Sama.
Nepřijde si jen sama, ona sama je. Opustil ji jako už mnohokrát, ale přesto to tentokrát bylo jiné. Tentokrát ho milovala úplně jinak, než předtím. Dřív v něm neměla jistotu, neměla v něm oporu, dřív to bylo úplně jiné. Teď ji dal pocit všeho, věřila mu, že ji miluje. Věřila mu to. Naprosto a bez pochyb. Byla si tím jistá.
On ji ale zase opustil. Nemiloval ji, i přesto, že z jeho chování cítila, že ano. Asi byla tolik zaslepená svou láskou k němu, že si nevšimla, že ne. Kdyby ji miloval, nikdy by ji neopustil. Nikdy by ji nenechal samotnou.
Nebyl to jen její přítel, byl ji i kamarádem. Přišla o oba dva a je to mnohem těžší než si myslela, že ve skutečnosti bude.
Když čekala, že každá pusa na rozloučenou bude poslední, byli jeho konce snadné. Čekala to, a i když to bolelo, byla na to připravená. Teď už dlouhou dobu nepočítala, že pusa kterou mu dává bude poslední.
Nedokáže si vzpomenout která pusa byla tou poslední a kde se ji naposledy dotkl.
Choval se k ni jako nikdy předtím. Byl tady pro ni, chápal ji a ona věděla, že se na něj může kdykoli spolehnout. Byla šťastná. Byla opravdu šťastná, jak nikdy předtím. Dával ji všechno co kdy chtěla a potřebovala. Nic ji nechybělo.
Nevšimla si, že mezi nimi existuje nějaký problém. Neviděla ho, nebo ho vidět nechtěla. Do teď ho nevidí.
Nikdy nepochopí proč to udělal, proč člověk, který tady pro ni měl být byl nakonec tím, kvůli kterému potřebuje nebýt.
S ním se cítila v bezpečí, s ním ji bylo dobře. Kam se teď schová, když ji není dobře? Kam, když tím důvodem je on?
Bolí to. Ta bolest je šílená a proto musí udělat jen jednu jedinou věc. Uzavřít ho do sebe. Uzamknout jeho a všechny pocity, které ji způsobil hluboko do sebe. Nenapsat o něm už ani písmenko, nevyslovit už nikdy jeho jméno, necítit už nikdy tu lásku, kterou k němu cítila. Zapomenout na něj. Zapomenout jak ji hladil, jak se na ní usmíval, jak ji miloval.
Zapomenout na ten pocit, který s ním měla. Zapomenout na každý smích, na každý polibek, na každou jejich rutinu. Na každé jeho svlékání ji, na každé Marschmallows, na každé její odpuštění, zapomenout úplně na všechno.
Zapomenout, že nikdy nikoho nemilovala jako jeho a že je přesvědčená, že jeho nebude nikdy žádná milovat tak, jako milovala ona jeho.
Byla to poslední šance, jeho poslední šance kterou proměnil v nic.
Už nikdy ho nechce mít u sebe, už nikdy nechce vidět jeho výraz v očích. Protože ten jeho výraz dá jiné. A proto už nemůže existovat žádná jiná šance, než tahle poslední. Ve chvíli, kdy ji opustí, jeho pohled zase bude patřit všem. A ve chvíli kdy zase bude patřit všem, ona nebude patřit jemu. Už nikdy. Nijak.
Nikdy mu už nedovolí přiblížit se k ní. Už nikdy mu nedovolí dostat se ji do hlavy. Už ne, protože už nebude patřit ji, ale zase všem. Bude z něj zase kluk, který patří naprosto každé. A takového kluka ona už nikdy nemůže chtít.
A jsou to poslední písmena, která si zaslouží.
Poslední slova, kterými se o něm kdy komu zmíní.
Poslední tečka na konci věty, kterou přitom napsal on.
