You Need Me ✓

1. kapitola

Rin
,,Rin, už to máš?" nakoukl do kuchyně Hyun. ,,Ještě ne," povzdechla jsem si a dávala na dort jahody. ,,Dobře, já jenom, že Choi už má objednávku a víš že jsme proslulí čerstvostí," připomněl mi.

,,Jo, já vím," řekla jsem. ,,Dej mi ještě pět minut."

,,Dobře," odpověděl a zalezl zpět ke kase. Dokrájela jsem poslední kousky jahod, poté je dala na dort a i s ním jsem se vydala k pultíku s výlohou, kde si zákazníci k ranní kávě vybírají naše zákusky.

Věděla jsem kdo si tento dortík pokaždé dává, a proto mě nepřekvapilo, když se tam postarší dáma objevila.

,,Oh, zdravím Rin. Jak se dnes máš?" zeptala se a čekala, až jí kousek ukrojím. Nasadila jsem při práci úsměv a popadla nůž.

,,Ale jo paní Sonmi, jde to. Co vy? Jak jste na tom s knihou?" s úsměvem jsem kousek dortu dala na talířek a následně jí ho podala.

,,Děkuji." Převzala si ho. ,,No. Už bude dokončená, tak jestli chceš, můžu ti pak zase jeden výtisk dát," zasmála se a já s ní. ,,Velmi ráda si ji přečtu."

Sonmi si vzala svou objednávku ke stolu a já šla s ní, protože jsem měla už vše hotové. No...spíš napečené. Jsem tu už od rána, což znamená, že začínám v pět. Teď je něco kolem deváté. Pokaždé si se Sonmi takhle ráno sednu a aspoň se i v klidu nasnídám, když to ráno nestíhám.

Musím vždy připravit Molly a následně ji odvést do školky. Jsem opravdu ráda, že má tahle školka otevřeno i takhle brzo. Nevím co bych jinak dělala, peníze potřebuju a s tímhle platem to mám těsně na splacení nájmu a těch kravin kolem.

Taky jsem ráda za lidi z kavárny. Jsou milí a i když jejich pomoc většinou odmítám, stejně mi pomůžou až je to někdy otravný. Jako bych neměla ani na rohlík.

Jsou to mí jediní přátelé, včetně paní Sonmi, která je prý naše stálá zákaznice od doby, kdy jsem jim nastoupila do kuchyně.

Hyun mi připravil kávu a podal toasty, které tu každý čtvrtek sobě i mně udělá, mezitím co se věnuju zákuskům.

,,A co Molly? Dlouho jsem tu malou ďáblici neviděla. Kdy ji zase vezmeš do práce?" napila se své kávy.

,,Příští týden mají mít prázdniny, tak snad to vyjde," kousla jsem si do toastu. ,,Molly vás má moc ráda. Když oznámím že půjde se mnou do práce, pokaždé se ptá jestli tam bude teta i Sonmi," zachechtala jsem se a Sonmi se mnou.

,,I já mám ráda ji. Stejně jako tebe Rin. Jste jako moje dcera a vnučka," plácla mě po ruce. Začervenala jsem se. Potěšilo mě to co řekla.

Najednou přiběhl Hyun s mobilem v ruce. ,,Rin, tohle je pro tebe," řekl splašeně. ,,Co se děje?" zamračila jsem se a mobil si převzala. Jen pokrčil rameny.

,,Prosím?" ozvala jsem se šla dozadu pro místo pro personál, kde je klid.

,,Jste Rin Chung?" promluvil ženský hlas.

,,Ano, jsem. Stalo se něco? Kdo volá?"

,,Tady Choi Kim ze sociálního úřadu. Potřebuji abyste se dostala zítra na adresu, kterou vám zašleme."

Myslela jsem že přestanu dýchat.

Sociálka?

To ne. To...snad ne.

,,A-a - t-to-"

,,Zítra na desátou hodinu ranní přijďte i s dcerou. Nashledanou slečno Chang," s tímto zavěsila.