Sychravé počasí, vzduch voní po dešti a fouká vítr. Po cestě domu se prodírám spadaným listím a zbožňuji ten šustící zvuk pod nohami. Kdykoli foukne vítr, kápne na mě ze stromu pár kapek deště. Je svěží vzduch, večer a chladno. Na cestu mi svítí pouze světlo z pouličních lamp, které občas zablikají. Nemám strach, tohle je přesně čas pro který se vyplatí žít.
Podzim.
Čas vínových punčoch, hořčicových svetrů, dýňových polévek a horkých čajů s medem. Je to ten čas, kdy přijdu domů, udělám si čaj, rozsvítím světýlka a s knihou v ruce poslouchám kapky deště tancující na okenním parapetu. Čas otevřít si okno dokořán a schovat se do tepla peřin. Dýchat studený vzduch jdoucí z venku a zároveň být v teple postele. S oblíbenou knihou v jedné ruce a s čajem v ruce druhé.
Vůně švestky, jablka a skořice voní celým domem a spolu s deštěm je to vůně podzimu.
Stejně jako miluji Šeřík, první Máj, sníh, déšť, dýňovou polévku, stejně tak miluji podzim. A možná ještě více.
Podzimní sychravo je tak unavující a zároveň nutí k úsměvu. Blíží se konec roku, všechno co vykvetlo umírá. Listy opadají, vše hyne. Ale jen proto, že je čas udělat místo novým květům, které vykvetou zase na jaře. Něco musí skončit, tak jako musí opadat listy ze stromu, aby mohli narůst nový.
Zbožňuji otevřít okno a nadýchat se podzimu, těšící se na první sněhové vločky.
Podzim. Už aby tady zase byl.
