You Need Me ✓

17. kapitola

Seděli jsem v tichosti za doprovodu nepatrného tikání hodin v jeho pokoji.

Zatímco on mě propaloval pohledem ze židle u stolu, já se sedící na posteli jsem se dívala kamkoliv jinam, než na něj. V ruce si hrál s tužkou, kterou nakonec třísknul o notes na stole a vstal, což už mou pozornost přilákalo.

Nechoď.sem.

Říkám nechoď.

Jo, on sem jde.

Jáj.

Zastavil se a sednul si vedle mě do tureckého sedu, přičemž si zvláštně podepřel bradu. Byla jsem tedy nucena se na něj natočit.

,,Takže..." začal.

,,Proč tu vlastně jsi když se zatím prakticky o ničem nebavíme? Ano, Molly si dole hraje s klukama a dle řevu si to zřejmě náramně užívá, ale ty jsi včera zmínila ještě něco jiného," zachraptěl a odkašlal si.

,,Hmmm," sklonila jsem hlavu a začala si hrát s rukama.

Jenže jsem ucítila, jak mi svýma prstama pod mou bradou nazvedl hlavu a přinutil mě se na něj podívat. Počas toho se dokázala ještě víc a tak jsem z leku mírně ucukla.

,,Čekám Rin..." řekl polohlasně a zabodl do mě svůj pohled.

Nasucho jsem polkla.  Opatrně jsem zvedla ruku a odstrčila tu jeho, kterou mi podpíral bradu.

Tak jo Rin. To zvládneš je to pro Molly.

,,V-vlastně...jsem přes noc více přemýšlela a - no - dejme tomu - ...že by soud nemusel konat. Nemuseli bychom si ji předávat do péče a nemusel bys platit alimenty. Prostě jako...bys byl její táta odjakživa," šeptla jsem a z nějakého důvodu mi ukáplo několik slz. I když ono to svůj důvod vlastně má.

,,Jenom by ses do papírů připsal i ty." Měla jsem stále sklopenou hlavu.

,,Yah!"

Najednou jsem se ocitla na jeho klíně a rukama ho objímala kolem krku, zatímco jeho ruce tiskly mé boky.

Koukla jsem se na jeho spokojený úsměv.

,,Ale je ti jasný, že budou chtít nějaký důkaz o tom, že bydlíme spolu? Ví že jsme o sobě tu dobu nevěděli a teď najednou tohle...počítáš s tím, žeano?"

Zkameněla jsem.

Safra. Tohle mi nedošlo.

Zakňučela jsem, na což se ten pablb začal smát.

,,Pořád to lze zahrát Rin, pokud ti moc vadí, že byste se - třeba sem do dormu nastěhovaly," zvážněl.

,,Řekl bych, že propadám otcovství čím dál víc. I kdybychom měli my dva sebevětší problém, kvůli Molly bych se přestěhoval někam do háje a to ty taky, hm?" dal mi jeden pramínek za ucho.

V tomhle jsem mu odporovat nemohla.

Aniž bych si to uvědomila, začal se zrazu přibližovat obličejem k tomu mému. A já nevím proč fascinována jsem mu neuhla.

Zastavil se v pohybu těsně před mými rty. Moje hlava i mysl se mohli zbláznit. Najednou jsem začala uvažovat, jaké by bylo ucítit jeho dva polštářky na tch mých.

Sakra Rin!

Pomalu se dotkl a otřel se rty o ty mé, což zapříčinilo ohňostroj v mém podbřišku. To není dobrý.

Už je chtěl přitisknou úplně, ale přerušil ho Jinův hlas.

,,Pojďte jíst!"

To nás oba probralo a ucukli jsme. Rychle jsem z Yoongiho slezla a šla rychlým krokem do kuchyně.

To, co se mělo stát se nestane a opakovat se taky nebude.

Nesmí.

•••
Omlouvám se pokud tu jsou nějaké nesmysly, ale před znovu publikováním jsem část nijak nekotrolovala (při dopisování ano, ale moc si to nepamatuju jak to tam sedí/nesedí ㅋㅋㅋㅋ)
😅😅😅