You Need Me ✓

34. kapitola

,,Páni.''

,,Jo, páni.''

,,Páni. Tohle ti přišlo, když jsme byli venku?'' ukázala na stříbrnou věc.

Abych vás uvedla do situace: Nastal opět pracovní týden a já, Yunjin a Hyun jsme se teď skláněli nad řetízkem, který byl položen na pultu v kavárně. Vzala jsem ho s sebou.

,,Jo. Přinesla mi ho seousedka. Prý je to dárek od jednoho pohledného chlapce.''

,,Myslíš, že je to od něj?'' rýpnul si Hyun a já se nejistě zatvářila.

,,Když jsme šli zpátky, zahlédla jsem jedno auto, které mi bylo povědomé. Jelo ze směru naší ulice,'' přitakala jsem a řetízek vzala do ruky. Různě jsem jím pootáčela a prohlížela si ho. Byl nádherný.

,,Pokud ano, řekla bych, že je to dárek od něj tobě k narozeninám,'' řekla Yunjin.

,,To mě nenapadlo,'' zamumlala jsem.

,,Nicméně, dle mého se až moc najednou zajímá,'' zavrčel nepříjemně Hyun. ,,Nejdřív ti dá byt jako nic a teď tohle? Pffft.'' Yunjin si dala ruku v bok. ,,Tak se mi zdá, že tu někdo žárlí,'' uškrnula se a já na pozvedla jedno obočí a čekala, jak se Hyun obhájí.

,,Já jenom...nemám ho rád. Navíc, kdo ví co si na tebe vymyslí!'' zkřížil ruce na hrudi. ,,Je bohatej, může udělat cokoliv.'' Zmučeně jsem kníkla a schovala hlavu do dlaní.

,,Achjo, proč já?''

~

,,I tebe zdravím.''

,,Waaaah! Hoseoku!'' skřikla jsem. ,,Co tu děláš?''

,,Nakupuju, ty?''

,,No hádej,'' uchechtla jsem se a dala těstoviny do košíku. Hobi se narovnal a upravil si mikinu. ,,Fajn, tak nenakupuju. Sledoval jsem tě z kavárny až sem, abych tě varoval,'' řekl potichu. Zamračila jsem se.

,,Varoval? Před čím?''

,,Spíš před kým,'' zazubil se a začal gestikulovat rukama. ,,Dávej si pozor na muže v černém a hlavou blonďatou, jenž tě sleduje den co den,'' řekl tajemným hlasem a zasmál se jeho typickým smíchem. ,,Úlohu jsem splnil, tak se měj!'' vyhrkl a pobaveně se rozběhl pryč z obchodu.

Ani jsem na to nestihla zareagovat. Zakroutila jsem hlavou a vydala se ke kasám, kde jsem zaplatila. Rozešla jsem se s taškou k autobusové zastávce, abych dojela pro Molly k Sonmi, ale zastavil mě muž v černém a blonďatou hlavou, opírající se o roh budovy.

,,Nosíš ho?'' zahuhlal. Přes roušku jsem mu moc nerozuměla, a tak jsem k němu popošla blíž. Trochu si bílou roušku odhrnul, ale ne moc a zopakoval: ,,Ten řetízek. Máš ho na sobě.'' Pokývl hlavou na můj krk a já se za něj chytla. ,,No...jo.''

Odhoupl se od zdi a přešel ke mně. Natáhl ruku a jemně a opatrně se dotkl toho místa, kde vyčníval dárek od něj. Ten dotek byl tak jemný. Nevědomky jsem se pod ním otřásla.

,,Sluší ti,'' šeptl a já se usmála. ,,Kdy jsi tam byl?''

Pohlédl na mě. ,,V sobotu,'' zachraptěl. ,,Chtěl jsem ti popřát k narozeninám i přes to, že to minulý týden u mě nedopadlo nejlíp. Cítil jsem jakousi potřebu to udělat.''

Skousla jsem si ret. ,,Aha. No, děkuju. Je opravdu nádherný.''

,,To jsem rád,'' šeptl a dal mi jeden neposlušný pramínek za ucho. ,,Jdeš pro Molly?'' ozval se a já přikývla.

,,Tenhle týden mají prázdniny a hlídá ji jedna moc milá paní,'' oznámila jsem mu.

,,Můžu jít s tebou?'' zeptal se a prohrábl se ve vlasech. Chvíli mi to trvalo, ale nakonec jsem přikývla.

,,Koneckonců, je to přece i tvoje dcera.''

•••

Jak to tak zpětně pročítám, je to pěkně na nic kapitola :(((

A děkuji moc za skvělé ohlasy! ♡
Jsem fakt ráda, že se aktivita u YNM rozjela, fakt jo ♡

Ze začátku to moc nadějně nevypadalo a myslela jsem, že to s ní skončím, ale nakonec se to tu opravdu pěkně rozbouřilo^^
Ještě jednou, moc děkuji, jsem potěšena UwU ❤️ ♡

j-HOPE u enjoyed this shit ⭐️

btw....

*34 je mé oblíbené a zároveň šťastné číslo ( ͡° ͜ʖ ͡°)*