam lidí, s nimiž se musela rozloučit, byl delší, než čekala. Jako prvního odchytla Rona s Glorií. U baru rychle objala Shawna, načež se přesunula k několika zpěvačkám svého věku. Členy Soxxu s jejich polovičkami vzala najednou. Nakonec zůstali jen Nespoutaní.

Kráčela pomalu, jako kdyby se to snažila co nejvíce oddálit. Přála si víc času. Na přípravu, na vytvoření vzpomínek... Víc času na všechno. Jenže čas byl momentálně nedostatkovým zbožím. Urovnala si vyžehlené vlasy a nasadila sladký úsměv. Prosím odpusť mi to. Zaprosila v duchu, když se ocitla u stolu Nespoutaných. Rozhlédla se kolem, a když si byla jistá, že nikdo není poblíž, zhluboka se nadechla. Nebylo to nejlepší řešení, ale ona neměla jinou možnost. Věděla, že kdyby si Nathana vzala stranou, složila by se. "Musíme si promluvit." "Vypadáš vážně," konstatoval Henry, když na ní prohlédl. Brunetka se musela na okamžik zahledět na strop, aby potlačila slzy, jež se jí hrnuly do očí. "Myrlene, co se stalo?" ucítila na svém rameni paži světlovlasého mladíka. "Třeseš se," zašeptal starostlivě Nathan, jež neměl daleko k tomu, aby ji obejmul. Její další slova jej však přiměla zamrznout v pohybu. "Už se nemůžeme dál vídat."

_______________________________________

Přátelství nebo láska? 🤷🏻

3️⃣

💋🤗💖