Padlé hvězdy

Kapitola 45

Přetočila se na druhý bok, rukou šátrala po nočním stolku. Nahmatala mobil a aniž by se namáhala zvednout, odemkla jej.

Spíš?

S povzdechem praštila hlavou na polštář do kterého zakňučela. Nakonec se však přemluvila k odpovědi.

Ne.

Z tváře si odhrnula neposedné vlasy, zatímco čekala na další zprávu.

Omlouvám se. Neměl jsem křičet. Jsem jen trochu ochranářskej. Prostě mi přijde, že tě holky využívají. Seš ale dospělá a máš právo se sama rozhodnout.

Poněkud neochotně se vyhrabala do sedu, odkopávajíc deku stranou.

V pohodě. Máme na to prostě odlišný názor. Netrap se tím.

Pohlédla na hodiny. Přestože měla ještě dost času, donutila se postavit na nohy a přesunula se do koupelny. Ještě než vlezla do sprchy, ozval se znovu její telefon.

Chci ti to vynahradit. Co takhle kino?

Zavrtěla hlavou. Jejich vztah nebyl skutečný. Nemusel jí nic vynahrazovat.

To není potřeba. Navíc nemůžu. Dopoledne se mám stavit za Ronem, než zase zmizí a odpoledne mě čeká rozhovor. Ale co zítra zajít třeba do nějakého muzea? Dlouho jsem v žádném nebyla.

Telefon odložila na umyvadlo a konečně zaplula do sprchy. Místo toho, aby si vychutnávala, jak horká voda dopadá na její kůži a svaly se díky tomu probouzí k životu, v rychlosti se opláchla. Větší péči věnovala svým vlasům, jež umyla a nezapomněla ani na kondicionér. Vypnula vodu, osušila se a vlasy si zabalila do ručníku. Natáhla na sebe župan, vyčistila si zuby a následně popadla svůj telefon.

Chceme se za Ronem s klukama taky stavit. Nevadí?

Pokroutila nad jeho otázkou očima. I kdyby jí to vadilo, nenapsala by mu to. Naopak byla ráda. Ne kvůli sobě, ale kvůli Ronovi. Přišlo jí, že mu seznámení s kluky prospělo. Alespoň někomu. Od chvíle, co Nespoutaní vtrhli do jejího života, se cítila vysílená snad ještě víc než kdy předtím. Do menší konvičky s potiskem jahod nachystala čaj a do druhé s motivem kávových zrn rozpustné kafe. Z ledničky vytáhla zbyteky ovoce, které opláchla a nakrájela. Zoufale potřebovala vyrazit na nákup, ale vůbec se jí do toho nechtělo. Ovocný salát rozdělila do dvou misek. Společně s lžičkami a dvěma hrnky je položila na připravený tác s konvičkami. Všechno přenesla do obývacího pokoje a pro jistotu ještě skočila do kuchyně pro bílý jogurt a misku cereálií, jež zalila mlékem. Když měla připraveno, vydala se vzbudit zrzku, jež se spokojeně rozvalovala na posteli.

Po společné snídani Myrlene opláchla nádobí, zatímco Thea se zavřela u sebe v pokoji. Právě tak z kuchyně zamířila i Myrlene. Nejprve zaklepala a po vyzvání vstoupila. Beze slov otevřela dívčin šatník. Připravila zrzci žluté šaty s bílým límečkem a áčkovou sukní. K šatům přidala ještě bílý svetřík. Položila je na dívčinu postel a pokoj zase opustila. Sama na sebe nasoukala černé džíny s vysokým pasem, bílý crop top a přes ruku si přehodila slabou černou bundičku. Nečekala sice, že by se během dne mělo ochladit, ale jeden nikdy nevěděl. U zrcadla se pak ještě hodnou chvíli věnovala líčení, přičemž více pozornosti věnovala kruhům pod očima.

