You Need Me ✓

29. kapitola

Ten byt, byl obrovský. A když říkám obrovský, tak to znamená, že hodně velký. Tak pětkrát větší jak můj, kde jsou sotva čtyři místnosti. A taky byl odsud pěkný výhled na město.

Nehledě na Yoongiho povolení, jsem se po vyzutí okamžitě rozběhla oknu, které pokrývalo částečně zeď od shora dolů. Přilepila jsem se na něj a užívala si ten výhled. Opravdu jsem své dlaně přitiskla ke sklu a s otevřenou pusou se dívala na horizont.

Už od mala jsem milovala pozorovat oblohu nebo něco podobného - obzvlášť západy.

,,Líbí?'' ozvalo se vedle mě a já němě zakývala hlavou na souhlas. Stoupl si vedle mě a dal si ruce do kapes od tmavě šedých tepláků.

,,Upřímně sem moc nechodím, protože jsem většinu času ve studiu a chodím spát do dormu, odkud jdu ráno rovnou na nějaké schůzky nebo tréninky, studio, spát a takhle znova a znova dokola. Sem vlezu jenom když chci být fakt o samotě a vyčistit si hlavu. Jungkook má taky byt, kousek odsud,'' pokývl hlavou někam do dáli.

,,Uhuhm,'' vydala jsem ze sebe a stále pozorovala tu krásu s pootevřenými ústy, čehož si Yoongi všiml, chytl mou bradu a pusu mi zavřel. ,,Nedívej se na to tak. Cítím se pak špatně, že jsem ti to nemohl dopřát dříve.''

Zamračila jsem se a podívala se do jeho tváře. ,,Co tím myslíš?''

Mlčky přešel do kuchyně, která byla propojena s obývákem - tak jako u mě, ale o hodně větší - a vrátil se s něčím v ruce. Byl to nějaký papír a-

A klíče?

Nastavil to přede mě.

,,Chci ti ho dát. Vím, že to neodčiní to co jsem ti udělal a ani to, že jsem ti nijak nepomohl, či jak se potom zachoval,'' řekl a podal mi klíče, které jsem od překvapení jenom hypnotizovala. Pak mi ještě podal papír, který jsem si částečně přečetla.

,,Už jsem to zařídil. Je napsaný na tebe. Žádný nájem, nic. Je už jenom váš, s Molly. A 'ne' nechci  slyšet jako odpověď. Jestliže ti rodiče nebyli schopní moc pomoct, pak jsi sama odvedla výbornou a tvrdou práci, takže si to zasloužíš, okej?'' řekl vážně a podíval se mi do očí.

Měla jsem v tu chvíli velké nutkání mu klíče i s dokumentem vpálit do obličeje a říct mu to 'ne'. Však, takováhle drahá nemovitost...jak to může někomu jen tak dát? Nechápu to. Ano, zřejmě na to má, ale i tak.

,,Y-yoongi, to...já nevím,'' omluvila jsem se mu. ,,Přijde mi to blbý. To že je na světě Molly a je to něco, co nás spojuje neznamená, že-''

,,Rin. Sama víš v čem bydlíte a já to viděl na vlastní oči. Je to sice zlatý průměr, ale tady to bude lepší. Ty budeš mít větší ložnici a Molly zase pokoj. Prostorná koupelna, kuchyň, všechno. A pokud sis všímala cesty tak víš, že ani odsud to do kavárny a školky není daleko, takže můžeš být v klidu.''

,,A-ale-''

,,Shhhhh,'' zastavil mě a přiložil ukazováček na mé rty. ,,Prosím, budu se cítit trochu lépe, že jsem pro vás konečně něco udělal.''

Nevím proč, ale můj zrak se posunul o něco níž, na jeho měkké polštářky. Jako bych přišla o rozum a jednala bezmyšlenkovitě. Nevnímala jsem co dál říkal, soustředila jsem se pouze na jeho rty. Byli jsme u sebe docela blízko, takže nebylo divu.

,,Rin?'' zamával mi před obličejem a já se probrala. Pokroutila jsem hlavou a snažila se vyhnat tu myšlenku.

Vážně jsem ho chtěla...políbit?

Proč mi tak splašeně buší srdce?

,,Chung Rin, slyšíte mě?'' zopakoval pohyb rukou a já se konečně podívala do jeho očí.

,,J-jo,'' vydechla jsem.

,,Fajn, protože ti potřebuju něco říct. A bojím se, že zdrhneš.''

•••

Tak, a odteď díly pouze každou středu, zlatíčka (~￣³￣)~

j-HOPE u enjoyed this shit ⭐️