Padlé hvězdy

Kapitola 60

Seděla na jeho posteli, zatímco on stál u okna. Oba dva mlčeli. Hlavou jim letěly desítky myšlenek ale ani jeden z nich nechtěl začít. "Ten dnešek..." odhodlal se Henry promluvit jako první. "Jsem pitomec. Promiň. Nechápu na co jsem myslel." "Na to samý co já," odtušila dívka. "Nemůžeme se tomu vyhnout, že ne?" "Ne," potvrdila jeho obavy. "Jednou to stejně musí přijít," pokrčila rameny. "Napadlo tě někdy, jak daleko to až zajde?" ozval se Henry. "Přijde mi, že to nikdo nedomyslel do konce." Tak s tím musela souhlasit. "Řekla bych, že až odjedeme na podzim na tour tak... Prostě až před vánoci skončí, tak oznámíme rozchod. Ačkoli bych hádala, že příhodnější by bylo, kdybychom to skončit nechtěli." Nebyla naivní. Bylo jí jasné, že právě v to Jess doufala. Doufala, že se do sebe zamilují nebo si na sebe prostě jen zvyknou a už nebudou chtít žít každý sám za sebe. A Myrlene skutečně nechtěla být sama. Byla zvyklá být obklopena spoustou lidí a i tak si kolikrát přišla osaměle. Přála si někoho, kdo by to místo vyplnil. Aby už nebyla ani z části prázdná.

"Možná bychom to měli přijmout," navrhla. Nezněla však tak odhodlaně, jak dloufala. "Jestli myslíš chovat se jako pravý pár, dotýkat se jeden druhého a opětovat si polibky, tak přesně to jsem ti chtěl navrhnout. Je jen otázkou času, kdy by to po nás manažeři chtěli," souhlasil. "Jen si nemyslím, že jsi s tím v pohodě." Zamračila. "Já? Ty se doteď cukáš i když ti chci jen upravit límeček u košile nebo schovat cedulku u trička," připomněla mu poněkud nevrle. "Myrlene, klidně ti dám tu pitomou pusu hned teď, abych ti dokázal, že je to ok. Ale neudělám ti tím v té tvé hlavince ještě větší nepořádek než už tam máš?" Trefná otázka, na níž nedokázala najít správnou odpověď. Proto se pouze postavila, rozhazujíc rukama. "Udělej to." Černovlásek nesouhlasně pokroutil hlavou. "Jen tak zjistíme, jestli to může fungovat." Měla pravdu a on to věděl.

Právě proto došel až k ní, své tmavé oči upírajíc do jejích oříškových. "Nikdy tě nebudu milovat," musel to říct. "Já vím," přitakala. "Taky tě nikdy nebudu milovat," ujistila jej. Jednou rukou jí pohladil po tváři. "Nejsem nějakej naivní puberťák, Myrlene. Oba jsme dospělý. Pokud do toho půjdeme, budeme se muset smířit s následky," potřeboval vědět, že si je skutečně vědoma toho, co jim budoucnost mohla přinést. Nepochyboval, že to nebude moc hezké. "Henry," potlačila nutkání protočit očima. "Seš si jistá, že víš, co všechno tě to bude stát?" Přikývla. V jejích očích však spatřil zaváhání. Přesto se k ní naklonil. Jeho rty se nestačily těch jejích ani dotknout a ona už sklopila hlavu.

