Slunce pálí, taje led, taje zmrzlá půda. Slunce nabíjí energií, Slunce nutí k úsměvu.
Usmívám se, nejde přestat.
Jdu po ulici, Slunce mi svítí do očí, ale i tak se místo obvyklého úšklebku usměji.
Dýchám čerstvý vzduch, dýchám sluneční paprsky. Jejich vůni, jejich teplé dotyky.
Co mi může chybět, když přichází jaro? Když cítím rozkvetlé květiny, které jsem roky nevnímala. Co mi může chybět, když vidím trávu zelenat se. Co mi může chybět, když mě hřeje Slunce.
Nevadí mi bahno na teniskách, protože to jen taje zem. Taje, roztává pod slunečními paprsky. Jaro přichází.
Jaro, které jsem každý rok očekávala je tady a já ho konečně vnímám. Nechávám sluneční paprsky dotýkat se mé kůže, nechávám tát led na mém srdci. Užívám si ten nepřestávající úsměv, užívám si vůni kvetoucích stromů, zvuk bzučicích včel.
Mé srdce je téměř bez ledu a skoro připraveno. Skoro připraveno na jaro a jeho sluneční paprsky.
Komu mé srdce bude jednou patřit je ve hvězdách, ale tohle jaro mé srdce roztálo a já se usmívám.
Konečně jaro, ve kterém se usmívám i očima. Konečně jaro, ve kterém mám chuť skákat radostí.
Tohle jaro je nakonec tím, které jsem potřebovala celé roky, i přesto, že jsem ho očekávala jiné.
Usmívám se. Je to ten přiblblý úsměv, který vídáme u lidí a myslíme si, že se zbláznili.
Nezbláznila jsem se, jen cítím neskutečný pocit štěstí z tohoto jara.
Raduji se z maličkostí. Raduji se, protože mohu dýchat kyslík, protože mohu vnímat probouzející se přírodu, protože mohu trhat květiny a plést si věnec do vlasů, protože se mohu procházet po louce a cítit vůni lesa.
Raduji se, protože mohu žít.
Raduji se, protože sluneční paprsky mě hřejí a já je tak moc potřebovala. Tak moc mi chyběli.
Raduji se. Děkuji jaru za tohle jaro.
Děkuji!