Přichází do svého pokoje a ví, že si musí začít balit své věci.
Otevírá krabici ve které má všechny pro ni důležité vzpomínky. Sedá si s ní na postel a hluboce vydechne.
Chybí ji. Schází ji. Hrozně moc. Ale i přesto už ví, že to takhle mělo být a že je to to nejlepší co pro ni mohl udělat.
Zbyl ji především v hlavě. V krabici se vzpomínkami je pomálu, ale v hlavě je ve velkém.
Každá vzpomínka na něj je zapsaná v její hlavě a i srdci. Bylo to hezké, i když to bylo náročné. Bylo ji dobře, byla šťastná, byla spokojená.
Nebude na něj vzpomínat jako na kluka, který ji opouštěl, ale jako na kluka, který ji držel za ruku. Za každé okolnosti. Na kluka, který ji chránil způsoby jemu vlastními.
Milovala ho a vždy bude. Nebude to ta láska, kvůli které bude každý den plakat. Bude to ta láska, která bude uvnitř ní, i když bude mít ráda někoho jiného. Bude to ta láska, díky které se pousměje kdykoli si na něj vzpomene. Bude to ta láska, díky které se ji rozbuší srdce i když ho potká za několik let.
Už pro něj nepláče, už nelituje. Je smířená. Chybí ji, ale ví, že tohle je konec. Konec, který ale není smutný. Konec, který ukončil to nejhezčí co kdy zažila, ale i přesto každá slza vyschla.
Zase z nich budou dva cizí lidé, kteří se neznají. Zase z nich budou dva cizí lidé, kteří se jednou potkají, pozdraví se a budou se sledovat tím pohledem. Ona se na něj usměje a pohledem mu řekne: ,,Byl jsi v jednu chvíli pro mě ten nejdůležitější.". On ji svým modrookým pohledem možná tak poví: ,,Promiň.". A půjdou dál. Oba budou vědět, zbyl z nich jen ten pocit.
Ve chvíli kdy se minou ji v hlavě proběhne každý jeho dotyk. V hlavě ji proběhne jejich miluju tě. A půjde dál. Nic víc?
Byla to láska. Raději by umřela, než aby o něj přišla, ale všechno jednou končí. Být první neznamená být poslední.
Vše co mohl ji už dal. Dal ji románovou lásku, dal ji pocit. Dal ji ze sebe to nejvíce co dokázal. Pustil ji do svého života více, než kdykoli mohla čekat. Dal ji sám sebe.
Jeho modré oči a jeho bezpečí se ji budou objevovat ve snech ještě dlouho, ale to není špatné. On byl její dobro i zlo a nechce ani trochu zapomenout.
Měli spolu hodně, ale mít hodně znamená přijít o ještě více.
On je hodný, i když je definicí nerozhodnosti. On je skvělý, i když má své špatné chvíle. On měl vždy starost, i když nemusel.
Nikdy na něj nezapomene. Nepotřebuje, ani to nechce. Bude v ní jako její první láska. Jako první láska, jejíž konec přežila a vyšla z toho ještě silnější.
Připravena na další zlomená srdce, a také na kluka, který bude tím posledním.
,,Měj se dobře. Nikdy tě nepřestanu milovat a nezapomenu.", zašeptá krabici, i když je to pro něj. Zavře ji. Stejně jako jeho ve svém srdci.
Zvedá se a pokládá ji do tašky, kterou si bere s sebou. Stejně jako jeho ve svém srdci.
