Držím v ruce odkvetlou Pampelišku. Sedím na louce a sleduji její jemnost a křehkost. Dost podobně křehké je teď mé srdce, do kterého stačí jen lehce fouknout a celé se rozletí na tísíce kousků. Přesně jako tahle Pampeliška.
Bývala tak pevná, žlutá a ani vítr ji nezlomil. Ale teď taková není. Je křehká. Nikdy křehčí nebyla. Je tak strašně moc zranitelná.
A já ji držím v ruce. Mám nad ni moc, kterou mi ani příroda nemůže odepřít.
Chci ji zfouknout, ale je to těžké. Ona představuje mé iluze, které chrání mé srdce před ještě větším zraněním. Každý křehký lístek znamená jednu iluzi, kterou sama v sobě nosím.
Nalhávám si, že mě měl rád. Nalhávám si, že mezi námi bylo víc. Něco, co nejde ani popsat slovy. Nalhávám si, že mu třeba také občas chybím jako on mě. Nalhávám si, že i když spolu nejsme, tak že jsme si v něčem stále tak moc blízcí. Ale jsou to všechno jenom iluze, díky kterým se cítím dočasně lépe. Nic z toho neexistuje.
Nemiloval mě. Neměl mě rád ani z půlky jako já jeho. Neznamenala jsem pro něj skoro nic a většina z toho všeho byla jen lež. Musím být k sobě konečně upřímná.
Zatím co mi neskutečně moc schází, dávno myslí na jinou. Vždy to tak bylo. Vždy měl v hlavě a srdci úplně někoho jiného.
Je těžké odpovědět si na otázku: ,,Čím jsem teda vlastně byla?". Protože odpovědí je slovo NIČÍM.
A to bolí tak moc, jako bude bolet tuhle Pampelišku až ji rozfoukám.
Tu bolest cítím tak strašně moc, že bych raději zemřela, abych nemusela žádnou z těchto emocí už cítit.
Nadechnu se a jemně do ní fouknu. Celý její květ se rozlétne, stejně jako mé iluze. Její křehký květ poletuje vzduchem jako každý kousek mého srdce, které se rozbilo spolu s každou iluzí.
Sleduji to s bolestí na duši, ale přesto je to tak krásné. Slunce zapadá, a v kontrastu s ním je to nádhera.
,,Proč jsem se do něj tak zatraceně moc zamilovala?", proklínám sama sebe.
Na stonku po rozfouklém květu zbyl lístek poslední iluze. Poslední iluze, která ve mě zůstala. Mám si ji ponechat? Mám si na něj zanechat alespoň hezké vzpomínky?
Bez rozmyšlení fouknu. Poslední kus odletí daleko ode mě.
Zraněná. Jsem tak strašně moc zraněná, přesto připravena na další jaro jako tahle Pampeliška.
Byl to konec jedné lásky ve mě. Byl to konec jedné odkvetlé Pampelišky.
Konec.
