You Need Me ✓

22. kapitola

,,Takže,'' promluvil jako první. ,,Je to blbá otázka, ale...zřejmě spím na gauči že?'' skousl si ret a podíval se do země, při tom si strčil ruce do kapes šedých tepláků.

Na to nemám srdce...

,,Ummm, vlastně...'' přešlápla jsem na místě, ,,vlastně jsem přemýšlela že...je mi to zkrátka blbý tě tam nechat spát. ''

,,A to znamená?...'' Věta upoutala jeho pozornost. Zvedl hlavu a pomalu se ke mně přesunul.

,,Nooo...tak asi - asi že budeš normálně se mnou v ložnici?'' Pokusila jsem se o úsměv, který mi ale dlouho nevydržel a já si nervozitou začala hrát s prsty.

,,Proč ten otazník?'' Opět se o kousek přiblížil. Teď stál těsně přede mnou a já mohla cítit jeho teplý dech na tváři. Prudce jsem zavřela oči a vzdálila se. ,,Prostě spíš u mě v ložnici.'' Řekla jsem to co nejrychleji a moje kroky smiřovaly ke koupelně, abych se osprchovala. Slyšela jsem z povzdálí jeho smích.

,,Takže tu tašku si zřejmě přesunu tam, že?''

Na to jsem mu neodpověděla. Rychle jsem spáchala hygienu a s pyžamem na sobě, které se skládalo z XXL košile a volných pyžamových kalhot, jsem se poté ocitla u sebe v pokoji. Yoongi tam seděla na posteli, opřený o rám a něco dělal na telefonu. Vypadal u toho dost soustředěně.

,,Ehm,'' odkašlala jsem si, ,,můžeš jít.'' Cukl sebou, ale vstal a šel. Já si mezitím zamyšleně lehla na záda na matraci a jen tak koukala do stropu.

,,Hmmm, to bude ještě na douhou dráhu,'' vydechla jsem.

Přemýšlela jsem o všem. O rodině, lidech z kavárny, sociálce, Sonmi, Molly, o klucích ze skupiny včetně Yoongiho. A v neposlední řadě o tom osudném dni, kdy Molly vznikla. Někdy mě napadá, jestli byl tenkrát opravdu pod vlivem nebo ne, jestli si mě opravdu nepamatuje - i když, kdo by si v tomhle stavu pamatoval. Hlavně to je už skoro pět let a on je slavný.

Tak mě napadá, že malá bude mít už za chvíli narozeniny-

,,Nad čím dumáš?'' vytrhl mě chraplavý hlas. Cukla jsem sebou.

,,Umm, nad ničím.'' Uchechtl se a ručníkem si sušil vlasy. ,,Jasně, nad ničím. To povídej Santovi.''

Mlčky jsem si zalezla pod peřinu a - uvědomila si, že je pouze jedna. Sice velká, ale jedna. A já jinou nemám, protože jsem ji nikdy nepotřebovala. Musela jsem vypadat buď jako rajče, nebo bílá jako stěna. Yoongi si všiml mého obličeje a zeptal se: ,,Je ti dobře?''

Nedůvěřivě si mě přeměřil pohledem a pak se zastavil na oné věci z látky. ,,Aha...'' zamumlal.

,,No, snad ti to nevadí.'' Řekl to tak zřejmě a prostě, jako by to bylo na denním pořádku. V tu chvíli mi přišel drzý jako nikdy. S mlčením jsem sledovala jak přechází k posteli a zalézá si pod deku vedle mě. Určitě jsem působila jako idiot.

,,Co je?'' zeptal se, když se přikrýval. ,,Jako pořád si můžu lehnout na gau-''

,,NE TO JE DOBRÝ.''

Okamžitě jsem si přikryla pusu rukou, jelikož jsem to řekla víc nahlas, než jsem měla v plánu. Přimhouřil oči. ,,Dneska jsi fakt nějaká divná.'' Řekl to spíš pro sebe.

Tak díky.

Ulehla jsem zpět na záda, kde jsem nějakou dobu setrvala. ,,Ummm, t - tak, asi dobrou noc,'' šeptla jsem a opatrně se k němu otočila zády a nalepila se co nejvíc na kraj.

,,To se mě bojíš?'' pochechtával se potichu. Nic jsem neříkala.

,,Asi už taky spíš...'' šeptnul si se spojením 'dobrou noc'.Hodiny na mé straně ukazovaly už půl jedenácté a oči se mi klížily. Zavřela jsem je a pomalu už opravdu usínala, když se náhle ozvalo prudké šustění deky. Pocítila jsem teplo a něčí ruku kolem pasu.

,,Nechci tě pustit. Tohle jsem chtěl udělat už tenkrát,'' Šeptal. Stejně jako Molly, i mně dal pusu, ale na spánek.

Tenkrát?...