You Need Me ✓

19. kapitola

Blížil se už večer a já malou Molly stále ne a ne odtrhnout od kluků. Každou chvíli si s někým z nich hrála. Hráli na babu, schovávanou, honěnou, letadla a já nevím co všechno ještě. Já jsem se mezitím stačila pořádně seznámit s Namjoonem, Jinem a Hobim.

Jen Taehyung si zalezl do pokoje a nebyl tu. Yoongi se stále nevrátil a nebudu lhát, že jsem se o něj nebála. Protože bála.

Bylo to snad kvůli tomu, že jsem bezmyšlenkovitě vyhrkla tu větu, nebo něco jiného?

,,Takže ty pracuješ někde v centru?" uskrl čaje Hobi. Přikývla jsem.

,,Dalo by se to tak říct."

,,A kde bydlíte?" dodal Namjoon.

,,Blízko té kavárny. Právě že je to strategicky umístěné. Do práce to mám z bytu skoro za rohem a školka je taky nedaleko, takže asi tak," usmála jsem se.

,,A jak...jak jste na tom finančně?" optal se opatrně Jin, což mě popravdě trochu zarazilo a znepokojilo.

Pouze jsem mykla rameny. ,,Co ti povím. Prostě matka samoživitelka. Špatně si nežijeme. Stačí nám to." Rychle jsem se z toho -doufejme- vyvlékla.

Poznal že to moc nechci rozvádět, a tak se na toto téma dál neptal.

Najednou na mě něco divoce hupslo a hbitě se schovalo za mě.

,,Ty rošťando malá." Blížil se k nám Kookie jako predátor -který si mimochodem s Molly hrál nejvíce.

Molly se už za mnou schovávala a smála se.

,,Že já tě s ním~" Byl už skoro u nás. Malá vypískla a přelezla přes Jina a Namjoona, až se schovala za Hobiho.

,,Strejdo! Že mě nedáš?" chytla se ho kolem krku a poskakovala za ním na sedačce.

,,Hmmmm~ to se uvidí. Možná ano, možná ne..." Položil své ruce na ty její a udělal zamyšlený výraz. ,,A nebo taky obojí," řekl rychle, popadl ji do náruče a už z Molly dělal letadlo.

Vypadala tak spokojeně.

A ty se divíš?

Úsměv mi trochu opadl a spadl úplně, když se ozvalo třísknutí vchodových dveří. Všichni kromě těch dvou co blbi, jsme se otočili tím směrem. Silueta vyběhla nahoru a za pár minut se vrátila, s batohem na zádech.

Přišel až k nám.

,,Kam jdeš?" Zamračil se Jimin, který měl v plánu jít odnést špinavé nádobí.

,,S nima," kývnul hlavou na mě. Zaskočeně jsem se rozkašlala a Jin mě poplácal po zádech. ,,Díky," řekla jsme mu.

,,Jak to myslíš? A co tak najednou?" zeptal se ho Namjoon, který se právě uvelebil a zapl televizi.

,,Přemýšlel jsem. Je víkend a dokud máme volnější program, chci si "vyzkoušet" jak to u nich vypadá. Kvůli tý sociálce."

Teď jsem se překvapeně zeptala pro změnu já. ,,Počkej, ty to myslíš vážně?"

Ironicky se uchechtl, snad i trochu zklamání tam šlo poznat. Nasucho jsem polkla a podívala se na Molly s Hoseokem, kteří si stále hleděli svého. Musela jsem je přerušit.

,,Moll? Ly!" Hned se otočila.

,,Ano mami?"

Chvíli mi to trvalo, ale nakonec jsem roztřeseně pokračovala. ,,Co takhle kdyby u nás dneska přespal Y-yoo-ngi?"

Malé se rozzářila očka a jakmile ho spatřila, rozběhla se k němu a chytila ho za ruku. ,,Yoongie!"

,,Yoongie kam jsi zmizel?"

Yoongi
Náhle ke mně přiběhlo to malé stvoření a stisklo svou ručičku kolem té mé. Nevím co to bylo, ale při tom doteku jsem...pocítil něco nového. Něco co cítím poprvé. Mé srdce se pod tím tlakem náhle probudilo a vyslalo do mého těla větší tlak krve.

Zahřálo mě to a zároveň potěšilo.

Musel jsem se usmát.

Stále jsem v šoku a mám strach z toho být tátou ale...asi to nebude zas tak špatný.