Bezpečí. To je ten kousek světa, který má každý člověk jinde. Někdo ho nachází v místech, někdo v lidech, někdo ve věcech. Moje bezpečí byl jak ostrov uprostřed oceánu. Každý den, kdy jsem s ním byla, můj ostrov bezpečí se zvětšoval. Každý den byl větší a větší. Byl to kousek mého světa, kam jsem se mohla schovat kdykoli mi bylo zle.
Objal mě a já cítila, že teď se mi nic nemůže stát. Že teď vše špatné odešlo. Byl to ten kousek světa, který byl jen můj a nikdo mi ho nemohl vzít. Nikdo na můj ostrov bezpečí nesměl.
Mohla jsem mu zavolat, napsat, přijet.
Když jsem měla strach, chytil mě za ruku a šel semnou. Vždy mě držel za ruku, objal mě a dal mi pusu na čelo. Bylo to mé bezpečí.
Každá má slza můj ostrov postupně zaplavovala, až ho zaplavila celý. Už nebyl. Neexistoval. Zmizel.
V oceánu po něm nezbyla ani jedna vzpomínka. Nikdo by nepoznal, že tam někdy nějaký ostrov byl.
Přišla jsem o své bezpečí, ale já bezpečí potřebovala. Nedokázala jsem stát uprostřed oceánu sama. Můj strach z vody kolem mě byl silnější než kdykoli dříve.
Hledala jsem jiný ostrov, kde bych se mohla před vodou kolem mě schovat. Alespoň na chvíli. Kde bych mohla zakotvit, nadechnout se a zase cítit bezpečí.
Našla jsem ho. Našla jsem kluka, který mi nebyl ostrovem, ale byl mi záchraným člunem. Kluk, který se na mě usmál, i když jsem se na něj mračila. Kluk, který mi řekl, že jsem krásná i když jsem o sobě pochybovala. Kluk, který mě stále chtěl chytat za ruku, i když jsem ho od sebe neustále odháněla.
Nebyl to kluk, kterého bych mohla milovat. Jeho dotyk pálil, jeho oči mě nezajímaly, jeho slova nic neznamenala.
Ale byl to kluk, který tady byl, i když jsem ho odháněla. Chtěl mi být strašně moc bezpečím, které mi chybělo. Moje pravé bezpečí odešlo, protože pro něj mé bezpečí nic neznamenalo. Vzal mi ho - bezcitně, bez lítosti, bez výčitek. Ale pro kluka se záchraným člunem to znamenalo všechno. Toužil být mi bezpečím a nechtěl, abych se topila.
Škoda, že nemá modré oči. Škoda, že z jeho pohledu neumírám touhou. Škoda, že tenhle kluk mi bude jen převozníkem dokud nenajdu nový ostrov, který pro mě bude bezpečný.
Možná ho už nikdy nenajdu. Možná budu odkázaná jen na záchraný člun. A nebo se možná začnu topit, až se utopím. Protože ten ostrov bezpečí, který jsem ztratila je nenahraditelný.
