You Need Me ✓

3. kapitola

,,Dobrá tedy. Takže to podepište oba dva tady, tady, tady a tady," ukázala na nějaký papíry. Od doby co přišel jsem se pak celou dobu nesoustředila.

,,Tak jo. Děkujeme že jste přišli a-...snad to s péčí půjde dobře když...vy víte," podala každému z nás jednu kopii.

,,Děkujeme," zamumlal. Já nic neřekla. Sice to bylo neslušné, ale nemohla jsem. Nálada se mi totiž stočila o několik stupňů dolů.

Ještě jsme se uklonili a pak se vydali pryč. Celou cestu až ven nikdo nic neříkal, kromě Molly která se dožadovala vysvětlení a neustále se ptala.

On proto, protože je v šoku že někam vůbec musel jít kvůli cizí bývalé fanynce jeho kapely s jeho děckem a já, protože jsem byla prostě naštvaná. Kvůli němu.

Nechtěla jsem s ním strávit víc času než bylo nutné a chtěla se vydat domů, ale to že mě zastaví a bude se dožadovat vysvětlení i on, s tím jsem nějak tak počítala.

,,Hej," položil svou ruku na mé rameno a tak mě donutil zastavit. ,,To mi ani nic neřekneš?" zeptal se.

Koukala jsem se někam za něj do blba. Jasně že NE.
Jenže navázat s ním oční kontakt bylo bohužel potřebné.

,,Jednoduše, nemáš strkat ptáka do cizích lidí," vyprskla jsem, vzala si Molly do náruče a rozešla se pryč. Chudák malá nás mohla jenom pozorovat a viděla jsem, že od slz nemá daleko. Proto jsem taky chtěla být doma co nejdřív. Tohle hold beruško ještě nepochopíš.

Jenže Min mě opět zastavil, tentokrát agresivněji.

,,Nikam nejdeš!" vykřikl a za poutko na mých černých ryflí mě přitáhl. Divím se že se neutrhlo. Molly opravdu vypadala, že se za chvíli rozpláče.

,,Nikam nejdeš dokud mi to nevysvětlíš!" řekl znova hrubě.

,,Nemám ti co vysvětlovat Min Yoongi. Můžeš si za to sám. A teď mě pusť," zavrčela jsem, postavila Molly vedle mě a sáhla po jeho ruce s úmyslem vyháknout ji z poutka.

,,Ne," řekl pevně. ,,Jakožto otec mám právo na vysvětlení a domluvě. A to kurva hodně!"

Ucítila jsem na pravé straně malou ručičku, která se vplétá do mé a vlastník zabořující hlavičku do mého stehna. Volnou rukou jsem Molly pohladila po hlavičce.

,,Stejně jsi nic nevěděl a ani by ses to nikdy nedozvěděl, kdyby sociálka nedělala inventuru! Tak se nezajímej," řekla jsem podrážděně.

,,Maminko," šeptl někdo a když jsem se koukla dolů, viděla jsem uslzenou Molly. ,,Kdo je ten pán?" kníkla. Povzdechla jsem si a sklonila se k ní. ,,Neboj se princezno. Za chvilku to vyřeším ano?" zašeptala jsem ji a její druhou otázku tak nechala rozplynout se ve vzduchu.

Narovnala jsem se a podívala se mu do očí. ,,A co ty vůbec máš právo být takhle hrubej při prvním shledání?''

,,Neřekl bych, že je to první shledání když...'' ukázal na Molly.

,,I tak ti to může být putna. Pojď Molly, půjdeme.''

,,No počkej!'' chytl mě za rukáv. ,,Kdo jsi? Kdy, kde a jak? Jak...jakto, že...no ta malá...nevzpomínám si že bych...'' Povídal páté přes deváté, úsilím sehnat si nějakou informaci.

,,Laskavě nás nech být. Dělej prostě, že se nikdy nic nestalo. Tečka.''

Obrátila jsem se zády i s Molly a nechala ho tak zmateného stát před budovou sociálního úřadu. Jen ať si vzpomene sám, i když tomu moc šanci nedávám.