You Need Me ✓

14. kapitola

,,A poprosila bych ještě čokoládový muffin." řekla zákaznice objednávku. ,,Dobrá, bude to 5000 wonů." oznámila jsem a usmála se.

Když zrovna nepeču zákusky nebo neobjednávám suroviny, pomáhám jim s kasou.

Podala jsem jí připravenou objednávku a rouzloučila se. S dlouhým výdechem jsem se posadila na barovou stoličku, co byla u našeho pultu a jen tak jsem se točila.

Hyun zaspal a Yunjin chodí až na desátou. Majitelka je na měsíc někde v Thajsku a týpek co má na starost údržbu sem chodí jednou za uherský rok. Takže jsem tu sama, ale naštěstí to nebylo a není dneska tak narvané.

Jen tak jsem měla skloněnou hlavu a hrála si s cípem od zástěry, přičemž jsem se stále točila a pobrukovala si nějakou melodii. Co asi tak dělá Molly? Kdyžtak nad tím přemýšlím, zatím se nikdy nezmínila o nějaké kamarádce nebo tak nějak.

,,Ehm." odkašlal si někdo. ,,Nerad ruším z tvého kola mlýnského, ale kdybych si chtěl objednat a byl cizí, jak dlouho bych tu musel stát a čekat než si mě všimneš?"

Min Yoongi.

Zvedla jsem hlavu a podívala se na nově příchozího. Opravdu tam stál opřený o desku pultu a hluboce se mi zvídavě koukal do očí. Zhluboka jsem se nadechla. ,,Co tu děláš?" Pochybuju že by to byla náhoda.

,,Co by. Prišel jsem si něco objednat ne?-"

,,Nevěřím." prakticky jsem ho nenechala domluvit. Poraženecky svěsil hlavu, kterou pak hned zvedl. ,,Chci si jen V KLIDU a POŘÁDNĚ promluvit. Včera to bylo-"

,,Muselo ti to stačit. Víš jak Molly vznikla, konec pohá-"

,,Rin! Já to myslím vážně. Celou noc jsem kvůli tomu nespal. Rozleželo se mi to v hlavě a dost jsem přemýšlel. Včera si to řekla jen tak polopatě. Chápu že pro tebe není tohle nejlepší situace, ale já mám otázky. Mám otázky na který chci znát odpověď." řekl a čekal, že k tomu něco řeknu.

No...byl na omylu.

,,Hele je mi 25 let. Před 4 lety jsem byl pěknej debil, ale vem v potaz že částečně za to může alkohol."

,,Častečně?" nadzvedla jsem obočí a Gi se zarazil.

,,Ano, částečně. Protože samozřejmě kdybych nebyl pod vlivem, tohle by se nikdy nestalo. Ale co ti chci říct je, že jsem teď starší a vyspělejší-... prostě chci aby o tom Molly věděla. Chci aby věděla, že JÁ jsem její táta."

Vykulila jsem oči a srdce mi div nevyskočilo z hrudi. ,,No tak to ses posral ne?! Jak tohle můžeš jen tak ze dne na den říct! Ani si mě nepamatuješ!"

,,Ahoj Ri-" strhla jsem zástěru a hodila jí po udýchanýmu Hyunovi, který sem teď přiběhl. Odběhla jsem dozadu, popadla svoje věci a naštvaně vyrazila pryč, ven.

,,A jak ty můžeš takhle utíkat!" uslyšela jsem zvuk zvonku u vstupních dveří který tam máme a Yoongi mi byl tak v patách. ,,Já neutíkám!" Razila jsem si cestu chodníkem směrem k bytu.

,,Ale ano utíkáš! A i hysterčíš! Proč si nemůžem normálně promluvit!" dobíhal mě, až se mu to povedlo.

,,Nemám se o čem s tebou bavit. Víš o mně a Molly jenom dva dny." vyprskla jsem.

