You Need Me ✓

33. kapitola

,,Wow," vydechla jsem úžasem. ,,Jak jste na tohle místo přišli?" zeptala jsem se jich a s Molly v rukou obdivovala tu krásu.

,,Jednou jsme si udělali takový menší výlet po parcích, až jsme objevili toto. A mysleli jsme si, že by se ti to mohlo líbit. Navíc je dneska až na tu zimu pěkně, takže se slunce krásně spojuje v odrazu s jezerem a okolními rostlinami," promluvila nadšeně Yunjin a položil jednu svou ruku kolem mých ramen. To samé udělal Hyun, akorát z druhé strany.

Celý den byl nabitý skvělým programem, až jsem si sotva povšimla, že je podvečer.

Ráno jsme šli do té snad nejlepší cukrárny co byla Soulu na snídani, kde se Molly stihla ušpinit, ale nikomu kromě mě to zjevně nevadilo.

Nojo, však ono se to SAMO vypere že?

Poté jsme se vydali navštívit stará místa, kde jsme my tři prožili společné - a za mě, nejlepší chvíle. Nebylo jich hodně, ale ani málo.

Po menší procházce a co se naše žaludky ozývaly, jsme se rozhodli naobědvat se. Hyun našel jednu restauraci ve starém stylu Asie. A jídlo tam bylo moc dobré.

S plnými břichy jsem se prošli dlouhou, sakurouvou alejí v parku, který byl hned u restaurace. Byla nádherná a když nám vytrávilo, přišel čas na zábavní park, v kterém jsme strávili tři hodiny a jim by to nebylo málo, kdybych se málem nepozvracela.

Nemám moc silný žaludek, ale na nějakou atrakci mi vlézt nevadí.

Ovšem, nesmí se to přehánět.

A taky pokud to není nějaký extrém.

Potom všem mi zavázali oči a celkem dlouhou cestou vedli mně neznámo kam. No, teď už vím co to je a nemůžu se vynadívat. Je to opravdu krása. Kéžbych se mohla na něco takového koukat pořád.

Můžeš, prolétla mi hlavou myšlenka a mně povadl úsměv.

Během dne jsem si totiž ani jednou nepomyslela na Yoongiho a na to, co se stalo.

A teď...mi ho připomněl mini horizont. Jako v pondělí v tom bytě, který mi dal. Klíčky mám doma v šuplíku a stejně tak tu smlouvu o koupi.

,,Co je?" zeptala se Yunjin.

Zakroutila jsem hlavou. ,,Ale nic. Nic to není," vydechla jsem a dál se snažila užívat pohledu na oblohu.

,,Zase na něj myslíš?" ozval se Hyun.

Yoongi

Stál jsem před dveřmi a sváděl vnitřní boj sám se sebou. Mám zaklepat? Zazvonit? Byl jsem na rozpacích.

Nevím, jak se bude chovat po tom pondělku, ale musím to zkusit. Nebo spíš, chci to zkusit. Ať se děje co se děje.

Od Kooka jsem se dozvěděl, že má dneska narozeniny, a tak jsem se po studiu vydal hned do klenotnictví, kde jsem nechal vyrobit pro ní speciální řetízek.

Zatím to vypadá, že si ji chci koupit, ale tak to není. Dělám to z...lásky. Když se mi znovu objevila v životě, zájem o ní se zase projevil. Chtěl bych se s ní sblížit. Moje mysl se vymkla kontrole a často myslí na to, jaké by bylo s ní a s Molly žít.

Jako matka, otec a dcera.

A jaké by to bylo...s ní prožívat krásné chvilky.

Zakroutil jsem hlavou abych vyhnal své myšlenky a zaklepal. Nic se neozvalo a tak jsem zkusil zazvonit. Jenže ani po tomto činu se neozýval žádný pohyb.

V ruce jsem svíral krabičku s řetízkem a hryž se do rtu.

Jsi nějak moc přecitlivělý.

Sedl jsem si a zády se opřel o dveře. A zase jsem začal přemýšlet. Mohl jsem takhle sedět hodinu, půl hodiny, nebo možná dokonce dvě hodiny, ale nikdo nepřicházel.

S povzdechem jsem se zvedl, ještě jednou pohlédl na vstupní dveře a pak se pomalu lajdavým krokem spustil po schodech dolů.

Co asi dělá?

Má narozeniny idiote, je jasné, že je bude nějak oslavovat.

Dole v přízemí jsem střetl postarší pani.

,,Oh, copak dělá mladík jako vy, v takovéhle obytné budově? Jste nějaký smutný. Je to snad kvůli děvčeti?" zeptala se zvědavě. Jemně jsem se usmál a něco mě napadlo. ,,Promiňte mi, ale...neznáte náhdou Chung Rin?"

Udiveně se na mě podívala. ,,Myslíte naší Rinie s malou Molly? Oh, jistě že ano. Jsem její sousedka. Chudák holka to neměla lehké," zavzpomínala.

,,Ummm, ano, tuhle," zasmál jsem se nervózně.

,,A pročpak se ptáte?"

Shlédl jsem na krabičku v mé ruce. Je to dobrý nápad? Nemám si to radši nechat? Ne. Tentokrát to udělám.

,,Já jenom, předala byste jí prosím tohle a popřála jí za mě k narozeninám?" nastavil jsem ruku s krabičkou, na kterou pohlédla.

,,Oh, ale jistě. A od koho jí to mám vyřídit?" řekla, když si ode mě přebírala dárek.

,,Stačí, když jí to předáte. Budu vám moc vděčný," uklonil jsem se a vyšel ven s cílem k autu. Nastartoval jsem a vyjel městem do dormu.

Ale když jsem projížděl kolem jednoho parku a zastavil se kvůli koloně, všiml jsem si dvou známých osob.

Byla tam další holka a jeden kluk - při kterém mi hrkla žárlivost. Šli a něčemu se smáli. Ten kluk nesl Molly na ramenou a hopsal jako kůň. Rin se s - očividně její kamarádkou smály a zároveň se dívali na toho šaška s Molly. Vypadali všichni tak šťastně.

Byl jsem tak moc zahleděný, že jsem si nevšiml zelené a probudilo mě až zatroubení. Se zklamáním jsem opouštěl místo a jel do dormu.

Celou cestu jsem se nemohl zbavit pocitu žárlivosti, která čím dál více stoupala.

•••
*Jéminkote, já se uklikla dvakrát. Mianhae.