Padlé hvězdy

Kapitola 77

Smích se ozval pokojem, když si černovlásek posadil brunetku na stehna. Myrlene se rukama opírala o jeho hrudník, zatímco se celá třásla pod návalem smíchu. Henry se pohodlně rozvaloval v polštářích a pobaveně ji pozoroval. Kdyby v onu chvíli vstoupil do pokoje někdo, kdo je neznal, bezpochyby by si pomyslel, že se jedná o šťastný milující pár. Netušil by, že ve skutečnosti je to celé jinak. "Fu..." vydechla po chvíli dívka, rozcuchané vlasy, jež jí spadly do obličeje si zastrčila za uši a s úsměvem na rtech se zahleděla do Henryho tmavých očí. Vrátil své ruce na její pas doufajíc, že se znovu nezačne smát. Už hodnou chvíli se snažili vymyslet ideální polohu pro fotografii. Nakonec to dopadlo tak, že jí málem rozdrtil ruku a když se jí začal omlouvat, dostala záchvat smíchu. Bylo toho na ně na oba moc. "Fajn," otřela si slzy pobavení, praštila sebou vedle Henryho na postel a otočila se k němu zády. "M..." "Ruku," zašátrala za sebou, dokud ji nenašla. Položila si ji pod hlavu a zavřela oči. Černovlásek sáhl po svém telefonu a několikrát ji vyfotil. Po chvíli váhání jí upravil vlasy a posunul se k ní blíže, aby mohl lépe natočit ruku, čímž se na snímku ukázala i jeho tetování.

Projížděla fotografie, jež toho dne pořídili, zatímco jí Henry chystal něco k jídlu. Když před ní konečně postavil talíř špaget, pustila se do jídla. Celý den nic nejedla. Neměla chuť a vlastně ani čas. Po nahrávání ve studiu letěla za Henrym. Potřebovala to všechno stihnout co nejrychleji. "Dala bych tuhle," ukázala na poslední fotografii. "Sice jsem tam z boku a vlasy mám víceméně přes tvář, ale je nejlepší." "S tím souhlasím," pokýval Henry hlavou. "Takže ji mám sdílet?" Kousnula se do rtu a pomalu přikývla. "Myrlene..." "Sdílej ji," snažila se znít odhodlaně, ale moc se jí to nedařilo. "Řekneš o nás v neděli v Nočním pokecu?" zeptal se klidně. "Musím," vydechla. "A co Nathan?" Frustrovaně si povzdechla, hlavu složila do dlaní. "Musím to s ním dneska probrat." Henry souhlasně přikývl. "Nebude ti vadit, když už půjdu?" odsunula od sebe talíř a aniž by čekala naa odpověď, zvedla se od stolu. Henry ji doprovodil ke dveřím a těsně předtím, než jeho dům opustila, ji polibíl na čelo a popřál jí, aby to dobře dopadlo.

Celou dobu k blonďáčkově domu byla nervózní. Nebyla si jistá, co by měla říct. Když jí však otevřel a pustil dál, zapomněla na jakákoli slova. Sotva co zavřel dveře, už si jej za krk přitahovala k sobě. Jejich rty se o sebe otíraly v pomalém tempu a ona si konečně přišla celá. Úlevně do polibku vydechla, když jí Nathan začal hladit po tváři, zatímco si ji druhou rukou přidržoval u sebe. Když byla od něj oddělena, váhala. Jakmile se ale ocitla v jeho přítomnosti, měla jasno. Nejenže ho chtěla, ona ho potřebovala. Její život byl bez něj černobílý. Dříve jí to nevadilo. Jakmile ale jednou okusíte barvy, svět bez nich se vám bude zdát prázdný. A Myrlene to neměla jinak.

Poklepání v oblasti kříže ji přimělo povyskočit a omotat mladíkovi nohy kolem pasu, zatímco on ji rukama chytil za zadeček, aby mu nespadla. Ještě chvíli se věnovaly jeden druhému, než je nedostatek vzduchu donutil rozpojit jejich rty. S širokým úsměvem se opřela svým čelem o jeho. Chystala se jej pozdravit, ale mladík promluvil dříve. "Miluju tě," vydechl, čímž Myrlene odrovnal. V jejích očích se zračila radost a hrůza současně. Jako obvykle nevěděla, co dělat. Srsce jí říkalo, že to cítila stejně, zatímco rozum křičel, že srdce lže. Nemohla to být pravda. Kdyby ano, byli by oba ještě ve větším průšvihu, než si původně mysleli. Tichý hlásek, jež nebyla schopna umlčet, jí našeptával, že pokud měl pravdu rozum a ne srdce, tak co potom v mladíkově domě dělala? Kdyby ho nemilovala, nebyl by problém odejít. Stačilo se jej prostě pustit, sebrat se, opustit jeho dům a už se sem nikdy nevracet. Už jen z té myšlenky jí bylo ouzko.

Blonďáček nebyl hloupý ani slepý. Viděl její nejistotu. Tušil souboj, jež se v ní odehrával. Proto se s ní v náručí vydal do obývacího pokoje, kde se posadil na gauč, nechávajíc jí sedět obkročmo v jeho klíně. Myrlene byla však už tak více než zmatená, proto si raději přesedla na sedačku vedle něj. "Nechtěl jsem se zamilovat, ani jsem nikoho dalšího nepotřeboval. Měl jsem kluky," pokrčil rameny, když se k ní otočil čelem, aby jí viděl do očí. "Pak ses ale objevila ty a já začal chtít všechno." Jestli ještě v tu chvíli byla schopna myslet na to, že nesmí být sobecká a myslet na Padlé hvězdy, po jeho slovech na to úplně zapomněla. "Já vím, že musím znít jako zamilovanej školák, ale je mi to jedno," zasmál se, rozhazujíc rukama. "Miluju tě a je mi jasný, že je to všechno strašně složitý, a že jsem sobec, když po tobě chci, abys se mnou trávila čas, když toho už tak musíš mít až pokrk, ale je mi to fuk," pokrčil rameny. Na tváři měl stálé svůj okouzlující nevinný úsměv a ona neměla slov. Byla z něj paf stejně jako on z ní. "Nejspíš nikdy nebudu moc být úplně tvá," upozornila jej, na což Nathan pouze pokrčil rameny. "S tím nejspíš dokážu žít," odtušil. "Ať to ale bude jakkoli, i když se budeme hádat nebo se dlouho neuvidíme, já budu už navždy tvůj," vzal její tvář do svých dlaní, s něhou jí hleděl do očí a přemýšlel nad tím, proč mu život do cesty postavil tak úchvatnou bytost, když mu jí nehodlal ponechat do konce života. Na druhou stranu byl rád, že ji ve svém životě mohl mít. I kdyby jen na rok, na měsíc. Byl odhodlán vychutnat si každou minutu, jež mu s ní život nabízel a rvát se o každou následující. Protože to je přesně to, co by udělal každý zamilovaný člověk. Pral se o více času.

_______________________________________

Všechno jednou skončí. Člověk se musí naučit přestat truchlit, že už je konec a radovat se z toho, že se to vůbec stalo 😊💞

💋🤗💖