You Need Me ✓

36. kapitola

Pomalu přežvykujíc jsem se dívala na ty dva, co večeři doslova hltali. Oproti nim jsem se v jídle sotva přehrabovala a občas si strčila nějaký ten kousek do úst.

,,Nikdo vám to nesní,'' rozhodla jsem se po několika minutách projevit konečně svou existenci. Oba se zastavili v jezení a pohlédli na mě, pak na sebe a znovu se pustili do večeře. Protočila jsem očima a zvedla se.

Otec a dcera, jako kopie.

Hlad jsem moc neměla, takže jsem svou porci odložila na stranu a přemohla se jít uklidit nádobí a linku. Utírala jsem zrovna desku, když se mi omotaly cizí paže kolem pasu. Položil si i hlavu na mé rameno.

,,Děkuju za večeři," šeptl a nadále mě objímal.

Myslela jsem, že bude zticha a jen se připojí svou přítomností, ale když jsem nic neříkala, pokračoval. ,,Ty se nezlobíš?"

Přestala jsem utírat a povzdechla si. ,,Proč bych se měla zlobit?" zamumlala jsem a lehce se zamračila, což nemohl vidět.

,,No já nevím tak třeba...za tu pravdu z minulosti," řekl obávajíc se mojí reakce.

Praštila jsem s hadrem a otočila se na něj, tím pádem se jeho stisk uvolnil.

,,Hodně jsem přemýšlela, hodně. A došla jsem k tomu, že nemá cenu to řešit. Prostě co se stalo, stalo se. Už to nevrátíš. Možná kdybys byl fakt hajzl, tak dále vyvádím, ale i přes to tvoje tajemství, nemám extra důvod to dělat. A pokud jde o Molly, jsi oficiálně její táta. Ona není tak blbá, aby to nepoznala, Yoongi. Takže prosím, neřešme to už ano? Neřešme.''

Vydechla jsem přebytečný vzduch a ještě se na patě ke dřezu, kde jsem špinavý hadr opláchla. Nijak jsem nevěnovala pozornost Yoongimu, až když opět promluvil.

,,Jo? Tak to bychom mohli začít odznova, ne? Co myslíš?'' pronesl zvláštně a za boky si mě k sobě nejen otočil, ale i přitáhl. Pootevřela jsem pusu a hloupě na něj hleděla. ,,Co? Jak jako o-odznova?''

Trochu jsem pohnula hlavou dozadu, když se svým obličejem přibližoval. ,,No přece od začátku.'' Podíval se mi vyzývavě do očí. Nedokázala jsem z něj vyčíst, co tím myslí, jelikož má mysl trochu ubíhala ohledně něj i někam jinam.

,,Rin. Tak ti to řeknu narovinu, ano? Já, mám o tebe zájem. Měl jsem ho už dříve a mám ho i teď. Ale tentokrát to nenechám jen tak, chápeme se? Ty, a já, bych velmi rád viděl v budoucnu někde společně, i s Molly.''

Byla jsem dokonale zaskočená. Cítila jsem, jak se mi krev hrne do tváří a Yoongi si toho bohužel všiml.

,,No nene, ty se červenáš!'' ukázal prstem a nechal na svět vyplout svůj úsměv. To mi ještě přitěžilo, a tak jsem si položila ruce na tváře, čímž jsem červenání zakryla. ,,Ne, nečervenám.''

,,Ale ano! A víš co to znamená? Že nejsi proti! Chung Rin, ty mě překvapuješ.''

Po jeho prohlášení jsem rychle záporně zakroutila hlavou. Nevím kdy se takovéto city k němu objevily, ale jaksi už jsou bohužel na světě.

Nebo bych měla říct spíš, bohudík?

,,Ne ne ne ne ne a ne. V žádném případě to není pravda. Ne.''

Na povrch vybublal jeho smích a já ho praštila do hrudě. ,,Nech toho, víš jak je to trapný a zároveň frustrující?'' fňukla jsem. Rozpohybovala jsem své nohy a došla pro jejich špinavé talíře, které jsem taky uklidila.

,,K tomu, jak můžeš vědět, že budu chtít začít odznova zrovna takhle?'' pronesla jsem na jeho osobu.

,,Protože jsem to řekl a protože ti pravděpodobně nejsem u prdele,'' zkřížil si ruce. Opíral se o linku a na rtech mu stále zářil jeho ledabylý úsměv.

,,A to usuzuješ na základě červených tváří? Co když to bylo od vzteku?''

,,To ti nevěřím, takže vyklop pravdu ven.''

,,Stále nevím, co tím myslíš.''

,,Ale víš,'' přisunul se a drknul svým bokem do toho mého. Lehce jsem vyjekla, protože to nebylo nečekané. ,,Yah! Přestaň se culit jak idiot a radši mi pomoz uklidit.''

,,Uklidit?'' uchechtl se pobaveně. Nadechovala jsem se k odpovědi, ale pak jsem se rozhlédla kolem sebe a uvědomila si, že je vše na svém místě čisté a uklizené. Pusu jsem hned zavřela.

,,Rin, nejsi dobrý lhář,'' poplácal mě po hlavě. Nezaujatě jsem mlaskla. ,,Výborný. A ty s tím jako hodláš udělat co? Pořád nemáš důkaz,'' protočila jsem očima.

Čekala jsem jak zareaguje a dokonce i další nějakou jeho poznámku, nebo pošťouchnutí, ale to jsem se zmýlila, když uchopil mé tváře a pomalu se začal sklánět.

•••

A já si říkala, že bych se dnes uklikla ještě jednou, ale po zjištění konce, se mi do toho nějak nechce 🤔 ㅋㅋㅋ

j-HOPE u enjoyed this shit ⭐️