You Need Me ✓

38. kapitola

One month later

,,Rin!"

,,Oh, ahoj Kooku. Dlouho jsme se neviděli," řekla jsem překvapeně, držejíc poslední krabici s věcma ze starého bytu.

,,Já vím. Taky bylo na čase. A ty ses ani neozvala," vyčetl mi, přičemž se uškrnul. Opřel se bokem o své auto.

,,Promiň, nebyl čas. Museli jsme zařizovat stěhování a ještě nějaký administrativní blbosti. A taky máme konečně uzavřenou sociálku. Jo a co tu vůbec děláš?" Oznámila jsem mu svou nevolnost.

,,Když se neozýváš ty, tak já. Přijel jsem pro tebe." Točil poutkem od klíčů na prstu a odrazil se.

,,Yoongi říkal, že ses dala zase do malého kontaktu s rodiči a že si ji vzali na víkend na hlídání. No tak jsem si přijel pokecat, jelikož jsou to dospělácké věci. Za Molly zajdu jindy, jestli mohu," přišel až ke mně a přestal točit s klíčkama od auta.

,,To můžeš no. Ale já mám ještě pár věcí na úklid. Ráda bych šla, jenže chci to mít hotový a odpočinout si a-"

,,A randit s Minem?" uškrnul se. ,,Aby bylo jasno. Co se v dormu šeptne za zády, druhý den to ví všichni. Teda pokud se jedná o pikantní neškodné drby, ne nějaký osobní problémy."

,,Yah! Nerandím s ním," obránila jsem se a položila krabici na zem, protože byla těžká. Nevěřil mi a ke všemu pozvedl své obočí.

,,Jo tak to těžko mladá dámo."

,,Fajn, vzdávám se," zvedla jsem ruce. ,,Ale to bylo jenom dvakrát."

,,To je dostačující na to, aby se něco stalo. A já o tom 'něco' chci slyšet. Takže tu krabici odneseme nahoru a hezky půjdem prodrbat vše, co se za poslední měsíc odehrálo." Vzal krabici ze země, kterou mi nacpal do rukou a pak položil své ruce na má záda a tlačil mě ke vchodu.

V bytě jsme to odložili, já se převlékla a už mě tahal do auta. Neřekl mi kam jedem a upřímně mi to bylo jedno dokud...

,,Horská dráha?! Ses posral?! Ani náhodou! Ne. Ne ne ne ne ne, na to rovnou zapomeň! Rozhodně ne!'' začala jsem šílet. Nesnáším cokoliv, co je spojené s takovými dětmi stvořenými rukou ďábla. A vlastně výšky. Nebo cokoliv co je vysoko, nebo vysoce postavený ze železa.

,,Ale notak Rinie. To zvládneš. Když to dokázal Hoseok, proč ne ty? Navíc, na své narozeniny jsi tu byla a přežilas to'' vysmál se mi a popadl mě za ruku. ,,Pojď ty posero. Uvolni se.'' Podal lístky uvádějícímu, který nás posadil do sedadla toho monstra.

~

,,Pří-sa-hám Bohu, BOHU! Že jestli-jestli mě ještě jednou vezmeš na něco podobného, už nikdy nezplodíš žádný dítě, rozuměl jsi?!'' masírovala jsem si břicho v místě žaludku a snažila se se uklidnit. Bylo mi lehce na nic, ale dalo se to zvládnout.

,,Však to nebylo až tak hrozné ne? Nebo ano-‚''

,,JO! Bylo to přímo katastrofální!'' zatřásla jsem jeho rameny a poplácala ho po tvářích.

,,Au! Tak fajn, fajn, dobře! Promiň,'' odehnal mě od sebe a pohladil si postižená místa na obličeji. ,,Už vím, že tebe vzít na něco adrenalinového je jako uklidit Namjoonovi v pokoji,'' zavrčel a za chvíli se mu jeho lehké mračení vytratilo.

