You Need Me ✓

5. kapitola

Rin

Dítě.

Péče. Péče. Péče.

Yoongi.

Molly.

Tato slova mi běhala hlavou celý večer, i následující den. Myslela jsem si, že toho zmetka už nikdy neuvidím, ale Bůh to tak zřejmě nechtěl.

Míchala jsem těsto na mochi, když mi do kuchyně vtrhla Yunjin. ,,Rin? Sonmi se po tobě shání.''

,,Vyřiď jí, že přijdu za pár minut.''

,,Okej.'' S tímto opustila místnost a šla se dále věnovat zákazníkům.

Dodělala jsem bělavou hmotu v míse a co nejrychleji sladkost se zbylou přípravou dokončila. Trvalo mi to něco kolem půl hodinky.

Snad se nebude zlobit.

Ruce jsem si opláchla a utřela do zástěry, kterou jsem poté odložila a vydala se za Sonmi. Seděla tam jako vždy a psala něco do bloku. Vypadala zamyšleně.

,,Oh, Rin.''

,,Pardon, ale měla jsem rozdělané mochi.''

,,V pořádku. Posaď se,'' pokynula mi rukou. Místo bylo volné, a tak nedělalo problém si sednout.

,,Víš Rin, přemýšlela jsem. Slyšela jsem co se včera stalo a napadlo mě, že bych si Molly na pár dní půjčila. Pohlídala bych ti ji. S radostí. Jak jsem již zmiňovala, dlouho jsem Molly neviděla. A ty by sis to mezitím vyřešila s tím chlapcem.''

Vykulila jsem oči a nasucho polkla.

,,Ne. Ani náhodou. Toho bastarda už nechci nikdy vidět.''

,,A co když on tebe jo?''

Uchechtla jsem se. ,,To asi těžko, když si mě nepamatuje. Takže určitě nechce.''

,,Děvče...'' položila svůj hrníček. ,,Je to i jeho dítě,''

,,Tak se měl ozvat.''

,,Co když nemohl?''

,,To není můj problém.''

,,Určitě má zájem. Minimálně vědět to, kdo jsi ty nebo Ly.''

,,Nemá.''

,,Každého by zajímalo, kdyby zjistil, že omylem někomu na svět přivedl nového potomka.''

,,Tak se měl hlídat.''

,,Nebo se zajímá aspoň ze strachu, že se to stalo.''

,,Jak říkám, to není můj problém.''

,,Rin...''

,,Sonmi toto není legrace. Ten ''chlapec'' se mi zhnusil.''

,,Ale...copak ty už jsi ho znala?'' pozvedla obočí a upila si tekutiny z keramického hrnečku.

,,Ne, neznala.''

,,Vážně? Znělo to jako ano.''

,,Aish, jinjja ah...'' zakňourala jsem mrzutě  a dupla si.

,,Rin, jen ti chci pomoci. Jak můžeš vědět, že je ten chlapec zlý, když jsi ho ani nepoznala? Co když to udělat nechtěl?''

,,Tomu věřím,'' odsekla jsem. Sonmi se blíže ke mně předklonila. ,,Aspoň to zkus Rin. Nic tím nezkazíš,'' usmála se povzbudivě.

Zkazím, pomyslela jsem si a povzdechla. ,,Když já nevím.''

V hloubi duše to nechci udělat, protože vím, že bych byla sakra nepříjemná. A ublížit mu zas úplně nechci. A ani by se to takto nevyřešilo.

Počkej, ty s ním soucítíš?

Kušuj.

,,Promiňte že vás vyrušuju dámy,'' usmíval se křečovitě Hyun a naklonil se ke mně. Zašeptal mi: ,,Chce tě nějakej kluk. Stojí u kasy.''

Podívala jsem se na Hyuna jako na Boží zjevení. ,,Co?''

Nenápadně ukázala palcem k pokladně a opravdu tam někdo takový stál. Osoba celá v černým, a to doslova. S omluvením jsem se zvedla a zmateně se tam vydala, s Hyunem v závěsu.

,,Přejete si?'' usmála jsem se na kluka s černou rouškou.

,,Oh, ano. Jsi doufám Rin. Mohli bychom někam do soukromí?'' zašeptal.

,,P-proč?'' Nebudu lhát, měla jsem trochu strach. Přece jenom...když se váš takhle zeptá člověk celý v černém...

,,Prosím,'' řekl, ,,je to jenom pro tebe. A neboj, nic ti neudělám.'' Jako důkaz zvedl ruce do vzduchu, jako že se vzdává.

,,N-no, ta-tak dobře. Pojďme dozadu,'' vykoktala jsem. Zajímalo by mě kdo to je a co tu chce.

Rozsvítila jsem v šatně a zavřela za námi dveře, o které jsem se opřela a zkřížila ruce na hrudi.

,,Tak fajn. Mluvte,'' pobídla jsem ho.

Záhadný člověk chytl ukazováčkem gumu roušky a začal ji pomalu sundavat z obličeje, až se mi odhalila jeho tvář.

Šokovaně jsem na černě oděného kluka přímo zírala, s otevřenou pusou.

•••
Taaaak, můžete hádat kdo to je ^^

Mimochodem děkuji moc za votes i komentáře ^^ ❤️❤️

Moc to pro tento příběh znamená ❤️❤️

Snad není moc nudnej :/// kdyby jo, tak dejte vědět! ^^ Opravdu se nebojte i negativní názor sdělit :) 💞

j-HOPE u enjoyed this shit ⭐️