Bála se mu podívat do očí. Děsilo ji, co v nich uvidí. Se smíchem ji vzal za bradu a donutil ji vzhlédnout. "Hádám, že jsem to nakonec byl já, kdo měl pravdu," usmál se na ní a ona si nemohla pomoci, ale musela ho přirovnat k Ronovi. Bylo to jako dívat se na staršího bratra, jež vám právě udělil pořádnou lekci. Dal vám možnost dokázat mu, že se plete. Jenže nakonec se ukázalo, že jste to vy, kdo se mýlil. "Já jen..." zadrhla se. "Kdybych to teď udělala, asi bych toho litovala," uznala. "Dej si čas," vlídně ji pohladil po tváři. "Mám za sebou takovejch kotrmelců v lásce, že o další fakt nestojím. Možná že ty ji k životu potřebuješ," usoudil. Polibíl ji na čelo. Vrzání dveře upozornilo dvojici na neočekávaného hosta. Svou pozornost přenesli na blonďáčka, jež si musel odkašlat, než byl schopen promluvit. "Nerad ruším, ale musíte jít se mnou." Jeho tón hlasu ji vyděsil. "Co se stalo?" zeptala se, když se odtáhla od Henryho a přešla k vyklepanému Nathanovi. "Conorova mamka. Je zase v nemocnici." Ohlédla se na černovláska, jehož tvář naplnila hrůza. Oběhl Myrlene a Nathana, míříc do pokoje nejstaršího člena skupiny.

Chtěla zůstat stát mezi dveřmi, ale Nathan ji strčil do pokoje, aby mohl zavřít. "Jak je na tom?" zeptala se tiše Louise, jež seděl v křesle a pozoroval hromádku neštěstí choulící se v posteli. "Jeho mamka s leukémií bojuje už dlouho. Je to jak na horský dráze. Teď to ale vypadá vážně špatně." Brunetka si protřela oči. "Kde je Luke?" chtěla vědět. "Chtěl jsem ho najít, ale..." "Nepřijde," skočil mu do řeči Nathan. "Nikdy nehodí když..." kývl ke Conorovi, jehož tělo se otřásalo vzlyky. "Chceš mi říct, že ho nechá samotného?" zeptala se, neschopna tomu uvěřit. Blonďáček pouze smutně přikývl. "A já začínala věřit, že dokáže milovat i někoho jiného než sám sebe," vydechla stále v šoku. "Nejvíc ubližujeme těm, které milujeme," pohlédl na ní posmutněle Louis. Nathan momentálně objímal Conora ze zadu, zatímco Henry mu tisknul rameno. "Když přijde na naše milovaný, všichni jsme slabý," povzdychl si. Myrlene se posadila na opěradlo jeho křesla. Vzala jednu jeho ruku do své a pevně ji sevřela. "Dneska si byla mimo." "Soustřeďme se na Conora." "Ten teď má kluky. My dva jsme zbyli na sebe. Takže mluv," pobídl ji. Myrlene však netušila, co by měla říct. "Byla si vyděšená, když tě chtěl Henry políbit." Okamžitě vytřeštila oči. Musí to říkat tak na rovinu? "Buď budeš mluvit ty nebo já," upozornil ji. Když i nadále zarytě mlčela, pokračoval. "Všiml jsem si, jak ses potom snažila mluvit s Nathanem a on tě ignoroval. Neuniklo mi ani to, že to dělal právě proto, že to chvíli vypadalo, že tě Henry skutečně políbí." "Louisi, nech to prosím plavat, ano?" nebylo jí dvakrát příjemné to probírat, když s nimi byli v místnosti další tři lidé. "Nemůžu," zamítl mladík. "Už roky sleduju, jak se dva mí přátelé navzájem trápí. Nehodlám dopustit, aby to samé dělali další dva, rozumíš?" obrátil se na ní s vážným výrazem. "Ty a Nathan si to musíte vyjasnit. Jinak se z toho malého divadýlka stane pořádný skandál. Nechci, aby vás to zničilo," stiskl jí ruku doufajíc, že si jeho slova vezme k srdci. Oříškové oči se střetly s modrými. Nathan stále objímal Conora. Když si však všiml, jak se na něj Myrlene dívá, cosi mu pošeptal, vstal z postele a co nejrychleji opustil pokoj.

_______________________________________

Určitě mi dejte vědět, co si o příběhu celkově nebo klidně jen o této kapitole myslíte 😁🤷

Já jdu chystat další kapitolu 😅💞

💋🤗💖