Uvězněná dívka v ledu, čekající na jeho poslední pohled plný chladu. Tolik chladu, až z něho všechen led kolem ni praskne. Ne proto, že by si to přál, ale protože má jeho chladný pohled takovou sílu.
,,Zkurvená lovestory.", řekne, když vylézá konečně z té kostky ledu, kterou kolem sebe měla. Upravuje si své stále zamrzlé vlasy a mračí se. Na něj.
Vidí v jeho chladném pohledu kousek pousmání se.
Proč se pousmál? Přijde mu snad vtipné, že za tohle všechno může on? Nebo proto, že pochopil její záměr, že byla vulgární schválně, protože to nemá rád?
Nedá na sobě znát žádný pocit a projde kolem něho s mračícím se pohledem. Když kolem něj prochází, drcne do něj ramenem, aby chápal jak moc ho ignoruje a jak moc neexistuje. Jako kdyby procházela skrz něj.
Je strašně naštvaná, že by ho nejraději utopila v jeho vlastním chladu!
,,Zkurvená lovestory.", zopakuje po ní trochu klidnějším hlasem než ona a stále k sobě stojí zády. On stojí, ona naštvaně odchází.
Nakonec se otáčí a dožene ji. Stoupne si před ní a nedovolí ji pokračovat.
Nerozumí tomu, takový on není. Nikdy ji nezastavil, vždy se jen díval jak odchází. Určitě ji potřebuje věnovat ještě kousek jeho chladu.
Přestane se mračit a čeká co přijde. Vidí na něm jak váhá, není si sám jistý co vlastně dělá. Jen nechce, aby to skončilo takhle. Možná.
,,Pousmál jsem se, protože jsi si upravovala vlasy i když jsi je měla zmrzlé a ani se nehli. Za každé situace to musíš udělat.", odpověděl na otázku na kterou se ani nezeptala.
,,Jdi do prdele.", řekne mu a chce pokračovat ve své cestě, ale on ji chytne za ruku a přitáhne si ji k sobě.
Políbil ji. Nemluvil, protože by to stejně nedokázal říct. Jen ji políbil.
Byla tak strašně moc naštvaná, ale nedokázala odejít. Z jeho obejmutí. Nešlo to. Jako kdyby k němu přimrzla, přitom jen tála.
,,Budeš mi někdy věřit, že to nedělám schválně?", zeptá se jí mezi polibky.
,,Zkurvená lovestory.", vydechne a konečně se trochu pousměje i ona.
,,Zkurvená lovestory.", zopakuje opět po ní a oba se tomu smějí během jejich polibků.
