You Need Me ✓

30. kapitola

,,Proč bych měla utíkat?'' zeptala jsem se nechápavě, když jsme se posadili na pohovku.

,,Řekněme, že to je moje tajemství ohledně tebe,'' řekl, spojil si ruce a nervózně si začal kousat ret.

,,Mě?'' Přikývl.

Ohledně mě? zopakovala jsem si v duchu. Je to něco hrozného? Něco jsem provedla? Doufám že ne.

Podrbal se na hlavě a zadíval se někam do neznáma. ,,Aish. Takhle nervózní jsem byl naposledy před debutem,'' zamumlal nespokojeně.

,,No, takže kde bych začal? Heheh,'' zasmál se nervózně. ,,Asi tím, že si tě pamatuju.''

Jungkook

Dotrénovali jsme s Jiminem a Hobim poslední kousek nové choreografie. Zpocení a unavení jsme pak spadli na podlahu a popadali dech, protože jsme takhle jeli asi už čtyři hodiny. Zadíval jsem se do stropu a přemýšlel.

,,Myslíte, že to dneska udělá?''ozval se Hobi.

,,Kdo?'' zeptal se Jimin, který se překutálel na bok, aby na něj lépe viděl.

,,Yoongi. Myslíte, že to Rin dnes řekne?'' odpověděl mu.

,,Musí se jí přiznat, aby to nějak strávila. Už je na čase pokud chce s ní do vztahu,'' řekl jsem bezmyšlenkovitě a hned si rukou zakryl pusu.

Kreténe, víc toho vyžvanit nechceš?!

Vyšvihl jsem se do sedu a stejně tak i oni dva.

,,Co jsi to řekl?'' vyhrkl Jimin.

,,N-nic,'' řekl jsem a šel se napít, jenže ty dvě slepice si nedaly pokoj a došli ke mně. Odšrouboval jsem víčko láhve a přiložil ústa k hrdlu.

,,Řekl jsi, do vztahu? Jako Yoongi? Jako náš Yoongi? A myslíš vztah jako ten vztah?'' sypal jednu otázku za druhou Hoseok.

Odpojil jsem láhev od svých rtů. ,,Dělejte, že jsem nic neřekl a VY si to necháte pro sebe."

Rin

Za dnešek jsem již po druhé uvolnila svou dolní čelist.

,,To není pravda,'' hlesla jsem, ale jeho následující řeči mě přesvědčily o opaku.

,,Je to pravda Rin. Je. A já ti to chci říct celé z mého pohledu,'' povzdechl si a začal.

,,Ten den, nebo vlastně večer, jsem si tě všiml už na koncertu, protože jste byly - zřejmě - s tvou kamarádkou v první řadě. Nevím jak, ale něčím jsi mě zaujala a...heh, zalíbila. Pak jsme během jedné písničky navázali oční kontakt a ty ses usmála tak, že mi to utkvělo v srdci. Snažil jsem se potom věnovat pozornost koncertu, ale bylo to obtížné," odmlčel se a podíval se na mě.

Asi čekal nějakou první odezvu, ale já jen zaraženě seděla a dál poslouchala.

,,No, byl jsem strašně rad, když jsem tě zahlédl na afterparty," rozhodl se pokračovat, když jsem nijak nereagovala.

,,Ale objevila ses, když už jsem měl něco málo napito. Nebyl jsem opilý, jenom jsem byl už v náladě. Celej večer jsem z tebe nespustil oči, ale nemohl jsem za tebou jít. Nesměl jsem. Vlastně nikdo z nás sedmi nemohl jít dobrovolně si pokecat s fanouškama, jenom když za námi přišli sami, jsme mohli s nimi mluvit."

,,Tak jsem jenom dál seděl a popíjel, když tu jsem si všiml, jak se zvedáš od stolu. Využil jsem té příležitosti a následoval tě. Potom...víš co se stalo. A to už jsem pod vlivem částečně byl, ale nechtěl jsem to udělat, nechtěl, věř mi," zakroutil hlavou.

,,Ale jak jsem říkal, byl jsem mladej a blbej a pod malým vlivem. A chtěl jsem s tebou nějaký spojení, aspoň kousíček. Jenom se tě třebaže dotknout, té sametové, bezchybné kůže nebo ti říct ahoj. Ale netušil jsem, že to spojení bude až tak silné," uchechtl si a prokřupal si prsty.

,,Když jsem se následující ráno probudil, vzpomněl jsem si a začal sám na sebe nadávat. Jak jsem mohl udělat něco takového? Někomu tak nevinnému?"

,,Sám sobě jsem se hnusil. Čas šel dál a já se na tebe snažil zapomenout, ale nešlo to. Párkrát jsem si tě chtěl najít a zkontaktovat se, ale neudělal jsem to. Zbabělost a strach byli větší. A pak samozřejmě taky práce, díky které jsem na to nakonec zapomněl. Jenže potom jednoho dne...se objevil ten dopis, který mi tě vrátil do mysli. S bonusem navíc," poslední větu šeptl.

Seděla jsem zamrzle pořád na tom stejném místě, kdežto Yoongi se neustále ošíval.

Nemohla jsem uvěřit tomu, co z něj vyšlo. Divte se, že jsem čekala cokoliv, ale tohle na seznam rozhodně nepatřilo.

Nepatřila tam lež. Nepatřilo tam divadlo, ani tak hluboká minulost. Prostě ne. Nepochopila jsem to.

On o mně věděl už tenkrát?

No jasně že si pamatuju to, jak se na mě ten kocert podíval a taky mi od té chvíle strašně busilo srdíčko, které přestalo projevovat náklonnost a úctu tehdy, kdy mě zatáhl na záchody.

Postavila jsem se na nohy a podívala se mu hluboce do očí. ,,Odvez mě domů."

,,Co?"

,,Prosím Yoongi," stiskla jsem k sobě oční víčka, ,,odvez mě domů."

Asi sám se sebou bojoval, ale nakonec povolil a povzdechl si. ,,Jo, jasně, chápu," svěsil smutně hlavu a taky se postavil. Díval se do země. Pravou rukou si přejel po levém loktu a promluvil.

,,Tak pojď."

•••

Pamatujete na má nedělní slova?
( ͡° ͜ʖ ͡°)

Pokračování příští středu ☺️

j-HOPE u enjoyed this shit ⭐️