You Need Me ✓

18. kapitola

,,Strejdo? Můžu jít s tebou do studia?"

Molly na židli pohupovala nožičkama a spokojeně jedla oběd, který navařil Jin s Kookovo pomocí. Namjoon se na její otázku roztomile usmál tak, až mu byly vidět jeho ďolíčky. ,,Někdy ano Molly."

Na to jen nadšeně zatleskala ručičkama a s chutí pokračovala v obědvání.

,,A co ty Rin? Pracuješ někde nebo studuješ?" optal se Jimin.

,,Noo...pracuju. Chtěla jsem jít na univerzitu, ale..."

,,Ale pak měla maminka mě."

Molly slezla s úsměvem ze židličky a přihupkala ke mně. Vylezla mi na klín, dala pusu na tvář a pak mě objala. Docela mě překvapilo, že si to dokázala domyslet sama a nebyla jsem jediná. I kluci se zarazili.

Najednou se ozvalo třísknutí, jako by někdo hodil příborem nebo hůlkama o talíř, či misku. Otočili jsme se na viníka a spatřili Yoongiho, který to opravdu udělal. Bylo vidět, že je podrážděný.

Prudce se zvedl a pak nám neznámo kam odešel. Z dormu šel pryč, jelikož bylo slyšet zaklapnutí vchodových dveří a taky to, že si bral klíče.

Malá se zalekla. ,,Mami? Co se stalo s Yoongiem?" podívala se na mě psíma očkama. Povzdechla jsem si a provinile svěsila hlavu.

,,Budeš ještě papat?" zeptala jsem se jí. Záporně zakroutila hlavou.

,,Tak si bež nachvilku hrát do obýváku s panenkou co sis přinesla ano? My tam za tebou pak přijdeme." Pohladila jsem ji po vláskách.

Když byla pryč ze zorného pole, podívala jsem se na kluky, kteří tuto situaci pozorovali.

,,Moc se omlouvám. Takhle jsem to říct nechtěla, ale když-"

,,My to chápeme Rin. Neboj. Akorát se musí na něj pomalu. To že zjistil...ty víš co...byl pro něj šok stejně jako pro nás. On to vstřebá, jen mu musíš dát čas," pronesl Namjoon.

Taehyung
Jen jsem mlčky seděl a přežvykoval.

Zajímalo by mě, zda někdy Yoongi Rin řekne pravdu o tom, jak to s ním tenkrát doopravdy bylo.