You Need Me ✓

10. kapitola

Uběhl týden od návštěvy Jungkooka a Molly se na něj začíná vyptávat čím dál více. Dokonce jsme společně s Jeonem navázali konečně nějakou komunikaci přes zprávy a zjistila jsem, že si docela rozumíme.

Možná to je proto, že jsme skoro stejně staří.

Psal mi, že se chtěl znova dostavit, ale s programem mu to nevychází a taky mám pozdravovat Molly, které byla z toho nadšená.

Počasí dneska naopak přálo a byl tu i celkem klid. Z mého přemýšlení mě vyrušilo odkašlání.

,,Oh, promiňte,'' omluvila jsem se nově příchozímu a postavila se za pult. ,,Co si dáte?'' nahodila jsem úsměv a čekalo mě pěkné překvapení, když si člověk naproti mně sundal roušku.

,,Yoongi?'' hlesla jsem a zamračila se.

,,Ano, to jsem já, takže bych rád, kdybys to neříkala,'' odpověděl.

,,Co tu děláš?'' zeptala jsem se stroze a zakousla se do rtu.

,,Máš čas?''

,,Neodpovídej na otázku otázkou.''

,,Tak máš?'' nedal se. Povzdechla jsem si a přejela si jazykem po rtech. Dívala jsem se na hodiny, které byly pověšeny na zdi naproti vchodu.

Ani jsem si neuvědomila, že od posledního setkání jsem na sociálku vůbec nepomyslela.

,,Yunjin?!'' zavolala jsem na svou kamarádku a zároveň pracovnici. Vyběhla ze skladu. ,,Ano?''

,,Mohla bys to za mě na chvíli vzít?'' zeptala jsem se.

,,Jasně, ale proč- ... aha,'' řekla, když si všimla Yoongiho. ,,Vezmu to za tebe Rin, ale vrať se co nejdřív.''

Přikývla jsem, sundala si zástěru a vydala se za Yoongim, který mě vedl neznámo kam. Proplétali jsme se v tichosti různými uličkami města, až jsme se dostali na nějaký kopeček v parku, odkud bylo vidět na kousek velkoměsta. Bylo tu i pár laviček se stoly.

Zmateně a zároveň tázavě jsem se na Mina otočila.

,,Co tu děláme? Takhle se včas vrátit nestihnu,'' postěžovala jsem si.

,,To byl taky účel,'' protiřečil mi.

,,Yah! Ty bastarde-''

,,Přestaň mě vraždit pohledem,'' utnul mé menší vyšilovací divadýlko, které bylo ale podle skutečnosti. Stáli jsme u zábradlí, které tam bylo aby nikdo s kopce nespadl.

,,A chtěl jsem si promluvit,'' dodal. Podívala jsem se na něj. ,,Promluvit? A to jsme si nemohli promluvit v kavárně? Nebo jenom KOUSEK od kavárny?''

,,Ne nemohli,'' opět mě odbyl a konečně se postavil čelem ke mně.

,,Výborně,'' uchechtla jsem se, ,,tak to si promluvit nemusíme vůbec,'' řekla jsem a chtěla se otočit na patě a odejít. Chytil mou ruku, za kterou mě přitáhl zpět na původní místo a nepouštěl ji.

,,Vidíme se po třetí v životě a ty děláš, jako bych byl tvůj známej a podvedl tě.''

,,Sice jsi mě nepodvedl, ale za to něco udělal!''

,,A stěžuješ si?'' řekl a to mě umlčelo. Sice to s rodinou nebylo nejlehčí, ale Molly bych se nedokázala vzdát, ani jí jakkoliv křivdit.

,,Tak vidíš,'' řekl a pustil mou ruku, kterou jsem si promnula. Byl to docela silný stisk.

,,Když jsi tak chytrej, proč ses neozval dřív?''

,,Vím určitě, že by ses vzpírala víc než teď. A já nemám náladu na protivný ženský. A ještě jsem měl moc práce.''

Tato věta mě donutila se ironicky zasmát. ,,Ty že nemáš náladu? A co potom já? Promiň, ale tys nenosil dítě devět měsíců v břiše a ani se nemusel potýkat s následky!''

,,Ubližoval ti snad někdo?'' vypustil a na to jsem nic neřekla.

,,Tak ubližoval?'' zopakoval přísněji. Ano. Sice ne tolik, ale mně to psychicky rozhodně ublížilo.

,,To není tvoje věc,'' odbyla jsem ho.

,,Rin, mám sakra právo vědět co se dělo a co se děje.''

,,Na to jsi měl myslet dřív,'' řekla jsem znechuceně. ,,Kdes potom teda byl?''

,,A já snad věděl že se stala taková věc?! Rin, podívej. Je mi to líto a to co se stalo, se stalo. Teď máme na krku nějaký lidi, který nejsou spokojený s tím, že Molly neměla zapsanýho otce a ty svině se v tom museli hrabat a zašli až někam do výzkumky na DNA.''

,,Nemuselo by se to stát, kdyby jsi to neudělal.''

,,Ale já ani nevím jak se to stalo! A ty mi to nechceš nijak vysvětlit. Nebo teda, zatím to tak nevypadá. Mám na krku takhle důležitou vinu, která by mohla totálně zničit-''

,,Vinu?!'' vykřikla jsem, protože jsem se už neudržela.

,,Vinu?! Děláš si srandu?! Molly není vina! Dobře, možná z jedný strany jsem na tebe naštvaná hlavně tím JAK se to stalo, ale na tu druhou musím poděkovat, že mi do života vstoupila. Tak ji laskavě nenazývej vinou!''

,,To nedělám. Nejsem zas takový kretén, abych to nechal na holičkách. Jen mě prostě překvapilo, když mi jeden den došel ze sociálky dopis a já byl úplně posranej, protože jsem nevěděl proč mi přišel!'' přiblížil se.

Chytl mě za ramena a zatřásl s nima. ,,Sakra ženská uvědomuješ si za co musím pykat? Víš vůbec kdo já jsem? Jestli to za necelých pět týdnů nevyřešíme, tak z toho může být pěknej skandál!''

,,Můžeš si za to sám a vím moc dobře kdo jsi,'' odstrčila jsem ho mírně. Byl překvapený. ,,Cože?''

,,Slyšel jsi.''

,,No tak - tak proč to teda - yah,'' vjel si rukou do vlasů. ,,Opravdu moc tě prosím, abychom to vyřešili a hlavně si taky máme toho určitě hodně říct. Nevím jak ty, ale já mám spoustu otázek.''

,,Já mám pouze tři otázky.''

,,A nechceš na ně znát odpověď? Já na ty svoje jo,'' řekl pevně. Jelikož jsem měla hlavu otočenou na město, uchopil mou bradu a prudčeji si ji otočil k sobě tak, abychom si dívali do očí.

,,Rin-''

,,O můj Bože to je Min Yoongi!''