Potěšilo ji, že Thea na ní už čekala připravená pod schody. "Takže jedeme do studia Soxxu, kde budou i Nespoutaní?" ujišťovala se, že při snídani brunetku správně pochopila. Myrlene přikývla. "Přesně tak," nazula si černé lodičky na nižším podpatku, popadla Theu za ruku, otevřela dveře a následně ji vystrčila před dům. Zabouchla a ujistila se, že je zamčeno. Než stačila sáhnout po klice auta, dveře se zevnitř otevřely a ona vyjekla leknutím. "Promiňte," omluvil se jí okamžitě Kilian. Mávnula nad tím rukou a pokynula Thee, aby nastoupila jako první. Zapnula si pás a pohlédla na svou zrzavou kamarádku, jež si jí poněkud rozhozeně prohlížela. "Nemáš se čeho bát," usmála se na ní Myrlene vlídně. "Nespoutaní nejsou nijak děsiví. Navíc Nathana budeš milovat," snažila se jí Laston trochu uchlácholit. Zrzka zavrtěla hlavou. "O to nejde já..." zamračila se. Myrlene ji pohladila po rameni. "O co jde, srdíčko?" občas si nepřišla jen jako sestra, ale spíš jako starostlivá maminka. "Odkdy se ti dělají kruhy pod očima?" Tak takovou otázku brunetka nečekala. "Nikdy jsem si nevšimla, že bys je měla a..." odmlčela se. "Takhle naposledy vypadala Lynda, než skončila na měsíc v nemocnici." Na to období nevzpomínala žádná z Padlých hvězd ráda. Blondýnka tehdy bojovala sama se sebou a nenávistí k vlastnímu tělu. Každý člověk měl vlastní démony. Někdy vyhrával on a jindy zase oni. "To jen nervozita z dnešního rozhovoru. Nemáš se čeho bát," vzala ji za ruku, jíž jemně stiskla. Lhala. Už si ani nepamatovala, kdy kruhy pod očima neměla. Děkovala tomu, kdo vymyslel korektor a nadávala sama sobě, že bez něj vylezla z pokoje.

Prodrat se přes fanoušky nebylo nijak snadné. Naštěstí od toho s sebou měly hned pět mužů, včetně velitele ochranky, jež si pod svá křídla bral zvláště brunetku. Jeff nikdy neměl děti a Myrlene svého otce v podstatě nepoznala. Díky Jeffovi však měla alespoň trochu představu, jaké to je mít ve svém životě jednoho stálého muže, který z vás nikdy nespustí oči. Odvedla Theu za ruku až do nahrávací místnosti, jež byla opět poněkud přeplněná. "Nelekni se," šeptka k Thee. Ta na ní poněkud zhrozeně pohlédla. "Soxx neví, že je to jen hra, rozumíš?" vysvětlila rychle. Nechtěla Theu vyděsit. Jen špatně zvolila slova. Zrzka přikývla. Zatímco brunetka všechny s úsměvem pozdravila, mladší dívka zůstala stát jako solný sloup u dveří. "Myrlene!" blonďáček dívku okamžitě srdečně objal. "Na Theu pomalu, šílenče. Je plachá," upozornila jej s přivřenýma očima. Chystala se jít rovnou za Henrym, jež se rukama opíral o parapet a ke všem přítomným stál zády, když si ji Ron vtáhl do objetí. "Budeš mi chybět," zamručel. "Budeme si psát," mrknula na něj. "Abych nezapomněla, musím ti něco ukázat. Ale až za chvilku," vymanila se z jeho objetí jen proto, aby mohla své ruce omotat kolem pasu černovlasého mladíka. Ztuhnul. Mohla cítit, jak se jeho svaly při jejím doteku napnuly. "Moc osobní?" zeptala se šeptem. Mohlo jí to napadnout. Zpěvák se k ní otočil čelem, pohled sklopený k zemi. Zavrtěl hlavou. "Spíš nečekané," teprve tehdy jí pohlédl do očí, ačkoli jen na okamžik. "Nemusíš uhýbat pohledem. Tak jsme se trošku nepohodli, no a?" pokrčila rameny. "Všichni se hádají. Sourozenci, přátelé, partneři, manželé." Henry se ušklíbl. "Máš pravdu," přitakal. "Já vím," usmála se na něj, ačkoli jí do smíchu moc nebylo. Chystala se udělat něco, co ji děsilo pokaždé. Doufala, že se toho strachu časem zbaví, ale nestalo se. "Kdo chce slyšet mou novou písničku?"

_______________________________________

V příští kapitole vás čeká další z mých skladatelských pokusů, tak se na to psychicky připravte 😅

💋🤗💖