Padlé hvězdy

Kapitola 8

"Nechceme dělat koncert pro charitu s někým, kdo se o ní ve skutečnosti nezajímá." Nedivila se jim. Mrzelo jí to, ale chápala je. "Jistě," přikývla. "Omlouvám se, ale měla bych jít najít ostatní," kývla na mladíky. "Rád jsem vás opět viděla, pane Elissi." "Bylo mi ctí, slečno," Otočila se k odchodu, v němž jí zabránila slova jednoho z mladíků. "Myrlene." Přes rameno se ohlédla po blondýnovi. "Neviděli jsme se naposledy, že ne?" Usmála se. "O tom nepochybuji," přizvedla si sukni bílých šatů a aniž by dala příležitost komukoli dalšímu něco říct, odešla. Neplánovala zbytek Padlých hvězd hledal okamžitě. Nejprve se zde chtěla porozhlédnout. Mohla tak obdivovat propracovanou výzdobu a jemné bílé světlo, jež ozařovalo většinu místnosti. Její šaty se díky němu leskly a vypadaly ještě lépe než obvykle.

Po pár minutách se přeci jen rozhodla najít své přítelkyně. Jako první narazila na zrzku, jež stála v koutě jedné místnosti a pozorovala ostatní. "Víš, že tě všichni znají? Klidně sis s nimi mohla povídat." Thea vytřeštila oči a zavrtěla hlavou. Na to, jak na pódiu působila jako neohrožená žena, nyní se tvářila jako vyděšené dítě. Na rozdíl od svých kolegyň nebyla samostatná. Vždy se spoléhala více na někoho druhého než sama na sebe. Myrlene to nevadilo. Jen se bála, aby na to dívka jednou nedoplatila. Kdyby se Padlé hvězdy jednoho dne rozpadly, ostatní by se nejspíš vydaly na sólo dráhu. Otázkou bylo, co by dělala Thea. Brunetka měla plán jasný. Vrátila by se domů. Její život by sice už nikdy nemohl být stejný jako před soutěží, alespoň by ale mohla strávit trochu času se svou rodinou. Chyběli jí. Všichni její blízcí jí scházeli. V poslední době víc než kdy dřív. Tušila, že i Theina cesta by vedla do rodného kraje, zpět k její rodině. Přeci jen nebyla ještě plnoletá. Možná, že by se časem ke zpěvu vrátila a započala sólo dráhu. Chvíli by však trvalo než by k onomu kroku dospěla. Přeci jen byla teprve na začátku svého života.

Malém vyjekla, když se jí kolem zápěstí omotala ruka s ostrými drápy. Okamžitě věděla, o koho jde. Prudce se otočila na Lyndu v očekávání, že jde o něco naléhavého. "Odcházíme." Tak tohle brunetka nečekala. "Jsme tu sotva půl hodiny," připomněla jí Myrlene. Nebylo by dvakrát zdvořilé se vypařit už nyní. Blondýnku to očividně nezajímalo. "Řekněme, že jsem udělala menší scénu a tak by bylo lepší vypadnout." Myrlene cítila, jak jí pohlcuje vztek. "Cože jsi?" "Tak trochu jsem se nechala unést a nebyla zrovna příjemná na Victorii..." To už se k trojici přidaly i zbývající dvě členky Padlých hvězd. "Bylo u toho hodně lidí?" chtěla vědět brunetka. Potřebovala mít alespoň částečnou představu o tom, jaké škody blondýnka napáchala. Její kamarádky mlčely. "Až tak moc lidí u toho bylo?" "Je to ještě horší." "Co může být ještě horší?" zeptala se Myrlene černovlásky. "Byly u toho kamery." Zpěvačka se musela tvrdě kousnout do rtu a ruce sevřít v pěst. "M..." "Teď mlč, Lyndo. Musíme odsud pryč. Pojďte," pobídla je. Měly by velké štěstí, kdyby se z budovy dostaly nepozorovaně. Hlavní sál, z něhož vedly dveře do rušných ulic Londýna, byl plný lidí. "Vyveďte ji ven!" překřikla přítomné oslavenkyně. Skládané šaty měla mokré, vlasy rozcuchané, ve tváři zuřivý výraz. Do háje.

"To nebude nutné," zastoupila cestu jednomu muži z ochranky. "Jdeme samy," ujistila jej. "Stačí když odejde ona," tvářila se Victoria jako velkorysost sama. Myrlene jí na to však neskončila. V očích herečky se blýskalo vítězství. Očividně dosáhla svého. Za oslavenkyní se objevila pětice zmatených zpěváků. Jejich manažer je očividně konečně dostal ze zahrad do centra dění. "Ty jsi možná sólistka, ale my jsme skupina," upozornila blondýnku hrdě. "Držíme při sobě. I v tom zlém." Herečka se krutě ušklíbla. "A přesně to je ten rozdíl mezi námi dvěma, Myrlene. Já znám svou hodnotu. Ty ale ne." Brunetka se nechápavě zamračila. "Tahle oddanost tě jednou bude stát všechno," varovala ji bez špetky emoce. Myrlene hrdě vypnula hruď. "Nevíš o čem mluvíš," odtrhla pohled od chladných očí Victorie. "Jdeme," pobídla své kamarádky. Těsně předtím než prošla otevřenými dveřmi, se ohlédla. Její oči se střetly se světlými, v nichž se odrážel soucit. Jejich majitel na ní kývl, což sotva zaregistrovala. Momentálně měla starosti s tím, jak urovná spoušť, jíž způsobila Lynda.

"Ukaž," odstrčila Theinu ruku a sama dívce zapnula pás. Natáhla nohy před sebe, ruce si založila na prsou. "M, neber si to tak, vždyť..." "Být tebou, tak mlčím," varovala blondýnku. "Momentálně bojuju s nutkáním ti jednu vrazit," zavrčela nasupěně. "Tak do toho," pobídla ji blondýnka smířeně. "Neprovokuj. Kdybych mohla, tak už si ji schytala," prsty si přejela po tvářích. "Jenže nemůžu," povzdychla si. "K ničemu by to nebylo," víc neřekla. Lynda se omlouvala, ale brunetka stejně neřekla celou cestu k hotelu ani slovo. Dokonce ani nepočkala, až všechny vystoupí. Své kamarádky tím naprosto rozhodila. Vždy vystupovala jako poslední, aby jednu po druhé podpořila, ujistila se, že jsou v pořádku. Svým skutkem jí však Lynda vytočila na tolik, že neměla náladu na jedinou ze svých kamarádek. A právě z toho důvodu se po nich ani neohlédla. Do apartmánu dorazila výtahem těsně před nimi. Než ji jediná z dívek stačila oslovit, vstoupila do svého pokoje a naštvaně za sebou práskla dveřmi.

_______________________________________

Jsem zvědavá, kdo z postav se s přibývajícím počtem kapitol stane vaším oblíbencem 😉

💋🤗💖