,,Děláš si srandu viď?!" rozhodil rukou. ,,Co je špatný na tom že se zajímám? Armys si myslí bůh ví co, že já nevim, že-že-že nechci rodinu a podobně ale mýlí se!" postavil se přede mě a tím mi tak zabránil v cestě.

Snažila jsem se ho nějak obejít, ale nepodařilo se mi to. Chytil mě za ramena. ,,Rin! Poslouchej měj!"
Otráveně jsem se teda na něj podívala.

,,Jednou ano. Jednou bych rodinu chtít měl. Sice jsem netušil že to bude tak brzo a taky to že jsem o ní nevěděl, ale i tak. Chci se o Molly postarat a chci ji jako svou dceru. Pořád s klukama jenom makáme na nových písničkách a ejhle láska utekla. Moc času mi na takový věci nezbývá a když se mi naskytla tahle možnost, chci ji využít." dořekl.

Uchechtla jsem se. Jasně, VYUŽÍT.

,,Co tím chceš říct?" nechala jsem vyznít tuto větu do vzduchu.

,,Žádám o tvoje svolení. O svolení být Mollyiným otcem. A o to se s tebou sblížit. Prosím. Přece jenom...jsi její matka a-bylo by dobré si aspoň nějak rozumět nebo se dokázat dohodnout. Nechci se hádat." sundal ruce z mých ramen a spustil je podél těla.

Asi má pravdu. Aspoň dohodnout se bychom měli být schopní. Ale když ono to bolí.

,,Popřemýšlím o tom." řekla jsem a v nečekanou chvíli ho obešla a přešla ke vstupním dveřím jednoho z paneláků, které jsem na čip otevřela a vešla dovnitř.

Pak jsem se vydala nahoru do bytu, kde s Molly bydlíme.

,,Sakra ženská!" vyběhl po schodech za mnou. Máš místo tělocviku Mine. Od kavárny jsem moc daleko nebydlela a školka naštěstí taky nebyla tak daleko. Nyní se mi to ale moc nehodilo.

Vyšla jsem poslední schod a ocitla se tak u dveří z jednoho ne moc velkých bytů. Ale pro 2 osoby v klidu postačil. Vyndala jsem si klíčky naprosto ignorujíc otravnou osobnost Yoongiho a strčila je do zámku.

Jenže Yoongi si mě za boky otočil k sobě a natalačil na dveře. A jsme ve stejné situaci i pozici jako včera.

,,Copak ty to nechápeš?" zeptal se. ,,Molly mě potřebuje. Ať se ti to líbí nebo ne. Čím bude starší, tím ji víc bude připadat divný, že ostatní mají dva rodiče, zatímco ona pouze jednoho. A nemůžeš jí lhát navěky. Sice jdeme k soudu, ale stačil mi kousek dne na to abych zjistil, že jsi tvrdohlavý člověk." koukal se mi upřímně do očí.

,,Můžeš být ráda, že se o vás zajímám a chci pomoct. Jinej by se na vás mohl vysrat úplně." vydechl. Otočila jsem hlavu na stranu. S tímhle jsem musela s ním souhlasit. Měla bych být ráda, že se i po teprve dvou dnech chce zajímat o Molly.

Ucítila jsem jemnou pusu na ohbí mého krku, nad čímž jsem se nepatrně ošila. Proč to udělal?

Nahnul se k mému uchu. ,,Dám ti času kolik chceš, ale neodstrkuj mě z jejího i tvého života." zašeptal a s těmito slovy se vypařil. Jako duch.

Ovšem ještě než se tak stalo, jeho ruka zajela do zadní kapsy mých černých riflí a bylo u toho slyšet šustění papírku.

Sáhla jsem do kapsy a opravdu tam byl malý lísteček.

'Kdyžtak víš kde mě hledat.'

Byl na něm napsán text a pod tím byla zřejmě adresa dormu i jeho telefonní číslo.