Padlé hvězdy

Kapitola 69

Za okny autobusu už byla tma. Drobné brunetce se klížily oči. Seděla vepředu, kde Louisovi pomáhala s textem jedné písničky. Oba už byli unavení, navíc se moc daleko nedostali. Myrlene byla zvyklá skládat společně s piánem a to neměla momentálně po ruce. Jak se ukázalo, právě na onom nástroji byl závislý i Louis. "Jdem si lehnout," poplácal ji po rameni hnědovlasý zpěvák, načež vstal. Brunetka jej následovala do zadní části. Tam se usadila na sedačku za Henry. Zavřela oči a nechala své tělo sjet níž. Na uši si nasadila sluchátka, aby nemusela poslouchat debaty kluků. Byla ráda, že už se vůbec nehádali a i Luke s Henrym byli schopní znovu komunikovat. Občas jí ale jejich ukecanost lezla na nervy. Hlasitým rozhovorům Lyndy s Bellou se nevyrovnaly, ale moc jim k tomu nescházelo. Víčka se jí zavřela a skrz pootevřené rty jí vyšel tichý výdech.

Louis sedící přes uličku se natáhl k Nathanovi, který seděl hned za Myrlene. Drknul do něj, aby jej vytrhl z jeho vlastního světa. Blondýn se na něj zamračil. Když však mladík ukázal na sedačku před ním, jeho pohled zjihl. Louis se na mladíka ušklíbl zrovna ve chvíli, kdy se brunetka ve spánku přetočila a hlava jí po sedačce prudce sklouzla. Svetlovlásek pohotově dívčinu hlavu zachytil, aby se nepraštila o opěradlo. Právě o to se následně opřel hřbetem ruky a nechal dívčinu hlavu spočívat na jeho dlani. "Ooo," ozval se Louis, usmívajíc se nad jeho obětavostí. "Vzbudíš ji," napomenul jej šeptem Nathan. "Podej nějakej polštář. Moje ruka nebude moc pohodlná." Hnědovlásek se tedy zvedl a odkráčel na poslední sedačku pro polštář. Po cestě zpátky si dvojici ještě vyfotil, načež konečně pokynul svému kamarádovi, aby dívce hlavu nadzvedl. Jakmile se tak stalo, přehodil polštář přes opěradlo. Brunetky hlava klesla na polštář. Nathan neodolal nutkání pohladit Myrlene po tváři. "Co chlap neudělá pro lásku," protočil očima Luke, jež se znuděně rozvaloval na sedačce za Louisem. Blondýn si jej nevšímal. Veškerá jeho pozornost patřila stvoření s hlasem a pohledem, jemuž absolutně podlehl.

Vyčerpaní. Právě to cítila, když padla do postele v jednom Londýnském hotelu. "Nechci nikam," zamručela, když ji černovlásek pohladil po zádech. Henry se něžně usmál. "Tak to jsme dva," souhlasil. Posadil se na postel vedle ní. "Nathan říkal, že jste se pohádali. Byl z toho na dně." Myrlene se unaveně vyhrabala do sedu. "Já si nejsem jistá, jestli to zvládnu," povzdychla si. Henry nechápavě nakrčil obočí. "Nemůžu předstírat vztah s tebou a chodit s ním," rozhodila zoufale rukama. "Jenže se nemůžu vykašlat na holky. Nemůžu... Prostě v tom musím pokračovat," povzdychla si. "Což znamená, že nemůžu být s Nathanem." "Vážně tu teď probíráme to, že se chystáš odkopnout mého kamaráda?" Myrlene se nešťastně zasmála. "Jsi můj přítel," pokrčila rameny s úšklebkem. "S kým jiným bych to měla probírat?" "S Nathanem?" navrhl okamžitě Henry. "Jeho se to totiž týká ze všech nejvíc." Myrlene zavrtěla hlavou. "Nejvíc se to týká budoucnosti Padlých hvězd a Nespoutaných," opravila jej. Černovlásek si odfrkl. "Tohle je přesně tvůj problém. Pořád řešíš, co je nejlepší pro Padlé hvězdy. Pomyslela si na to, co je nejlepší pro tebe?" Ne. Ne, protože tohle nebylo jen o ní. Už pět let neexistovala sama za sebe. Padlé hvězdy byly její součástí. Součástí, jíž se nedokázala vzdát.

Tour oficiálně skončila. Pětici zpěváků čekal závěrečný rozhovor, jež se týkal pocitů a zážitků z právě ukončené tour a především plánům do budoucna. Myrlene ve své růžové sukni a pruhovaném tričku seděla na jednom z křesel, hledíc na Nespoutané, jež odpovídali na otázky moderátorky. Henry sem tam zabloudil pohledem k brunetce, aby se ujistil, že je v pořádku. Modré oči jí však sledovaly téměř celou dobu. Cítila jejich pohled a sem tam jej blonďáčkovi i oplatila. Jeho intenzita ji znervózňovala. Při krátké pauze k ní Nathan bez váhání zamířil. Dřepl si před ní a znovu na ní upřel uchvácený pohled. "Přestaň na mě takhle koukat," zasmála se, ačkoli jí to vážně začínalo být nepříjemné. "Jak jako?" nechápal Nathan. "Jakože jsme zamilovaní," vydechla prostě. Netušila, jak na to přišla. Prostě to z ní vypadlo. "A nejsme?" uculil se mladík, čímž ji dokonale vyvedl z míry. Hleděla na něj a neměla nejmenší tušení, co by mu na to měla říct. Nebyla jako ostatní dívky. Nedokázala říct, že ho miluje. Ne přímo. Na to nebyla připravená. Proto se zasmála, pohodila vlasy a nakonec mu věnovala malý úsměv. V tu chvíli mohl v jejích očích spatřit přesně to, co nedokázala vyslovit. To jak moc jí přirostl k srdci. To, že se do něj začala zamilovávat, aniž by o tom měla tušení.

_______________________________________

Pecka... Z ničeho nich se mi změnila klávesnice u telefonu... Neumím s tím psát. Mám teď google klávesnici... Kdybyste někdo věděl, jak se vrátit k normální od telefonu, dejte mi vědět. Budu vděčná za jakoukoli radu.