Autem jsem se poté rozjeli do města. Mezitím jsme si povídali ohledně okolních věcech, díky čemuž jsem nevnímala cestu. Kook se nakonec proplétal uličkami města, až dorazil do jedné vcelku útulné. Vystoupili jsme z auta a já obdivoval lehký nádech Francie, který odsud sršel.

,,Pěkné že? Hlavně tu o tomhle nikdo moc neví, ani o té restauraci kam jdeme, takže se tu můžeme v klidu najíst, aniž by na nás přišlo větší množství lidí,'' zandal si klíče s peněženkou do zadní kapes kalhot. ,,A mám tu menší rezervu s domluvou, aby nešířili žádné informace, takže o to ještě větší klid,'' podíval se na mě a vytasil svůj lehký, králičí úsměv.

I vevnitř malá restaurace působila velmi příjemně, což se dalo říct i o personálu. Objednali jsme si jídlo a došlo na tu část, které jsem se snažila vyhýbat.

Jungkook se opřel lokty o stůl a bradu si položil na spojené ruce.

,,Tak a teď to nejlepší,'' uškrnul se. ,,Povídej,'' vyzval mě ke slovu.

,,Nevím, o čem to mluvíš,'' zahrála jsem schválně blbou a nalila si do skleničky minerálku.

,,Rin, myslíš že nevím, že se něco děje? Páni, kdybys jen věděla kolik má hyung nápadů na písničky...'' zamyslel se pobaveně a podíval se nahoru. ,,Třeba 'Make It Right'...''

Zakuckala jsem se. ,,Víš, že jsi mi dal právě spoiler?''

,,Oh,'' vyšlo z něj, když si to uvědomil, ale pak mávl rukou. ,,Nikomu to neřekneš a bude to v pohodě. Ale vraťme se k původnímu tématu. Ty a Yoongi.''

Přejela jsem si jazykem po suchém spodním rtu. Při vzpomínce na ten poslední měsíc se mi chce brečet a zároveň se smát radostí, protože k němu něco cítím. Něco, co mě k němu táhne víc a víc.

,,Červenáš se,'' utrousil poznámku, která mě probrala.

Opravdu? Ani jsem si nevšimla.

,,Nevím co chceš slyšet Kookie. Ano, párkrát jsme se sešli na nějakých schůzkách, o víkendech chodí do bytu a vlastně to vše funguje jako bychom byli rodina, jen...mezi námi dvěma se to před Molly zatím jenom hraje. Ani jeden jí nechce ublížit. Myslím tím to , že jsme s Yoongim "pár" ."

,,A něco pikantního?'' pozvedl své obočí a usrkl si ze Spritu. ,,Kooku!'' plácla jsem ho jemně přes ruku.

,,No co, jenom se ptám. To je přece normální.'' Složila jsem hlavu do dlaní, promnula si oči a pak se podívala do Kookova zvědavého pohledu.

,,Hele, jestli si myslíš, že došlo k tamtomu, tak to se nestalo. Ne že by...ne že by nebyla jednou atmosféra, ale – ale prostě ne.''

,,Takže já nebudu dvojnásobný strejda?'' odul spodní ret.

,,Jeone!'' okřikla jsem ho potichu. ,,Přestaň. Ach, tohle je tak trapné,'' svěsila jsem ramena a opřela se čelem o stůl. Samozřejmě, Jungkook se začal pochechtávat.

,,Dobře, promiň. Chápu, nejsem holka, takže mi to neřekneš," odfrknul, ale pokračoval.

,,Proč mají holky ohledně takových věcech menší důvěru ke klukům? Měl bych se přeoperovat na holku? Možná bych se dozvěděl hodně zajímavých věcí. Myslíš, že by mi udělali velký prsa?'' řekl naoko zadumaně. Zvláštně jsem se na něj podívala a nadechla se.

,,Milý Jungkookie, opravdu mě udivují tvé myšlenky, kam po čas směřují.''

•••

Mám zase chuť. A mám chuť se uklikávat fakt hodně, ale musím se trochu krotit.

Přece jenom...něco se už blíží :')))

j-HOPE u enjoyed this shit ⭐️