You Need Me ✓

9. kapitola

,,Udělej si pohodlí,'' oznámila jsem mu a vyzula se. Pomohla jsem dát věci dolů i Molly, která se hned rozběhla do útrob bytu. S Kookem jsme pak došli do obýváku, kde se posadil.

,,Chceš čaj nebo něco takovýho?'' zeptala jsem se. Začal přikyvovat. ,,Ano prosím. A stačí obyčejný zelený se lžičkou medu,'' poprosil. Ještě jsem zaběhla k Molly.

Zaťukala jsem jsem na otevřené dveře a zeptala se: ,,Jdu Kookovi udělat čaj, chceš taky?'' Něco horlivě hledala ve svém uklizeném - teď už rozházeném stole. ,,Ne mami, děkuju.''

,,Dobře,'' řekla jsem. V kuchyni jsem připravila slíbený čaj a když byl hotový, odnesla jsem ho Kookovi.

,,Děkuju,'' řekl, když jsem ho před něj postavila na stůl.

,,Nemáš zač,'' odpověděla jsem a taky se usadila na gauči. Z chodby se začal ozývat dupot a zanedlouho Molly hupsla mezi nás na gauč. Rozložila si pastelky a papíry.

,,Budeš si se mnou malovat Jungkookie? Prosím,'' vyhrkla a chytla jeho ruku. Zmateně po mně hodil očkem, tak jsem se ho zeptala. ,,Kreslíš nějak?''

Nejistě přikývl. ,,Dá se to tak říct. Rád občas něco namaluju a nakreslím, když mám čas.''

Zákeřně jsem se usmála a pokračovala: ,,Tak to si to užij.'' Mrkla jsem na něj a vzala jsem si z tácku čtvereček buchty, kterou jsem taky přinesla. Jungkook mě pořád nechápavě pozoroval. S chutí jsem se zakousla do sladkosti a s úsměvem jsem mu to potom dořekla.

,,Pokud jde o kreslení, stane se z Molly malej ďáblík a je schopná tě utahat jenom na kreslení. Miluje totiž házet svoje nápady na papír. A ještě více se těší, pokud ví, že protějšek umí hezky malovat.'

~

,,Yaaaah! Já už nemůžu!'' třískl hlavou o stůl.

,,Ale Jungkookie, ještě chybí dodělat-''

,,Ty!'' přerušil Molly a ukázal na ní.

,,Ty, jsi strašně hyperaktivní dítě a ďábel v jednom! Jak můžeš vydržet vkuse s takovou energií pět hodin?!'' vykřikl zoufale, na což se Ly jenom smála.

,,Já tě varovala,'' zvedla jsem svůj pohled od knihy. Hned se naštvaně pobouřil.

,,Ty na mě ani nemluv! V klidu si tu sedíš a čteš knihu, mezitím co mě poráží malý dítě!''

,,Nezapomínej, kdo šel do toho dobrovolně a ještě se vychluboval, že to zvládne a že není možný, aby ho utahalo čtyřletý děcko,'' připomněla jsem mu.

,,A  já jsem sakra mohl vědět jak, že k tomu si bude chtít hrát na honěnou?!'' vydechl zoufale a zamračil se. Podíval se na Molls a znovu na ni ukázala prstem. ,,Právě jsem se urazil, ale to jen abys věděla, jasný?!''

Molly ho vůbec nebrala vážně a naopak se ještě víc rozchechtala a chtěla se k němu přitulit.

,,Nech mě,'' řekl uraženě. Ly se nedala a se smíchem se mu snažila vecpat mezi ruce, které měl zkřížené na hrudi.

,,Říkám, nech mě být,'' zopakoval, ale najednou se začal usmívat taky. Povalil ji na zem a začal Molly lechtat. Tentokrát to byla ona, kdo chtěl, aby ho protějšek nechal být.

,,Nechci!'' vyplázl na ni jazyk.

,,Jungkookie prosím! To stačí! Počůrám se!'' vykřikla a skoro až smíchy brečela. Chtěl něco říct, ale vyrušilo ho zvonění mobilu. Jeho mobilu.

Přestal a zvedl příchozí hovor.

,,Jo?''

,,Jsem v pořádku.''

,,Ježiš klid, nikdo mě neunesl.''

,,Yah, nejsem už malý dítě!''

,,Však jo.''

,,Já vím hyung, už jdu,'' protočil očima a s tímto típnul.

,,Promiň Rin,'' zvedl se a omluvil, ,,ale už budu muset jít. Shánějí se po mně.''

Chápavě jsem přikývla a šla ho vyprovodit. Obouval se, když přiběhla už i Molly. ,,Jungkookie? Kam jdeš? My jsme ještě nedohráli ani nedokreslili!'' zděsila se.

Na to se zasmál a po zavázaní si druhé tkaničky ji chytl a vzal  do náruče. ,,V klidu princezno. Neodcházím navždy. Jen se po mně někdo shání. Nikdo neříká, že se mi dva už nikdy neuvidíme,'' cvrknul ji do nosu.

,,Ale přijdeš ještě někdy, že jo?'' našpulila rty.

,,Když mi to tvoje máti dovolí a já budu mít čas, tak není žádný problém.''

,,No dovol?'' okřikla jsem ho. ,,Jaká máti? Pffft.'' Jungkook se společně s Molly zašklebili. Postavil ji na zem a ještě tu malou dračici objal. ,,Přijdu, to ti slibuju, ale nikomu to neříkej, jo? Nebo si tě unesu a půjdeme spolu někam do hračkářství,'' zašeptal schválně nahlas.

,,Yah, já jsem tu taky,'' obořila jsem se. Zvedl se a oblékl si bundu. Podíval se na mě a rozpřáhl ruce.

,,Pojď na mnou hruď mamino. Taky ti musím poděkovat za pohoštění,'' zářivě se usmál.

,,No to nevim,'' odfrkla jsem. Na to nereagoval a sám mě obejmul tak, až mě skoro udusil, kdybych se neozvala.

,,Pořád platí to, co jsem ti předevčírem řekl,'' zašeptal tak, aby to Molly neslyšela a odtáhl se. Ještě se naposledy rozloučil, poděkoval a odešel.