You Need Me ✓

40. kapitola

Toto bude trochu jinačí, tak snad nevadí :)

,,Moc se za ně omlouvám," zamumlala zničeně Rin. Chytla se svého loktu a shlédla dolů. Přitáhl jsem si její sklíčené tělo k sobě do objetí, které mi oplatila. Hladil jsem ji konejšivě po zádech a doufal, že ji to aspoň trochu uklidní.

,,To nic. Nelam si s tím hlavu. Vlastně mají i pravdu, jsem sobecký idiot. Myslel jsem na své dobro místo na následky, které by mohly později vzniknout.''

,,Yoongi, to neříkej,'' podívala se na mě. Mohl jsem si všimnout jejích lesklých očí a můj nenucený pohled sjel o něco níž. Neodolal jsem a přitiskl své rty na její. Polibek byl pomalý a jemný, nikam jsem nespěchal. Zahřálo mě u srdce, když se nenuceně hned přidala.

Rin

I když jsem byla rozrušená, část mě se začala uklidňovat díky Yoongiho přítomnosti. Byla jsem ráda, že tu byl. Odtáhli jsme se od sebe a jeho lehký úsměv mě donutil se usmát taky. Dovolila jsem si ho svou dlaní pohladit po tváři a pozorovala každičkou část jeho nádherného a dokonalého obličeje.

Je možné, že...

Jsem se zamilovala?...

,,Mám vás!'' ozvalo se náhle vedle nás a následný náraz Molly, která nás objala kolem noh, což mohlo působit lehce komicky. Pro sebe jsem se uchechtla a podívala se její nadšené tváře.

,,A já má tebe,'' natáhl Yoongi ruce a vzal si ji do náruče. Poté se začal s ní různě točit. Ani jsem si nevšimla, že jsem se samolibě usmívala čím dál více, a že jsem za chvíli ucítila vlhké tváře. Rychle jsem si je hřbetem ruky otřela a přešla k nim na gauč.

Tomuhle se říká štěstí, bych řekla.

Tak moc mě zahřeje u srdce, když ty dva vidím po spolu. Sice mu je Molly zvyklá pořád říkat víc 'Yoongie', ale když mu řekne 'tati', je to tak nádherný pocit.

Molly na mě skočila a ruce omotala kolem mého krku. ,,Mami! Já ti něco zapomněla říct,'' slezla a sedla si do tureckého sedu mezi mě a Yoongiho.

,,Jak jako mami? A mně to neřekneš? Tak fajn,'' udělal ze sebe uraženého a taktéž si sedl do tureckého sedu, akorát se víc natočil stranou od ní a zkřížil si ruce na hrudi.

,,Yoongie,'' zatahala ho za ruku. ,,Samozřejmě že to platí ro vás oba,'' dodala.

,,No a co jsi nám teda chtěla říct?'' přerušila jsem ji.

,,Ah,'' narovnala se. ,,Já si našla ve školce kamaráda!'' zatleskala a já se na ní překvapeně podívala.

,,Opravdu?''

Přikývla. ,,Jo. Jmenuje se Beomseok, je o rok starší a je strašně roztomilý! A taky rád kreslí jako já a strejda Kookie. Jo a ještě se mu líbí housle, prý jeho bráška na ně hraje, který je i pro něj vzorem. Ale, mrzí mě, že ho ostatní starší kluci moc nemusí.''

,,Jak jako nemusí?'' zeptal se Yoongi.

,,No, ubližují mu, když se učitelky nedívají,'' posmutněla. ,,Chtěla jsem mu několikrát pomoct, ale vždycky mě ten hlavní odstrčil a řekl ať zmizím, jinak mi taky ublíží.''

Byla jsem lehce zaskočená. ,,Ale Molly, proč jsi to neřekla neřekla, že někomu ve školce ubližují? Však je to špatné, ví o tom jeho rodiče?''

,,To nevím.''

,,A jak dlouho už to trvá?'' vložil se do toho opět Gi. Molly pokrčila rameny a odula ret.

,,Taky nevím. Jakože, předtím ho třeba jenom vyhnali, ale posledních pár dní se to zhoršilo. Mami? Když je o rok starší, tak už půjde do školy viď?'' posmutněla.

,,Ano, proč tak sklesle?'' odpověděl za mě, protože já jsem přemýšlela nad tím chlapcem. Bylo mi ho líto a zajímalo by mě, jestli o tom jeho rodina ví. Molly na Yoongiho větu nic neřekla, jenom sklopila hlavu a nám to doplo.

,,On se ti líbí,'' pošťuchnul ji Yoongi a zakřenil se.

,,To nene!'' ohradila se Molly, a oni se tak opět začali dohadovat.