Padlé hvězdy

Kapitola 21

Světla zamířila na dva možné vstupy. Když nad tím Myrlene teď přemýšlela, byl to první pořádný koncert, jehož se účastnilo jako divák a ne jako vystupující. Byla to příjemná změna. Že si nemohla pro onen zážitek vybrat lepší skupinu jí došlo hned, jak první z mladíků vyběhl na pódium. Kudrnáč se zastavil těsně na konci. Brunetka zadržela dech v očekávání, že mladík brzy spadne. To se však nestalo. Prsty mladík obepínal mikrofon. "Když jsem tě uviděl poprvé, pomyslel jsem si, že jsi zvláštní. Vlasy ti vlály ve větru a já si svým pohledem vysloužil úsměv zkušební. Vypadala si jako tajemná víla, jako bytost z jiného světa, jež se v naší době ztratila." Hudba se začínala stupňovat. "Květiny pod tvým dotekem rozkvetou, mé srdce dostane důvod žít. Až růže v mrazu pokvetou,
slibuji ti, že tě nenechám odejít. Do té doby budu snít o..." vystřídal kudrnáče ve zpěvu černovlásek. Neměla tušení, jak text písně pokračoval dál, její pozornost si získal Nathan, jež si na pódium doslova přitančil.

To ale nebyl tak úplně ten důvod, proč přestala vnímat slova písně. Mladíkův hnědovlasý kamarád totiž dostal naprosto geniální nápad. Jelikož o něm mladík nevěděl, připlížil se k němu, skrčil se a popadl jej za stehna. Blondýn polekaně vyjekl, když jej Louis zvedl výše. Ocitnul se tak ve vzduchu. Jelikož byl jeho mikrofon už zapnutý, rozlehl se po celém náměstí jeho smích. "Zdá se správné milovat tebe. Každý mi tě chce vzít, protože nevědí, že ty patříš ke mně. Každý mi chce mou dívku vzít, ale to já ti nabízím celý svět..." Při refrénu zněl hlas světlovlasého zpěváka roztřeseně. Nebylo divu. Louis jej držel pouze jednou rukou, aby sám mohl zpívat. Nathan mlátící Louise během sóla do ramene, aby jej už konečně pustil, pobavil většinu publika. Když pak zasáhl Henry a Louis Nathana konečně postavil, bylo už po Conorově sólu a píseň pomalu končila. Posledních pár tónů a utichla i hudba. "Zdravíme Iswelu!" nesl se náměstím Louisův hlas, v němž bylo jasně patrné pobavení.

"Děkujeme, že jste nám umožnili zde vystoupit. Moc to pro nás znamená." Nemusel to říkat. Pro ně to přeci bylo jen další vystoupení, no ne? To pro ni to znamenalo vše. "To my děkujeme. Jsme rádi, že vás tu můžeme mít," mezi mladíky se přidala Phoebe. "Jak jistě všichni víte, před pěti lety jsme zde měli velice speciální vystoupení." Dívčin žaludek se sevřel. "Bohužel dnes je tu nemůžeme mít. I tak bych chtěla děvčatům ze skupiny Padlé hvězdy poděkovat, že se s námi v tento den po čtyři roky dělila o svou hudbu," pohledem vyhledala brunetku. "Za ty roky ušly dlouhou cestu a my na své dvě dcery a jejich kamarádky nemůžeme být víc hrdí." Myrlene si ruku položila na místo, kde se nacházelo její překotně bijící srdce. Oči se jí leskly dojetím. A pak přišla chvíle, kdy se jí srdce na okamžik zastavilo. Henry se naklonil k Louisovi, cosi mu šeptajíc. Jen co mladík přikývl, rozešli se k místu, kde pod pódiem postávala Myrlene a s vytřeštěnýma očima je pozorovala. "Tak pojď, maličká," natáhl k ní Louis ruku, čímž si vysloužil její zamračený výraz. Stál o dva metry nad ní. Nebylo divu, že mu přišla tak malinká. Chytila se jeho ruky a nechala se vytáhnout na pódium. Při postavení se zakymácela. Henry ji pohotově zachytil za boky, aby jí pomohl získat zpět ztracenou rovnováhu. "Díky," usmála se na něj, ignorujíc jeho rudé tváře. "A tady ji máme," mávla Phoebe rukou k dívce, jež k ní s mírnými rozpaky zamířila. Publikem se ozval pískot a volání jejího jména. Poslala přítomným vzdušnou pusu, následovanou sladkým úsměvem. Ráda by něco řekla, ale bylo by to marné. Nikdo by ji neslyšel. Louis k ní natáhl svůj mikrofon, jako kdyby jí četl myšlenky. "Zdravím Iswelo! Je skvělé být doma." Odpovědí jí byly místy zdvižené ruce, prsty signalizujíc srdce. Na tohle gesto už dávno zapomněla. Za čas strávený s holkama se naučila posílat vzdušné pusy a hravě mrkat. Na gesto, které dělala, když na jarmarku zpívala v průběhu odpoledního programu nejprve se sborem a později už sólo, postupně zapomínala. "Vítej zpátky," objala starostka dívku. "Užijte si zbytek večera!" mávla mikrofonem k publiku, načež jej předala dívce. Brunetka vytřeštila oči, když se žena začala vzdalovat. "Phoebe!" mikrofon měla skloněný k zemi. Starostka ji samozřejmě neslyšela. "Co s tím mám jako dělat?" zasmála se, nyní už do mikrofonu. "Já bych zkusil zpívat," navrhnul Luke kousavě. "Díky za radu. To mě opravdu nenapadlo," protočila očima. Davem to zašumělo. "Určitě znáš některou z vašich písniček celou," naklonil se k ní Louis, šeptajíc jí do ucha. "Jasně, že jo. Ale nemůžu ji zpívat bez holek," rozhodila rukama. "Mám jednu z doby, kdy ještě Padlé hvězdy nebyly, ale nemůžu zpívat bez hudby." "Ani nebudeš muset," kývl na ní, aby se otočila. Světlovlasý mladík si nesl kytaru, pohupoval se v bocích a tvářil se až příliš nadšeně. Nemohla uvěřit tomu, jak milý a ochotní Nespoutaní byli. Alespoň tedy většina z nich. Co ji zaráželo nejvíce bylo to, že nezaváhala. Jakmile spatřila Nathana s kytarou, ani ji nenapadlo, že to není dobrý nápad. Prostě v prstech sevřela mikrofon a modlila se, aby se rychle chytil a ona nemusela zpívat bez hudby.